Sladkosti a děti
Ahoj holky, přemýšlím nad tím celý den, tak bych se ráda zeptala jaký na to máte názor.
Dneska jsem si udělala z nudy výlet vlakem za mamkou a tchýní, cestou si ke mě přisedl pár s přibližně 4 letým chlapečkem, že to byl parchant neřeším, ale oni mu dali za cca hodinu cesty dva čokoládové rohlíky, brumíka, tatranku a kinder mléčný řez..... nechci je soudit, je to jejich věc, ale jaký máte názor na to, když děti konzumují v takovém množství sladká jídla obzvláště takováhle plná chemie? Já jsem nestačila zírat, i mě napadlo, jestli si takhle nemůže dítě uhnat cukrovku?
Související články v encyklopedii
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.5.2012 16:45Na toto mám negativní názor, i když jak mi přibývají děti, tak v zájmu zachovíání mého duševního stavu slevuju a když jedem ve vlaku, tak také. Loni jsme jeli vlakem z dovolené asi 8 hodin, v té doě moje tehdy roční dcera (3. dítě v pořadí, u 1.ho bych to nikdy nedovolila, tak jsem an tom hůř a hůř) cucací bonbon (zabalený, ale olyzovala ho a olyzovala a vydržela s jedním bonbonem 2 hodiny v naprostém klidu, jaký balzám.
Začínala jsem plná ideálů, mé 1. dítě nemělo v puse do 2 let snad ani piškot (nic, co obsahovalo sacharozu), ale dál už to nešlo udržet, protože žijem ve společnosti a ta se k nám vtírala více a více, z chlebíčků kradlo nepoznané salámy a td., jakmile někde bylo něco sladkého, bylo jak utržené ze řetězu, také byl ohromný problém s babičkama. My ten nátlak společnosti, od které jsme se nedokázali a snad ani nechtěli, odtrhnout nevydrželi.
Udělali jsme hodně ústupku a snažíme se, ale říkám si, že někdy toho děti za den snědí snad tolik sladkostí jako onen chlapeček v tom vlaku. Společnost je fakt šílená, vidím to všude okolo, opravdu by leckdo cpal dětem v jednom kuse sladké. Obduvuju lidi, kterým tomuto tlaku dokáží odolat a dokáží udržet i své děti, to nejsou jen prarodiče, ale ať se hne člověk kamkoli, je to všude, lákadlo za lákadlem, je to těžké. -
16.5.2012 17:20
Nelíbí se mi, aby děti dostávali tolik sladkostí. Ale bohužel já to nedodržuji.
Mám skoro desetiletého syna. Nikdy nebyl žádný exra jedlík. A tak pokud chci aby se najedl dám mu na co má chuť. Takže k snídani má kreosan, k svačině buď rohlík marmeládou nebo brumika, oběd má ve škole (ale ještě se mi nestalo, aby to snědl), odpoledne jí suché rohliky a k večeři si dělá Nequik.
Je to s ním těžké. Měří 152 cm a má 35 kg. Jenže jídla, která jí bych spočítala na jedé ruce. Pokud ho do jídla nutím, začne zvracet. A není nic příjemného chodit si pro dítě do školky a poslouchat stížnoti učitelek, že opět vyzvracel oběd. Ve škole ho do jídla nikdo nenutí a tak jí jen to na co má chuť. Což je bramborová kaše, suchá rýže a pak jedině sladká jídla. Maso nikdy nejedl a vypadá to, že ani nikdy jíst nebude.
Takže já osobně bych takové rodiče neodsuzovala. Nikdy nevíte jaké k tomu mají důvody. Ať je důvodem, třeba i jen to, aby to dítě bylo v klidu. -
16.5.2012 19:38
Děti a sladkosti k sobě patří. Hotovo. Ale nic se nemá přehánět. Pokud máma neví, kde je hranice, vyroste jí z děcka to, co roste dnes z velké části dětí - obézní baculatá kulička.
-
16.5.2012 19:47to je hodně sladkostí, o tom není pochyb, já bych to nedala....
-
16.5.2012 16:04
Cukrovka není z cukru
Já taky konzumuju sladké a to docela hodně (ale chápu, že je rozdíl mezi mnou nebo 3letým klukem), ale o to nejde. Asi jak budu mít vlastní děti, tak budu uvažovat jinak, ale třeba ještě nedávno jsem nechápala jednu matku, která nedovolila dětem pít kofolu, neříkám, že já ji piji denně, to ne, ale pila jsem ji i v dětství a nemám žádnou poruchu apod.
Záleží na životním stylu, bud z něj bude obézní klučina nebo má dobrý metabolismus a nepůjde to na něm vidět.
Psala jsem maturitní práci na téma Aditiv (éček), a když jsem se dozvěděla, kolik škodlivých věcí je v takových sladkostech, tak je to hnus, ale pořád jsem zastáncem toho, že kdyby to bylo až tak škodlivé, tak by se to neprodávalo. Jí to celá společnost, tak proč bych nemohla já.
Na Tvoji otázku mám hodně sporný názor. -
16.5.2012 16:33
Brr, tak to mi přijde hrozný, tolik sladkostí. Já bych tolik teda dítěti nedala, sice ještě žádné nemám, ale určitě je budu vést ke zdravé stravě. Například se mi hrozně líbí jedna známá, která místo čokolády nabídne prckovi ovoce a to dítě z toho má radost a s chutí to zbaští
. Nezastávám názor, že se nemá dávat vůbec (přeci jenom to dítě až by povyrostlo a mohlo si koupit něco samotné by se tím pak přejídalo, protože do té doby to jíst nemohlo), ale jen občas - například tu zmiňovanou kofolu, dostalo by skleničku při nějakém "slavnostnějším" obědě když dospělí pijí víno apod., aby taky mělo jako něco extra, ale jinak ne .... Nebo například mé dětství - poprvé jsem ochutnala fast food až na střední škole, kdy jsem začala chodit do velkého města a mohla jsem si tam sama zajít, to samé pizza (do té doby jsem jedla jen domácí) ... naši nikdy neměli peníze na to, aby nás tahali na jídla do restaurací apod, ale zato mamka výborně vařila domácí jídla a nikdy jsem se necítila nijak "ošizená", právě naopak ) -
16.5.2012 16:39
Já mám na sladkosti názor, že za den stačí 1 kus, při větším výdaji energie 2ks, ale záleží, o co jde. O sladkém přemýšlím už teď, co mám 10,5měsíční holčičku. Dle mě má na sladké času dost a naštěstí to sdílí i můj muž, tak když už teď jí chce dát někdo kousek Kinder čokolády (!!!!!!!!!!!!!!), tak je odpálkujeme. To je fakt moc, kdyby to byla domácí buchta, ale tohle mu nacpat, hrůza. A pak lidi pláčou, že jsou tlustí a co mají dělat !!!
-
16.5.2012 16:43Cukrovka může být způsobena konzumací přemíry cukru! Každý člověk má geneticky dané určité množství inzulínu - pokud ho brzo vypotřebuje - dostaví se stařecká cukrovka. Pokud člověk jí hodně sladkostí, dá se předpokládat, že tu cukrovku dostane dřív, než by musel. Jinak samozřejmě něco jiného jsou "vrozené" cukrovky - tam je to od narození a vyvolat ji nelze.
-
16.5.2012 16:43
cukrovka opravdu není z cukru, to bych ji musela mít už od dětství a můj otec se mnou. Sním veliké množství sladkého od mala a nemám s tím sebemenší zdravotní problém. Ale je to zase vyvážené tím, že se o své tělo starám, sportuji a odpustím si hromadu dalších neřestí, ale na sladkém ujíždím.
Mám rok a půl staré dítě a sladké zatím dostává jen ve formě jídla (ovoce, jogurt, rajskou omáčku, výjimečně dotane kousíček čokolády, ale to jen jednou za čas, špatně na ni reaguje jako atopik). Vánočku, buchty, piškoty, sušenky mi do pusy nevezme, protože to nechce a vyplivuje ven. Je sice trochu problém najít jiné dobroty, které nejsou sladké, ale zatím mu stačí kukuřičné lupínky, křupky, dětské tyčinky.
Je pravda, že v tomto věku je do dítěte těžké dostat téměř jakékoliv jídlo, tak je možné, že kdyby aspoň to sladké chtěl, tak bych mu to dávala častěji, protože opravdu nevypadá dobře, když přijdeme z kontroly od doktorky, že váží v roce a půl míň než v roce.
Na pití dávám bylinkové čaje a kojeneckou vodu, džusy a šťávu nechce a raději nebude celý den pít než aby to dal do pusy.
Možná se trochu zastavu i rodiny, co vezme dítě ne výlet. K výletům vždycky patřil jiný režim a i ty sladkosti k tomu. Stačí si vzpomenout na naše školní výlety, sáček sladkostí tam měl u sebe každý a i ve školce děti dostávají kokinko za odměnu nebo když má někdo z dětí narozeniny.
Mám kamarádku, která svým dětem dovolí před oběděm klidně sníst celý balíček bonbónů a potom po nich při obědě řve, že nic nechtějí jíst. Tak takhle by to fungovat opravdu nemělo. -
16.5.2012 22:49No to je příšerný, tohleto. Fuj, tahle cpát do dítěte hnusný brumíky, pinguíny a podobný příšerný pochutiny.
-
16.5.2012 20:02
Ahoj, zatím je můj prcek ještě malý, jenže už teď trochu bojuji s prarodiči (jak mými rodiči, tak manželovými) se sladkým, ty sladili i sunar, já se snažím malého ušetřit všeho sladkého, takže doma vařím přesnídávky zásadně bez cukru, kupuji jen nepřislazované, dokonce obědy jsem slyšela, že mi to nebude jíst a budu mu to muset přisolit nebo přisladit, jí to jak to uvařím a chutná mu to, baští bílé jogurty. Ale třeba moje máma se klepe, jak mu bude moc dát čokoládu, nějak si myslí, že po jednom roce bude moc, ale chtěla bych to co nejvíc oddálit, chápu, že prostě jednou to sladké bude vyžadovat, ale dokud žije v nevědomosti, tak proč mu to plácat. Nemyslím si že je to špatný. Určitě jednou bude jíst sladké ale nechci to přehánět. Pořád mi říkají, jak jsem si nesla z krámu sladkostí, ale taky je pravda, že s váhou mám problémy. Nechci zadělat na problémy i mému dítětě, i když je to dáno i geneticky. No třeba teď jsem byla se známými a jedna mamina říkala, že jim doktorka říkala, že má její dcera nadváhu (má je to na ní vidět) no a malá tam v čase těsně před večeří baštila chicpsy a pila limonádu. No tak samozřejmě že bych dítěti nějaké sladké dala, ale ne takhle. když jsem řekla, že malej nesmí pribiňáka, no tak na mě koukali jak na debila, že jejich děti to jedli, nejenom, že to obsahuje hrozně cukrů a taky se to nesmí do roka, kvůli velkému množství bílkovin. Takže u nás bude velký problém s prarodiči, vůbec se na to netěším. Protože padne rok a budu za krkavčí matku.
