Psychická porucha? Zamilovavam se do "otců"

Otázku položila: Anonymní uživatelka #410326 14.12.2019 0:22

Ahoj, těžko se mi to píše, protože si o me asi budete myslet svoje, ale je to tak a já už nevím kudy kam. Zamilovavam se do chlapů ve věku mého tatky, takovych tatinkovskych typů. Zakoukam se treba za týden, ani ne, když je ke mě milý, hodný, shovivavy, usmívá se, a jde z něj takove to "otcovství" proste ze mam u nej pocit bezpečí, pochopení, ochoty, atd. Byl to učitel, byl to jeden soused z vesnice, a teď manažer na brigádě. Všichni mají opravdu věk okolo 40, starší, i na pohled, takový ten tatínek. Dokážu se "zabouchnout" tak moc, že pak vyhledávám důvody proč chodit tam, kde ho potkám, důvody proč s nim mluvit, koukat na něj, a samozřejmě je nějak svest. Samozřejmě je to častokrát oboustranné, s tím sousedem jsem i něco měla, učitel semnou flirtoval dost taky. Nejhorší je, přiznat tuhle věc, vzrušuje me pocit a naplňuje, že to je jakoby můj "táta" ne jen v sexu ale i běžně, že mě ochrání, že mě má rád že je ke mě milý hodný, vyslechne me atd. Když se takto do nějakého zblaznim (oni samozřejmě ve většině případů nic víc s mladou holkou nechtějí, prostě jen užít si) tak se fakt dokážu potrápit. Jsem na něm třeba posedlá, vyhledávám opravdu situace abych se k nej nějak dostala mluvila s nim videla ho on viděl me atd. Když kolem me manažer projde zahřeje me u srdce a skoro se rozklepu, když na mě hezky mluvi tlumenym hlasem, je milý, jsem úplně ve svém "živlu" to co hledám. Uvedu sem i tento fakt, nad kterým právě teď dost uvažuji zda to nemůže být nějaká psychická porucha spojená s tímto, dětstvi jsem mela těžké, táta mě bil, psychicky napadal, i mamku, hodně spatne vztahy, ja ho jako tátu ani nebrala a neměla rada. Teď už jsme ale ok. I když to už samotejme nikdy nebude jako to má být mezi dcerou a otcem. Pořád je mezu námi nějaká zeď. Ale vychazime i se vídáme obcas. Ale zazila jsem si opravdu pekla. U psycholizky jsem byla jednou kdysi kdy se rodiče rozvadeli, rikala moji mamce že můžu mít následky ale uz nevim pak přesně jaké nebo tak. Víckrát jsem tam nechodila nemela jsem až tak pocit že to potřebuji a tatka ani nechtěl.. Mamka mi to hradit v tu dobu nedokázala. Je mi 21, s tímto se nikomu nesveriju, protože vím že by se semnou s takovou nikdo v mem veku nebavil. Ale je to tak. Nejhorší je že pak nejsem schopna navázat normální vztah, s normni věkovou kategorii a mit třeba rodinu atd. Tak jako uz okolo mě kamosky mají nebo aspoň vztah což bych konec konců chtěla taky. Jsem z toho zmatená a v rozpacích. Samozrejme momentálně zamilovaná do manažera. A to fest. Je mi i líto když ho v práci nevidím. Ale vím, že to prostě není možný a ze musím přestat. Chtěla jsem se vypsat a vypustit toto celé do světa protože mi to uleví, protože jak rikam nikomu to nejak nerikam určitě ne takto do detailu, jen nej kamos trosku ví, rodina to ze jsem na starší ale ze takto a s těmito okolností, to neví nikdo. Co na to říkáte? :-(

  • 14.12.2019 13:47:31 - full.avl změnila kategorie otázky

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • KatieD14.12.2019 2:00

    Ahojky, je dobré, že jsi to ze sebe dostala a hlavně, že si uvědomujes, co se deje, myslím, že to musí přinášet úlevu. Také myslím, že Tě tu nikdo nebude odsuzovat. Počti si trochu o Elektřině komplexu a jeho důsledcích. Nejspíš se snažíš vynahradit psychicky deficit otce v dětství. Trošku jsem zabrouzdala a tu je docela hezky článek k tomu, co se Ti děje https://psychologie.cz/o-generaci-vys/ jsou tri možnosti, řekla bych, buď je prostě někdo jako je Tvůj otec, Tvůj typ, ale když Tě bil, přišlo by mi to poněkud zvláštní, ale bývá caste a říká se to, že si ženy vybírají partnery podle otců, nebo jsi prostě a jednoduše na starší, nebo prožívas něco patologického... Pokud Tě to trápí, neváhala bych navštívit třeba psycholožku a popovídat si s ní a najít sebe sama ;-) hodně štěstí, ať se vše vyřeší ke Tve spokojenosti ;-)

  • Rozhodně to není žádná psychická porucha. Možná se tam objevuje trochu následek frustrace z dětství, ale na druhou stranu, i to má většina lidí. Na starší muže je hodně žen a přitažlivost toho otcovského ochranitelského chlapa je snad dána přírodou, hledáme si přece otce pro své děti. Na mě tohle působilo taky vždy jako magnet. Ale naštěstí se mi líbil, tak nějak pořád podobný věk chlapů, takže jsem časem k nim už nebyla až tak nepřiměřená. Třeba to tak budeš mít taky a za pár let se dáš dohromady s někým o 10 let starším a bude to v pohodě. Možná zkus jen přeorientovat tu zálibu v otcovské péči na své budoucí děti, jestli se ti i tahle představa bude líbit. Na druhou stranu i svou ženu si někteří muži pěkně ochraňují a opečovávají, na tom asi taky není nic moc nezdravého. Myslím, že jde jen o to překlenout nejbližší dobu, kdy se jedná o muže, které sama cítíš jako nevhodné objekty, ale to si myslím už nebude trvat dlouho, přeci jen už nejsi dítě.

  • Taky jsem nad tím dost často přemýšlela, mám to úplně stejně, naposled to byl řidič autobusu ale bohužel to bylo tak nějak vzájemny ta přitažlivost a kdybych nebyla zadaná tak z toho nejspíš bude i vztah ale mám manžela (ovšem ten je "jen o 10 let starší) a tak nějak to není ono :/ taky si uvědomuji že mě přitahují už od jakziva ty starší a nevím jak se toho zbavit protože tohle mě trápí.. Byla jsem zamilovana fakt až po uši a potkávat ho každý den to bylo zároveň tak kouzelný a zároveň peklo protože vím že nemůžu :/ lamu si hlavu nad tím proč já Teda v dětství vycházela s tátou normálně, každopádně jsem ráda že v tom nejsem sama

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 74 272 otázek, kterým se dostalo 248 676 odpovědí a 389 105 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist