Prosím o radu
Jak by jste se zachovali kdybyste věděli o domácím násilí? A jak by jste se zachovali kdybyste byl jeden z členů té domácnosti, který bohužel byl agresorem napadnut?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.1.2012 16:39Začala bych to řešit. Protože pokud jsi byla napadnuta jednou, budeš napadnuta znovu. Pokud nevíš, kam se obrátit, zkus telelefonicky zkontaktovat linku pro oběti domácího násilí, např. organizaci Rosa. Existuje též institut vykázání násilníka ze společně obývané domácnosti, ale to bys musela informovat o tom, že jsi byla napadnuta, policii. Pokud máš nějaké zranění, rozhodně navštiv lékaře, ať je to někde zdokumentováno. To je hodně důležité. Pokud máš dítě nebo děti, můžeš se obrátit na sociálně-právní ochranu dětí v místě tvého bydliště. Pokud bydlíš v malém městě, najdeš ji v sousedním větším městě. Tam ti případně pomůžou opustit s dětmi domov a budou se ti snažit najít ubytování. Jinak také v každém krajském městě existují intervenční centra pro oběti domácího násilí. To jsou ti nejpovolanější, kdo ti může pomoci. Pokud bys nemohla přijet ty k nim, jsou schopni přijet oni za tebou. Možností, co dělat a jak se bránit, je spousta. Hlavní je se však násilníkovi nepoddávata a nenechat ho, aby zcela ovládl tvůj život. Pakž už je cesta z toho kruhu velice složitá, proto je třeba to začít řešit zavčas.
-
14.1.2012 17:02Rozhodně bych to řešila tím, že bych to někomu řekla, klidně i na policajtech, nebo třeba tu http://www.stopnasili.cz/ ... teď to můžu dopadnout "jen" tím, že vám dá přes hubu ale příště klidně může někoho i zabit... tohle je hnus , a v rodinách by se to dít nemělo. Však já volala policajty na švagra loni o velikonocích.
-
14.1.2012 16:06
Rozhodně bych to někomu řekla a nenechala si to jen pro sebe. Nevím, jestli se díváte na Ulici, ale tam je ukázáno domácí násilí, o kterém žena bohužel s nikým nemluví, ani s nikým blízkým a bojí se muže (násilníka).
-
15.1.2012 9:20Ahoj holky, já mám též osobní zkušenost. Otec tyranizoval mamku i mě se sestrou. Pamatuji si, kolikrát mamce těžce blížíl, ona utekla a vždy říkala, že na něj druhý den podá trestní oznámení. Nikdy to neudělala. Nevím proč. Když jsem odcházela z domu já, když jsem sebrala všechnu sílu, kterou jsem měla, a i za cenu toho, že třeba mamku se sestrou už nikdy neuvidím, tak jsem se mamky ptala, proč tam zůstává ona, proč se s tátou nerozvede, a ona mi jen řekla, že je to těžké, že to nejde jen tak. Do dneška to nechápu. Mně se hrozně ulevilo a začala jsem konečně žít svobodný život. Manžel o tom všem ví a hodně mi psychicky pomohl. Já bych nesnesla, aby mě manžel bil a psychicky mučil. Ani ne tak z vlastní zkušenosti, ale prostě proto, že to není normální a pro tu oběť je to naprosto ponižující, bolestivé, traumatizující atd.
