Působím namyšleně, přitom skutečnost je jiná
Zdravím 
Chtěla bych se Vám svěřit s problémy, které mě provází.
Je mi 19, ani ne škaredá ani zase překrásná..prostě taková normální holka, která umí vypadat dobře, když mi na tom záleží 
Neuvěřitelně stydlivá, plachá, s nízkým sebevědomím, nejistá ve společnosti kluků, ale přitom uvnitř vtipná, se smyslem pro humor, přátelská, rozumná a milá.
Takhle bych se asi krátce charakterizovala a teď k těm problémům...
1) Začala bych asi u té stydlivosti. Pokud se jedná o holčičí kolektiv, tak to mi vůbec problém nedělá, jenže pokud se jedná o pánskou společnost, jsem strašně uzavřená do sebe a hrozně se stydím. Neumím navazovat oční kontakt, nedokážu se usmát, i kdyby se mi ten kluk líbil sebevíc, nedokážu se projevit. Kamarádky okolo mě se s klukem v pohodě zakecají, zasmějí, jenže mně to prostě nejde. Vím, že stydlivost je někdy docela roztomilá, jenže u mě je až moc a samotnou mě to štve a nevím, jak to překonat.
2) Další věc, která mě velmi trápí a možná i souvisí s prvním příkladem. Plno lidí okolo mě - hlavně tedy rodina (sestra, mamka), kamarádky mi řeklo, že na první dojem působím strašně namyšleně a nedostupně. Přitom já i mí nejbližší ví, že jsem uvnitř hodná, přátelská holčina, která nesrší vysokým sebevědomím, ba naopak...spíše ho postrádá (vím, že by to tak být nemělo). Jenže na první pohled tak prý působím. Nevím, čím to je. Jsem vysoká, štíhlá, dlouhé vlasy téměř do pasu, ráda se pěkně oblékám, ale rozhodně nejsem žádná barbína. Možná to je i tím, že se na člověka ani pořádně nepodívám a raději ho přehlédnu, ale není to tím, že bych ho ignorovala, ale prostě nedokážu navázat oční kontakt. Po tom, co mi to řeklo čím dál tím víc lidí, tak jsem se pokusila s tím něco udělat. Snažila jsem se po ulici chodit dobře naladěná, s mírným úsměvem - ale přece se nemůžu usmívat bezdůvodně jak trotl
Nemáte nějaké rády, jak se s tou stydlivostí vypořádat či jestli je tu i někdo, kdo má stejný problém? Mrzí mě, když si o mně lidé myslí věci, které jsou opakem.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.9.2016 8:37
Mám stejný problém, jsem introvert, kterej se podle reakcí okolí málo dívá do očí. Když s někým mluvím, radši koukám do země, líp se mi soustředí na to, co říkám. Když mluví druhý většinou se na něj tu a tam mrknu. Poslouchat a koukat mi nevadi
každopádně na nějaké významné pohledy rozhodně nejsem typ. Hodně se to zlepšilo až věkem, kdy jsem zjistila, že nejsem až takovy outsider, že každý máme něco a každý jsme nějaký. Tak jsem přijala i samu sebe. Takže věř, ze se časem otrkas a bude líp. Já jsem nedostatky v neverbální komunikaci nahrazovala slovním projevem. Vsadila jsem na humor. A věř, že když ten projevis, lidé tě za namyšlenou mit nebudou. -
14.9.2016 7:40Ahoj
, myslím že jsem měla něco podobného. V té kluciči spolecnosti jsem byla jak vyměněna než jakou mě znaly holky. Taky mi už pak mamka říkala že vypadam namyslene a nedostupně. Ale myslím, že to byla taková schranka za kterou se schovávala ta stydlivost. Znažila jsem se to změnit. Ale moc mi to nešlo. Možná se to změní věkem. Měla jsem to štěstí že jsem narazila na kluka (do kteryho jsem se mimochodem hned na prvni pohled zamilovala ), ktery prostě efektivně za bojoval a ten stud i ta schranka se prolomili. Teď jsme manželé. Někdy mi řikal, že právě ten můj vyraz nedostupnosti ho ke mně přitahoval. Takže i takovy mezi klukama jsou . Možná ani nemá cenu se s tím trapit a zkoušet se změnit. Prostě taková jsi a tě pravý kluk si tě najde 
-
14.9.2016 9:19Ahoj, mám kamarádku, která taky na první pohled působí namyšlene, ale není taková. U ní to podle mě dělá nízké sebevědomí a u tebe to bude podobné. Od nízkého sebevědomí se odvíjí i ta stydlivost. Chtělo by to zapracovat na něj, zjistit, v čem spočívá a v té oblasti si na sobě najít dobré stránky a ty si denně připomínat. Dobré je si to i sepsat.
Já sama jsem taky nebyla sebevědomá. Dost se zlepšilo časem, hodně udělal manžel, který mě bere takovou jaká jsem a svůj podíl měla i rada, co jsem ti dala. Sepsala jsem si vše kvůli čemu jsem se citila méněcenna-napr jsem nesikovna, nic neudělám dobře, v ničem nevynikam apod. A pak jsem zkoumala, v čem jsem šikovná a zjistila jsem, že je toho dost a že ta věta, kterou si o sobě myslím, není vůbec pravda. Uvědomila jsem si, že mi to často říkala mamka. Takže druhý krok byl v srdci jí odpustit. A pak už jsem si nešikovna nepripadala. A postupně jsem takto rozkryvala další věci. Ne všechny se mi podarily, ale seznam se dost zmenšil. -
15.9.2016 15:38
V čem tkví nízké sebevědomí? Pak bych řekla bych, začít se brát taková jaká jsi. Ubrat ze sebe tlak, že bys měla být jako ostatní "snadno_se_bavící" holky. A pokud nejsi uplný samotář, můžeš zkusit postupně se "rozhlížet" po okolí, ale to až po splnění bodu 1 ;D
Čas taky může pomoct, ale s přičiněním to půjde rychleji, nebo psycholožka by mohla pomoct, aby sis rozebrala v čem tkví zakopaný pes
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.