Řekl, že bysme se mohli na jaře vzít, ale o ruku mě prostě nepožádá
Ahoj, absolutně nechápu partnera a nevím, co si o tom mám myslet. Než se nám narodil syn, zvažovali jsme, čí bude mít příjmení. Partner chtěl, aby byl po něm, já zas po mně. Pak partner řekl, že se brzo po tom, co se narodí, vezmeme a já svolila, aby měl jeho příjmení. Ale pak byl malému rok a pořád nic. Tak jsem se ho zeptala. a on, že čeká, až budeme někde na dovolené, na hezké místo. Byla dovolená a tam zase nic - znovu jsme se zeptala, prý neměl prstýnek. Řekla jsem mu, že mi to přijde jako výmluvy a že jestli o to stojí, abysme se vzali, ať mě prostě požádá o ruku a jestli ne, ať normálně řekne, že ne. Že se z toho nezbláznim, ale chci vědět, na čem jsem. No a uběhlo půl roku a zase nic. Tak jsem se znovu zeptala - prý nevěděl, jak velký prstýnek. Krom toho ale dvakrát řekl, že bysme se mohli vzít třeba na jaře. Já to prostě nechápu. Přijde mi, že si ze mě dělá srandu a vymýšlí si výmluvy. Už jsem na něj za to hrozně naštvaná, vždycky mě to hrozně zklame. Zvažuju, že mu řeknu, že už si ho vzít nechci a ať malýmu změníme příjmení po mně, když to nedodržel. Co byste si o tom jeho chování myslely a jak byste reagovaly vy?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.2.2015 10:59Tak třeba se jenom vymlouvá a do stavby se mu nechce. Dost chlapů má problém tyhle věci říct na rovinu. Ale co když chce být jen spontánní a čekat na správný moment kdy tě požádá? A ty mu to trochu kazíš tím, že se mu stále připomínáš. Tím to nechci myslet nějak špatně, ale pokud co půl roku slyší o svatbě a kdy už bude ta žádost o ruku, tak se mu to taky může znechutit. Já bych ho nechala. Pokud ti nevadí s ním žít bez manželství, tak to nijak nelámej.
Jinak příjmení klidně můžete mít všichni stejné bez manželství, syn tak bude mít příjmení po obou... -
18.2.2015 10:59Ehm, asi tak...Muj muž mě požádal o ruku den před odletem na dovolenou, kde jsme měli zařízenou svatbu
Na první schuzce jsme si řekli, že když nám to bude klapat a budem spolu tři roky, tak se vezmeme a založíme rodinu. Pak po Novém roce mu říkám, že na podzim to bude tři roky, co jsme spolu a jak to vidí, tak to viděl pořád stejně. Dhodli jsme se, že se vezmeme v cizině někdy po létě na podzim, počkáme na last minute... Taky už jsem byla nervozní, že pořád nemám prstýnek a navíc že nemáme domluvenou a zaplacenou tu dovolenou (papíry pro snatek v cizině jsem mezitím vyřídila všechny), pak jsem mu akorát řekla, že mužeme jet jenom na dovolenou, že svatbu mít nepotřebuju, tak řekl, že neexistuje no a pak jsme narazili na last minute a den před odletem jsem přišla domu z práce a čekal mě tam prstýnek 
A nelituji, bylo to moc krásné i když jsem přesně věděla... Na Tvém místě bych mu oznámila datum svatby a začala vše zařizovat, on ten prstýnek o svatby koupí, kyž bude mít "dead line" Ale udělej to pouze v případě, že víš jistě, že si ho chceš vzít -
18.2.2015 11:05
já myslím, že tady vůbec nejde o prstýnek a požádání o ruku jako takové. Vzít se můžete i bez toho, prostě si říct jdeme si zamluvit termín a jít na úřad.
Spíš myslím, že přítel zpohodlněl, ví, že s ním budete tak jako tak, má svý jistý, tak co by si na sebe bral ještě nějaký formální závazek.
Svatba sama o sobě nikomu štěstí nezaručí, stejně jako spolu můžou spokojeně prožít celý život nesezdané páry. tady z toho ale cítím spíš přítelovu nejistotu a vyhýbavost.
chápu, že chcete vědět, na čem jste. takže bych to taky vzala do svých rukou. řekněte, že na tom prstýnku až tak nesejde, ale že pokud to myslí vážně, tak že se teď seberete a jdete na matriku si zamluvit termín. A uvidíte...buď budou opět výmluvy a nebo se začne něco dít -
18.2.2015 11:36
Důležité je, jestli si dokážeš představit, že bys s ním strávila život a nikdy jste se nevzali. Pokud ano, tak to nechej na něm. On ví, že svatbu chceš, a co ty víš, třeba tě překvapí právě ve chvíli, kdy to nebudeš čekat a o to to bude hezčí. No a v případě, že si život bez svatby nedovedeš představit, tak si s ním promluv. Vysvětli mu, jak je to pro tebe důležité a že máš pocit, že si tě nikdy nechce vzít a že to vidíš jako problém... Tak bych to asi udělala já, kdyby mi na svatbě hodně záleželo.
-
19.2.2015 11:43
Asi je na čase si přiznat, že romantiku z něj prostě nevytlučeš. Když za celé ty dva roky nebyl schopný vymyslet romantické gesto, kdy ti předá prstýnek, tak je velmi nepravděpodobné, že se k tomu ještě nějak dokope. Teď je na tobě, jestli se začneš zařizovat tak, aby dítko mělo příjmení po tobě a smíříš se s rolí svobodné matky nebo si sednete ke stolu, dáte si kafe a navrhneš mu, který měsíc ti pro svatbu přijde nejvhodnější. Ta druhá varianta mi přijde o něco lepší - méně konfliktní a přínosnější (ať už jde o zlepšení rozpočtu tím, že si tě odepíše z daní nebo to, že nebudeš muset vysvětlovat, proč jste spolu tak dlouho a furt nic). Sice to bude bez romantiky, ale někdy člověk musí vzít za vděk tím, co je.
-
18.2.2015 10:48
Tohle jsem řešila taky se svým bývalým přítelem, byly jsme spolu 13 let a poslední 4 roky vztahu jsem si říkala, že do toho prásknout by bylo fajn - když jsem se ho na to ptala, tak jeho reakce po každý byly: to, víš, že si tě vezmu (nejdřív jsem si dělala z toho srandu, že se dočkám asi až v důchodu), ale když mi tohle opakoval pořád dokola, pak přidával, že ví o mnohem důležitějších věcech, za který utratit ty peníze, tak jsem se s tím pomalu smiřovala, že svatba nebude nikdy. Nápad, že ho požádám, jsem taky měla, nakonec mi to okolí vymluvilo. S každou další svatbou v našem okolí mi to bylo čím dál tím víc líto. Ve finále jsme se rozešli, takže možná dobře, že ke svatbě nakonec vůbec nedošlo.
-
18.2.2015 10:59
To je mi líto.My jsme se potkaly v roce 2011 v Dubnu 2012 jsem se vdala (hrozně jsem chtěla být jeho ženou)tak mě požádal o ruku a bylo to a to už jsem byla v 7měsíci.Svatba nebyla bohatá,ale nám to stačilo
-
18.2.2015 11:09Já bych do toho vůbec nerýpala,Prostě něřeš to, je to fakt blbý každou chvilku o tom mluvit.Nechej to vychladnout,když to není pro tebe důležité tak to prostě něřeš
Bud přijde sám a nebo nic.Rozhodně ty ho nežádej o ruku to je dost divný. -
18.2.2015 13:42
u nás s přítelem to bylo tak, že sem už na začátku řekla, že chci svatbua d ítě, a pokud je to pro něho problém, který nezkousne, tak jdeme od sebe pryč. oba jsme měli jasno, že pokdu dítě, tak my manželé. svatbu sliboval na podzim - já si koupila šaty (ano, byla sem tak šílená, že prostě sem šla a když sem tyto objevila, koupila si je - ale nebyly nijak drahé) a po dohodě s přítelem mi kamarád - zlatník dělal zásnubní prstýnek. naprosto neromantické a racionální dohodnutí ... pak jsme začali chodit na předsvatební přípravu a žádná žádost o ruku se nekonala. až jednou sem k němu přijela(tak 3 týdny před svatbou) a povídal, že má pro mně překvapení a že mám hledat. metodou voda a přihořívá sem našla..malou krabičku, v ní stříbrný prstýnek (jako symbol, protože na ruce už byl zlatý) a malý lísteček s nápisem "vezmeš si mně?".takže i ta romantika byla.
takže i ty máš dvě možnosti -začít zařizovat a tak nějak ho postavit před hotovou věc, nebo naprosto rezignovat, přestat do něho "klavírovat" kdy už konečně a čekat. -
18.2.2015 20:38
Sestra s pritelem porad planuji svatbu, uz asi dva roky... jenze se nechtela vdavat tehu a pri kojeni, tak to odlozili na tohle leto. Bere se to jako samozrejmost, ale sestra porad rejpala, ze svatba, svatba, ale ji se vlastne nikdo nezeptal. Takze na valentyna konecne dostala ofiko prstynek... myslim, ze zasnuby a prstynek je vydobytek moderni doby a poamerictovani - jako dospele druzicky... proste se domluvte na mesici, jdete na radnici, vyberte si v tom mesici datum a je to. Bud zasnubak bude nebo ne. Podle me to neni nutnost...
-
18.2.2015 10:39
tak ho o ruku požádej ty, budeš mít rychle jasno, jak uvidíš jeho reakci
