Problémy s přítelem
Ahoj holky, chodím s přítelem rok. Občas mám stavy, že bych ho umačkala a že s ním chci být do konce života a jindy, že ho nesnáším a nechápu, jak s takovým idiotem můžu ještě být.. stačí mi maličkost, třeba že mi nenapíše na dobré ráno na dobrou noc a už se nazlobím a dělám závěry, že už se mu nebudu ozývat apod., vždycky si slibuji, že se to odnaučím a nebudu to dělat, ale vždycky to dopadne stejně.. navíc strašně moc žárlím a přítelovi neustále předhazuji jeho minulost. A druhý problém.. partner mi slíbil, že až dokončí maturitu, bude se mnou bývat častěji a stal se pravý opak.. vídáme se snad ještě míň a ikdyž vím, že čas má, nenapíše, že by mě rád viděl.. a to mě zase dělá nejistou, buď se náš vztah blýží ke konci, nebo už vážně nevím.. 
( co si o tom myslíte?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.6.2012 17:51
Já osobně si myslím, že jsi na něm příliš závislá, máš ho až moc ráda a to je někdy na škodu. Prošla jsem si něčím zcela podobným jak tu popisuješ, taky jsem ho nesmírně milovala a nenáviděla zaráz, chtěla to vždy utnout, když se něco stalo atd. Taky jsem dost žárlila, zbytečně, i když mi k tomu občas důvod dal. Po roce to začalo vypadat právě takhle, pak jsme se častěji a častěji hádali a nakonec to ukončil on. Byla jsem z toho dost smutná, protože to bylo náhlé a měli jsme spolu začít i bydlet, ale když se na to dívám zpětně, tak jsem za to nesmírně ráda. Bylo to takové, protože jsme se k sobě nehodili a nedokázali jsme spolu fungovat tak aby byly obě strany spokojené. Pak jsem poznala svého nynějšího přítele, se kterým čekáme miminko a ten mi ukázal, že to jde i jinak a jak by fungující vztah měl vypadat. Občas se stane, že mi něco přelétne přes nos, ale jinak se vůbec nehádáme, nemám důvod na něj žárlit, dává mi pocit, že jsem pro něj ta jediná, nejdůležitější a snaží se se mnou být jak to jen jde...Je to nesrovnatelně lepší než vztah, kde člověk sice hodně miluje, ale trápí se. Dám ti jednu radu, pokud to chceš zachránit...přestaň se s ním hádat, přestaň dělat scény s rozchodem a žárlením a přestaň se snažit s ním být častěji, ukaž mu, že si zábavu sama najdeš a nechej ho až přileze on. Pokud už to spravit nepůjde, tak z toho nebuď dlouho smutná, protože určitě poznáš něco, co bude lepší než tohle...takhle se žít dlouhodobě nedá.
-
5.6.2012 17:59
Nesmíš být na něm tak závislá, není Tvůj majetek. Chápu, že s ním chceš být, ale dokud spolu nebudete bydlet, těžko se budete vídat denně, nebo celodenně pořád. Žárlí každý, někdo více, někdo méně, ale jak ho budeš nějakým způsobem pronásledovat, uteče Ti. Chce to si stanovit, co kdo u vztahu vidí a co by jak kdo chtěl a dle toho kdyžtak udělat kompromis, abyste byli spokojení oba.
-
5.6.2012 17:40Ahoj,z jeho strany je to nepozornost vuci tobe.Tebe dobre chapu.Ja jsem s pritelem taky rok.Po 2 mesicich vztahu jsme se stehovali spolu a po mesici to zacalo.Hadky, nenavist a kdo vi co jeste.Videl,ze uz s nim byt nechci,tak jsme to ukoncili.Par dni na to mel osklivou autonehodu a ja se k nemu vratila.Ted je to dokonaly a snazime se o miminko
U vas to chce nejaky zlom a promluvit si.Mluvit narovinu,co kdo chce a udelat treba nejakou silenost (treba nekam odjet na vikend) Mozna vas to sblizi a bude vse zas ok. -
5.6.2012 18:07
Souhlasím s Anonymní uživatelkou 66831. Taky mám stejnou zkušenost. S přítelem po roce chození to začalo dost skřípat. Násilím se mu vnucovat nešlo, tak jsem to pojala po svém a našla si ještě nějaký kamarády a práci, která mě dost naplňuje a on sám od sebe začal mou společnost vyhledávat, protože jsem najednou byla méně dostupná a pořád lítala venku. Mimo to jsme měli i o pár dalších témat ke společnému rozhovoru navíc. Chlapy prostě přitahují nezávislé ženy, které se umějí o sebe postarat, bavit se a zároveň večír přitulit... Sama jsem nakonec uznala, že potřebuju mít vlastní prostor. Tak si ho udělej a jak píše anonymka nehádej se sním, otoč o 180 stupňů a pak uvidíš, jestli chce být s tebou...
-
5.6.2012 22:26Souhlasim, zabav se sama.. nebud porad po ruce, kdyz si pan vzpomene, jako pejsek co ceka na zavolani..
-
6.6.2012 22:17Právě prožívám naprosto to samé. S přítelem bydlíme dva měsíce, tedy přesněji měsíc a půl, protože poslední dva týdny tady není, párkrát tady přespí, ale to je asi tak vše. Měli jsme to naprosto stejné, já měla stále pocit, že jsem sama a on byl pořád pryč, buď v práci, to jsem samozřejmě chápala, horší to bylo po ní, kamarádi, fotbal, hospoda, a domů přišel jen večer s tím, že je "zlomenej jak vzduchovka" a usnul, bez jediného pohlazení nebo obejmutí. Takže ti naprosto rozumím, ale poradit neumím. Sice má teď hodně problémů, do pár dostal i mě, ale o to spíš si myslím, že by mě nemusel hned házet přes palubu a utéct při prvním problému. Držím ti palečky, ať je ten tvůj lepší než ten můj a ať mu brzy dojde, že si tě má víc vážit.
