Separacni uzkost
Dobry den, jak jste zvladaly separacni uzkost u deti a muze se projevit i tim ze nechce spat sama v postylce a neusne sama? Jak dlouho to trva...a dalsi dotaz kdy vam zacaly deti delat napr. "Paci,paci"atd.. maly je 9 mesicu a zatim se ji do toho moc nechce 😢..diky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.8.2017 9:58
Ano, separační úzkost se určitě může projevovat i takhle. Malá mi taky v cca těch sedmi osmi měsících začala v noci řvát, chce ke mně a často se mi v noci stane, že když ji chci uložit zpět do postýlky, rozerve se na celý kolo, což dřív nedělala. Nevím, kdy to skončí, asi je to dost individuální, ale být tebou, nelamu to, dítěti vyhovim a ušetříte si nervy oba. Na paci paci bych se vyprdla, některý děti nechtěj bejt za opičky a prostě se jim to nelíbí, nebo to začnou dělat později, až tomu přijdou na chuť. Pokud se jim něco nechce, dělat to nebudou. A nemyslim, že by tom o něco přišly
-
30.8.2017 10:04
Ahoj, začnu od zadu. Paci paci malý začal sám od sebe dělat kolem 10.měsíce. Do té doby na nás koukal bez zájmu. Separačku měl od 8.-10.měsíců a dalo to zabrat. kór když jsme jeli někam na návštěvy, bylo to peklo. Byla jsem utahaná snad víc než v 6nedělí. Pořád na mě visel, křičel, když se na něj jen někdo podíval a bylo pro mě těžký to rodině vysvětlovat pořád dokola, že malýmu jejich přítomnost nedělá dobře. Pak začal křičet, když dědeček nebo tatínek oděšli či přišli do pokoje. Zavírat dveře před ním znamenalo vyrvál tak na půlhoďku minimálně. Dodnes nesnáší, když děda nebo táta odejdou s papá do práce. Už sice nekřičí, ale jde vidět, že na nich visí. Jo a jít jen na blbej záchod sama nešlo, takže malýho sebou. Pořád je to jen období. My naštěstí měli jen dva měsíce toho úplně nesnesitelného, do roka se srovnal úplně a teď si před ním můžu v klidu zajít na záchod a zavřít. Sice protestuje, když manžel odchází do práce, ale dá se mu to dobře vysvětlit a je víc v klidu. S čím ještě bojujeme, tak jsou cizí muži na ulici, nebo strejdové, které tak často nevidí. V jejich přítomnosti má strach a nevím, čím je to způsobeno. DO kontaktu s chlapama se moc nedostal.... U nás tyhle stavy snad začaly v době prořezání prvních zubů v 8.měsících.
-
30.8.2017 12:58Nevím, jestli jsme měli vyloženě separační úzkost, ale problém s usínáním byl velký. Dopracovali jsme s k tomu, že se budil po půl hodině celou noc a měl problém znovu zabrat. Skončili jsme bohužel u vyřvání, od té doby spí nádherně.
Víc si mě začal hlídat od doby, kdy se začal plazit. On ode mne mohl, já od něj ne. Trvalo to asi 2 měsíce. Teď je mu 15 měsíců a zas je na mě víc fixovaný. Ale jinak problémy nemá, je rád ve společnosti, nebojí se jít k cizímu.
A k tomu paci paci, to začal dělat kolem roku a sám od sebe v postýlce, když jsem ho neviděla. To jediné jsme víc nacvičovali. Ale třeba, jak je veliký jsem mu ukázala párkrát a začal to dělat sám, až když chtěl, stejně prosím, prosím a podobně. Vše kolem toho roku, možná 11 měsíců. -
1.9.2017 10:41U dcery jsem problém při usínání/buzení v noci vyřešila asi na 4,5 letech, kdy asi dva týdny jsem ji dávala spát samotnou, sice brečela, chodila za mnou, ale po 14 dnech si zvykla a do teď spí celou noc a usíná během 5 minut, co si lehne
bude jí už 10 let.
U přítele syna si zatím nevím rady, je mu 7, mají pokojíček dohromady s mojí dcerou a když je u nás nemůže usnout, dcera usne hned a mě přijde, že on na to čeká, a jakmile ona usne, už je u nás, že nemůže spát. S mámou žijí v jednom pokoji u prarodičů, takže je zvyklý spát s ní a nevím, jak ho "donutit", aby normálně spal. Kolikrát je to už i pro nás psychicky vyčerpávající, když je u nás třeba 4 noci a každou noc minimálně dvě hodiny chodí (pít, čůrat, brečí) a pak jde buď k nám, s naším souhlasem, nebo si počká, až usneme, přijde s polštářem a lehne si k nám do pokoje na zem, tak abychom o něm nevěděli....prostě na palici.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.