Touha po miminku
Ahoj holky,dámy,ženy
poslední dobou bych hrozně moc chtěla mimi. Vysadila jsem i ha,praktikujeme plodné a neplodné dny. Přítel totiž ještě nechce (a je mu 27),ale chápu ho, je mi totiž teď 19,maturuju,auto se nám rozsypalo,byt ještě nedovybavený.. Ale známí i pár kamarádek už děti má,tím víc mě to provokuje
připadám si jako blázen,ale ani jakákoliv činnost nepomáhá na to nemyslet.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.4.2011 19:0227 u chlapa není moc.
Lepší je, počkat až se na to bude cítit, přece jen dítě je velký krok, a pokud na něj není připravený, tak ho do ničeho netlač, bo by se ti to nemuselo vyplatit, buď by si na dítě zůstala sama, nebo by tě poslal k vodě. Ale pokud by jo nechtěl, tak nebude praktikovat něco jako plodné a neplodné dny, ale dal by kondom když nebereš HA. Jsou ženský které toho využíjí, a schválně řeknou že plodné dny nemají jen aby s přítelem spolu spali a nedávali si pozor. Tím nechci říct, že si stejný případ. Třeba až budeš mit po matuře, tak názor změní. Chlapi nikdy nemůžeme pochopit stejně tak jako chlap nikdy nemůže pochopit nás -
6.4.2011 19:25Ahojky,
já jsem po miminku toužila taky tak nějak od těch devatenácti. Bylo to strašně silný, nemohla jsem to nijak utišit.
V tu dobu jsem žila s přítelem 3 roky. Přítel nechtěl...důvody byly různý, nakonec to vězelo v tom, že z toho měl obavy. Uplynuly další tři roky a najednou o tom chtěl sám mluvit a další měsíc už ze mě byla těhulka
V průběhu nepomáhalo vůbec nic- rozhovory, pláč... musel si to sám urovnat v hlavě a dozrát. Teď je spokojenej, kouká jak roste pupík a těší se na miminko.... -
6.4.2011 19:54Jo a z toho, co popisuješ, si taky nemyslím, že by ten tvůj přítel vyloženě dítě nechtěl. Spíš ho jen nechce za těchto konkrétních podmínek, za této situace...
-
6.4.2011 19:47
Ahoj, tak tahle situace je i mě dobře známá. Mimi už jsem chtěla, ale pořád tu byla škola, dluhy, nejisté bydlení... Přítel ne že by vyloženě nechtěl, ale z těch vyjmenovaných důvodů se tomu zatím bránil. Často jsme o tom mluvili a už to vypadalo, že by se i nechal přemluvit, ale to jsem zase cukla já - přece nepřivedu dítě do takovýchto podmínek! Tak jsem tu touhu nějakou dobu potlačovala, až mě to přestalo tak moc trápit a trochu jsem se zklidnila. Hlavně díky tomu, že jsme se prostě rozhodli s tím něco dělat a dali si cíle: Dokončit školu, vzít se a vyhrabat se z nejhoršího. No a právě jsme ve fázi těsně před svatbou, z nejhoršího snad už venku a na to mimi se chystáme brzo
A ono to nakonec uteklo docela rychle ta "čekací" doba. Jen to chtělo dát si konkrétní cíle a ne se jen trápit. Toť má zkušenost.
