Problém s láskou

Ahojte všichni, potřebuji radu . Užírám se tím dlouho a nevím, jak se mám zachovat..a tak bych vás chtěla poprosit o to, jak by jste se zachovali vy (budete mít asi více rozumu než já )..

Tak a teď k věci:
S přítelem jsme spolu byli dost dlouho na to, aby jsme se do sebe zamilovali, poznali, chtěli spolu bydlet.. atd atd..všechno, co k lásce patří. Naše pohádka ale skončila rozchodem, já si našla v okolí někoho (možná to bude teď znít blbě a hloupě), abych na něho zapomněla. Můj bývalý přítel udělal to samé, ale rozjel se teda více než já...což mě tak rychle po rozchodu velmi ranilo. Teď jsme spolu v kontaktu a až na to, že si neříkáme lásko,miláčku a miluji tě.. se k sobě chováme, jako bychom spolu byli. Prostě jsme zjistili, že to bez sebe nejde.. ale zároveň si dáváme prostor.. a potom žárlíme. Nedávno jsme došli k názoru, že se stále milujeme. Někdy se to zvrtne tak, že se spolu i líbáme...když už cítím takové to točení hlavy, nebo něco jiného...tak to přeruším..nebo to přeruší on...prostě mám strach, že se do něho zamiluji ještě více než jsem. Co totiž potom budu dělat? Zkoušela jsem i to, že se nebudeme vídat, psát si atd.. ale to je ještě horší. Teď nevím, co mám dělat? On mi v jednom kuse naznačuje, že se možná stane, že někdy spolu zase budeme...ale on si neuvědomuje, že to nezáleží jen na něm, ale také na mě.. a nechci, aby mě měl 100%tní. Myslím na něho čím dál tím více a ničí mě, když s ním po tak dlouhé době nemůžu být.

Možná se to celé zdá jako popis hloupé puberťačky, ale zdůrazňuji, že plnoletostí jsem už dávno prošla .

Co by jste dělali vy na mém místě? Nejhorší je, že on mi tu lásku taky dává najevo...ať už to není jen těmi pusami.