Problém s přáteli

Ahoj, mám strašný problém s kamarády. Prakticky žádné nemám. Na základce jsem jich měla vždycky fůru, ať už holky nebo kluky. A byli to fakt jako normální kamarádi, ti co se o vás i zajímají. V té době jsem se chovala hnusně. Byla jsem docela arogantní a výbušná, navíc jsem se furt urážela. Což je tedy divné, protože v tu dobu jsem měla nejvíc přátel. Na začátku střední jsem nemohla zapadnout do třídy. Neměli jsme žádný seznamovák, šla jsem na školu do jiného města a navíc sama, takže to asi na to mělo dopad. Ale pak jsem si tam kamarádky našla a ty se se mnou po nějaké době přestaly jen tak bavit. Ptala jsem se, co jim je a ne nic nám není. Jediná kamarádka mi to řekla. Prý jim vadilo mé chování k učitelům. Jenže nevím, copak snad záleží, co děláte mimo vaše přátelství? Já jsem za to lidi nikdy nesoudila a chovala jsem se tisíckrát líp než na základní škole. Zkusila jsem své chování ještě omezit a nepomohlo to. Ignorovaly mě víc jak tři měsíce, kdy se mě kamarádka z jiné třídy ptala, co jim je. Po nich jsem se začala kamarádit s jednou holkou, kterou odstřihly podobně jako mě. Moc jsme si rozuměly, ale pokazilo se to díky školnímu kurzu. Slíbila mi, že pojede a ještě v noci před odjezdem jsme se bavily o tom, co si bereme s sebou. Ráno nedorazila ani mi nedala vědět. Nakonec mi nadala, že jsem jí sháněla a přitom mě tam nechala samotnou. Nemít celkem pohodové spolužačky, které mě vzaly k sobě na pokoj, nevím co bych tam dělala. Teď mám ve třídě dvě kamarádky, které rozhodně nejsou dokonalé a vím, že to nejsou tak úplně pravé kamarádky. Dost to z nich cítím. Ale aspoň se na mě nevykašlaly a rozumíme si.

A momentálně je to asi všechno, protože mimo třídu jsem měla pár přátel se kterými to nedopadlo taky dobře. Kamarád z tréninku se se mnou přestal bavit, potom, co jsem z tama odešla, stejně tak dvě kamarádky z jiného tréninku. Kamarádka ze základky se mi přestala ozývat na zprávy už od druháku a to jsme si vůbec nic neudělaly. Potom jsem měla dvě skvělé kamarádky, u kterých jsem si myslela, že jsou jako fakt ty trvalé. Jenže jedna omezila sociální sítě a tak je ji skoro nemožné sehnat. Začaly jsme se bavit po delší době a chodila každý den za mnou na brigádu, i když nemusela. Seděla tam se mnou víc jak dvě hodiny jen aby si se mnou mohla povídat. Všimla jsem si, že přidala fotku na instagramu, tak jsem jí tam do soukromých zpráv napsala, ale ani to nečetla. Ale já ji potkala venku. Ptala jsem se jí na to a prý tam dlouho nebyla a slíbila, že se mi ozve. Vypadala úplně v pohodě, tak nevím, co se zase děje, protože to je další člověk, kterému jsem nic neudělala. Už jsou to víc jak tři dny a nenapsala mi nic. A kamarádka, které jsem věřila snad nejvíc? Nevím, co mám bez ní dělat. Známe se už od základky, ale začaly jsme se kamarádit až někdy na konci zš. Chodily jsme spolu furt ven, rozuměly jsme si a říkaly si hodně tajné věci. Mluvily jsme o tom, jak obě máme málo přátel skoro pořád. Dokonce, když jsme se dívaly na vtipné dárky pro nevěsty a ženichy, tak mi tvrdila, že je smutné, že by neměla ani žádnou další družičku, jen mě. A já to mám asi taky tak. Byla to taková ta kámoška, která nemusí žárlit, když se bavíte s jejím klukem, protože vám věří, které dá i heslo na mobil, protože ví, že jí tam nepolezete nebo že přijdete na její oslavu narozenin, i když tam budete jediní. A ona prostě jako by se vypařila. Nevím, jestli je na mě naštvaná. Dlouho má problémy s telefonem, že jí nechodí zprávy na messegeru, smsky ani kolikrát hovory se jí neukazují. Často mi to vysvětlovala i její kluk mi říkal, že se jí často nemůže dovolat. Jenže jely jsme společně s jejími kamarádkami ze třídy do Brna na veletrh vysokých škol. Já jsem ty holky viděla poprvé a tak jsem doufala, že se mi trochu bude věnovat, když nevím, co si s nimi říct. Prvních pár hodin se snažila, ale šlo vidět, že jí to s nimi bavilo víc. Navíc se její kamarádka střískala ze šampusu po ránu ve vlaku, což mi přišlo jako neuvěřitelné. Zlobila se taky, ale přišlo mi, jakoby od té doby úplně kašlala na to, že tam jsem. Vím, že jsem se držela stranou, ale tak kdo se zapojí do konverzace o někom, koho nezná s někým, koho taky nezná? Navíc mi byly sympatické snad jen dvě holky z nich a s nimi jsem taky občas prohodila pár slov, protože mi přišlo, jako by jí spíš vadilo, že tam jsem. Poslední tři hodiny skoro se mnou nepromluvila, až pak když jsem jela domů, tak mi zjišťovala autobus. Od té doby se mi neozvala. Psala jsem jí a facebook, smsky i volala, ale nic. Taky jsem jí psala na instagram, když přidávala fotky z oslavy. Ale jako by se na mě vykašlala, jako snad každý. Je mi z toho příšerně na nic. Venku se tváří, jak je to všechny se mnou baví, ale pak se ani neozvou. Jsem z toho fakt zoufalá, protože právě je mým jediným kontaktem s lidmi máma s tátou, ty dvě spolužačky, co jsem zmiňovala a kamarád, kterého jsem neviděla roky, ale píše mi každý den. Dlouho jsem si říkala, jestli to není mnou, ale nevidím v sobě chybu. Chovám se k přátelům hezky. Vážím si jich. Nezapomínám na setkání s nimi, pomáhám jim, snažím se je bavit ani se nevěnuju mobilu, zatím co jsem s nimi. Tak je možné, že se jen obklopuju špatnými lidmi? Co jsem se bavila s holkama z brigády, přišly mi milejší, než většina těch, co znám. Je mi z toho opravdu do breku. Je to jak by mě lidi kolem neměli rádi, přitom já jsem od základky nebyla snad nikdy zlý člověk. Tam jsem byla na facku a přátel bylo plno. Teď kdybych se k lidem začala chovat jako oni ke mně, byť jen z poloviny, nesnášeli by mně.

• 20.11.2017 18:32:28 - full.avl změnila kategorie otázky