Prosím pomozte jsem zoufalá vztekloun 18 měsíců
Ahoj maminky,
prosím potřebuji poradit, jsem fakt už v koncích… Můj 18 měsíční syn se začal hrozně vztekat a řvát. Chce pořád jen chovat, hraní ho nebaví. Když jsme venku tak chce lítat sám a všude (nejlépe za každým autem), když ho chytnu za ruku tak se snaží lehnout si na zem a řve. Běda jak mu nedovolím jít někam kam se chce jemu to ječí na celou ulici.
Za každým dítětem běží a chce ho pusinkovat (ostatní maminky to vidí neradi a já se nedivím) když ho zastavím, opět je řev.
U doktora se propadám hanbou, všechny děti jsou u maminek a hodné, můj syn chce jen lítat a dělat nepořádek, nemluvě o pusinkování dětí, lezení na cizí kočárky a podobně. Nic z toho mu nedovolím, včas ho vezmu do náruče, ale vzteká se strašně moc.
Nedokážu ho nic naučit. Prostě mě nevnímá, dělá že neexistuju. V 18 měsících neumí paci paci ani ukázat na části obličeje, neurčí „nánu“ což umí ostatní děti, když je tak pozoruji. Pokaždé když ho chci něco naučit prostě odejde. Jsem už zoufalá. V noci nespí jinak než s u mě s mojí rukou pod hlavou. Usne sám v postýlce ale kolem půlnoci se vzbudí a vyžaduje mě u sebe.
Jsem na pokraji deprese a zoufalství. Hrozně se stydím Mimi jsme chtěli, ale začínám si myslet, že jsem neměla být matkou
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.3.2013 17:11nejsem sice ještě maminkou, ale podobného klučinu jsem měla v práci. byl hyperaktivní, dělal jen co se mu chtělo a když nebylo po jeho, ta křičel. jediný, co můžu poradit, je pravidla a důslednost. prostě si trvat na tom, co po něm chceš. hlavně mu neustoupit, pokud křičí a válí se po zemi nebo brečí. vím, že to před lidma může být těžký, ale je to hrozně důležitý!!! nejlépe to křičení a válení po zemi ignorovat. (když to není nebezpečné). doporučuju přečíst si nějaký knížky o hranicích ve výchově. děti potřebujou hranice, není to jen omezení, cítí se pak sami bezpečněji a líp. a asi nejdůležitější - reagovat na jeho chování pokaždý stejně! (hlavně ne jednou to ignorovat, jednou ho odvést, jednou na něj křičet) - pokaždý stejně, ať přesně ví, co bude následovat, když něco udělá (když bude venku lítat a dělat nepořádek, půjde se hned domů, atd). já jsem si takhle vymyslela důsledky pro to jeho nevhodný chování a on se je brzo naučil (že když třeba uhodí dítě, bude si muset jít sednout ke stolečku a nesmí si hrát) a přestal s tím.
a žádný strach, ono se to zklidní
ten můj klučina byl po tomhle období (který trvalo asi půl roku) zlatej, všechno ho bavilo, hrozně rád pomáhal, byl moc milej a spoustu se toho naučil. držím palce a hlavně o sobě nepochybuj jako o matce, každý dítě je jiný a už to, že se tady na to ptáš, znamená, že dobrá máma jednoznačně si -
18.3.2013 17:00
Ahoj. Přesně tohle co popisuješ dělal syn mé kamarádky. Když se mu něco nepovedlo, házel hračkama kolem sebe. řval, brečel. Když ho kamarádka někde chytla za ruku tak kousal (ne přímo, ale i tak) a brečel. Nakonec tohle všechno přestal dělat až mu za takovou scénu dala jemně přes zadek, nebo přes ruku. Tím mu jasně dala najevo, že se to nesmí. Prvně řval kvůli toho, ale postupem času přestal takové scény dělat. Jiný způsob jak ho to "odnaučit" mě nenapadá
-
18.3.2013 17:11Předně to není tvoje chyba, některé děti jsou takové. Syn mojí tety dělat přesně totéž, možná ještě ve větším měřítku. Nepřistupuj na jeho hru, jak zjistí, že hysterickou scénou dosáhne svého, bude to používat pořád.
Pevný nervy! -
18.3.2013 18:47i když kateri ještě není maminka, tak má pravdu... s její odpovědí souhlasím... hodně dobré je ignorace ve chvílích válení se po zemi- někteří psychologové to doporučují, hlavně zachovat chladnou hlavu... mám 26 měsíční dceru, je velmi paličatá, na to mě už upozorŇovala numeroložka... máme také sem tam výkyvy kdy si lehne na zem a pláče - kvůli hlouposti, naučila jsem se to už z části přehlížet, i když je to těžké, ale začínám zjišťovat že to na ní začíná platit...mně bylo po poradě s pediatričkou řečeno, že dítě do 6ti let věku je silně emočně vázané na matku- tzn. jaká jsi ty, co prožíváš ty, takové je i dítě... já jsem třeba hysterka, furt plaším, něčeho se bojím a bohužel se to odráží na malé, snažím se tedy zklidnit... přeju Ti hodně síly, myslím si, že je to takové období, kt. ve větší či menší míře dělají skoro všechny děti... to přejde... také můžeš zkusit poradit se s pediatričkou. každopádně chce to důslednost, jak píše kateri.. my zase máme období, že se neumíme zbavit dudlíku
-
20.3.2013 14:19souhlasím s holkama. Já mám takovýho lumpíka doma. Taky záchvaty vzteku s házením věcí a válení se po zemi. Jediné co u nás zabralo bylo dát lehce přes zadek. V zimě ho přeci nemůžu nechat se válet po zemi
ve sněhu a blátě, ignorace nezabírala . Tak jsem ho jemně plácla přes plínu a sice s řevem, ale udělal co jsem chtěla. Jak jsem to zkoušela po dobrém nebo s domluvami bylo to jenom horší. Naštěstí tohle nedělá u Dr. U nás to nejhorší trvalo asi 3 měsíce, hrůza, ale teď už je mu 21 měsíců a lepší se to. začal i víc komunikovat a poslouchat. Zároveň mi přijde že jakoby vývojově poskočil o dos dopředu. V některých situacích se mi vyplatilo s ním mluvit a vysvětlovat mu to, že i jemu by se to nelíbilo. Vím že to nebude nejlepší srovnání, ale např. vyléval vodu psovi a to vždy na sebe. nic nepomáhalo, až když jsem mu vysvětlila, že pejsek to má na pití a co bude pít když bude mít žízeň. Ty chceš taky napít čaje. A to pomohlo a je klid. Zatím 
Jinak hlavně pevné nervy a důslednost, jak už bylo zmíněno. ve stejných situacích reagovat stejně. Držím palečky. -
21.3.2013 9:05vztekat se v 18 měsících je normální, to děla většina dětí některé více jiné méně, takže to chce klid. mě hodně pomohla kniha Harvey Karpa Nejšťastnější batole v okolí. On tam popisuje jak s takovými dětmi jednat, ale nefunguje to na všechny. Na toho mého vzteklouna zabírá ignorace a po nějaké době řevu cca 5-10 minut se ho jdu zeptat, jestli chce jít za mnou a on když chce tak ho vezmu do náruče jinak ho nechám ať si řve. Na ulici bych ho přivázala do kočáru a ignorovala stejně jako když se válí na zemi doma a po několika minutách zase dotaz zda si to nerozmyslel a nechce jít za mámou. Jinak pozitivní zpráva je že to přejde, ale ty hranice mu nějaké nastav, to spaní s tvojí rukou by mě zabilo. Oni zkouší kam až mohou zajít. Sice hodně řvou, ale pak se vám oběma uleví. Vím že to myslíš dobře a hodně mu vycházíš vstříc ale děti tohle nepotřebují. Potřebují vědět co mohou a co ne a my je to musíme naučit.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.