Rozchod a s tím spojené problémy
Ahoj všem. Je mi 24 let. Před týdnem se se mnou rozešel partner po skoro čtyřletém vztahu a po ještě nedávném plánování svatby. Je to pro mě šok. Byla jsem nucena se přestěhovat zpět k rodičům, nyní ale řeším, že se nedostanu do práce (zatím mám neschopenku), přemýšlím, že tu práci ukončím, do konce týdne mám ještě zkušební dobu. Nikam se stěhovat nechci, nedokážu být nikde v cizím prostředí sama. Bude mě to hodně mrzet, byla to moje vysněná práce. Nehledě na to, že jsem musela nechat i školu, kterou bych měla ve stejném místě jako práci. Nedokážu se sebou být, nevím, co mám dělat....
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
26.9.2016 20:55Zazila jsem v praci neco podobneho. Vzchop se. Zadnej chlap na svete za zo nestoji. To vzdycky kdyz by byl nejaky problem pujdes na neschopenku? Vazna nemoc v rodine, rozchod s budoucim partnerem, umrti mazlicka.. nezlob se na me, ale tohle k zivotu patri. Bud rada, ze jsi zdrava a nikdo neumrel, postav se na nohy, zabrec si v praci na wc a zij dal. Vim jak to boli, zazila jsem to taky xkrat ale znicit si kvuli tomu karieru ti za to nestoji. Svoji nejlepsi kamaradce bys poradila to same. Tak zvedni zadek a zij. Pujde to zteka ale pujde. Na zlomene srdce se neumira. Drzim palce
-
26.9.2016 20:35A proc by to neslo? Kdyz si najdes podnajem s nejakou spolubydlici? Pratele si najdes na skole a v praci. Sama nebudes. Pokud je to vysnena prace, zbytecne bys to pak vycitala nekomu, kvuli komu ti to nevyslo a za par let bys toho mohla litovat, zes ji nechala... Zkus jeste promyslet.
-
27.9.2016 0:32
Proč ho nechat, aby tě takhle dorazil. Nechtěj být chudinka. Zvedni se a jdi si za tím co chceš ty. Pokud je to vysněná práce a měla bys i školu směle do toho.
Spousta lidí se ke své vysněné práci či škole nikdy ani nedostane. Žít sama? No a co by za to jiní dali a co ty víš, třeba to vůbec nebude na dlouho. Jsme silné právě proto, že když s náma někdo jinej vyj**e tak se zvedneme, oklepeme a jdeme dál. To je to co nás utváří a to čím jsme. Každá máme tu sílu uvnitř sebe. Jsi ještě dost mladá, tak si nenič život. Neříkám, že ten stesk přejde hned. Ale přejde snáz pokud budeš mezi lidmi a plně zaměstnaná. -
27.9.2016 9:15Jsem skoro měsíc po rozchodu, je mi 25, byli jsme spolu 8 let a teď to bude 3 roky od svatby, máme 2 leté dítě a víš co? Přežila jsem to. Neříkám, že je to lehký, že na to každý den nemyslím a není mi to líto a není mi smutno..Většinou mívám pocit, že nic nemá cenu, že jsou všichni falešní, střídá to vztek, lítost a já nevím co ještě..Ale jak se říká, čas všechno vyléčí..Ber den za dnem, plánuj si jakoukoliv aktivitu, neseď doma, běž do té práce. Mě se taky nechtělo, dala jsem si den volna a šla jsem a od podzimu pokračuju i ve škole. Nedovol tomu, aby tě to položilo. Vím, jak to bolí, ale s každým dalším týdnem se to víc a víc otupuje. Já jsem po měsíci ve fázi, kdy je mi to šíleně líto, ale vím, že to je tak to jediné co s tím můžu dělat..Drž se, bude líp! Mysli na to, těš se na novou lásku a hlavně choď mezi lidi!
-
27.9.2016 8:10Zažila jsem si to samé.Ctyri roky vztahu debaty o svatbě a pak rozchod z jeho strany.Necekala jsem to,byl to sok.Casem jsem se z toho dostala a teď?Mam tři letou dcerku a rok jsem vdaná pani a našla jsem mnohem lepšího chlapa.
