Přítelovo děti jsou drzí , dělají si co chějí a mě ignorují.
Ahojky mamči, mam takovou prosbičku. Nevím si rady s přítelovo dětma (6 a 7 let). Je rozvedený děti k nám jezdí jednou za 14 dní na víkend. Teď jsme je měli 14 dní na prázdniny a to co si pánové dovolí jak ke mě tak k tátovi není možný. Táta jim něco řekne, dělají že neslyší. Mě ignorují úplně nebo když jim něco řekneme nafouknou se a stejně si to dělají po svým. Ten mladší dokonce vzteky praští dveřma nebo se otočí a tátovi jí vrátí zpět. Bohužel na ně neplatí ani měchačka ještě se nám smějou když dostanou. Nevím si s nima rady a přítel taky ne. Oblíct se neumí, mluvit neumí všechno si vynucujou řvaním, jsou sprostý, něco jako hygiena jim nic neříká, taktéž slovo prosim, děkuji, ahoj nebo dobrý den, jsou sobecký. Všechno jim opakujeme 1000x a bez výsledku. Poradí mi někdo? Já už jsem z nich na nervy, včera už jsem měla sbalený věci, že od přítele odejdu, už na to nemam sílu ani nervy. Chtěla bych svoje mimčo ale mezi zvířata ho přivést nechci (stejně nám to nejde, jsem z nich na nervy už 14 dní dopředu) bojim se aby jemu nebo nám za čas neublížili když nebudou pod kontrolou a budou z nás mít prdel.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.8.2014 20:31Ahoj, poskytnu Ti pohled z druhé strany i když nevím, jestli to je přesně to, co chceš slyšet. To, že se ty děti tak chovají má nějaký duvod, určitě se nenarodily a neřekly si "Ha, super, odted ze mě bude grázlík a budu všem kolem mě znepříjemnovat život!" Jednu věc si zapamatuj, čím víc děti takto zlobí a čím víc se chovají agresivně, tak tím víc jsou nestastné, ustrašené a zoufalé. A protože je nejspíš nikdo nenaučil, jak tyhle pocity ventilovat, reagují jediným, pro ně možným, zpusobem, kopou kolem sebe a do všech. Je mi jich líto, musí to být těžké, máma a táta jsou od sebe, celý jejich dosavadní život se změnil, máma si dokonce našla nového chlapa se kterým má miminko a pokud, jak píšeš, dělí na moje a naše děti, musí se cítit strašně odstrčené. I pro dítě, kterému se narodí vlastní sourozenec je to někdy těžké, přijmout tu změnu, maminka už nemá tolik času se jim věnovat, většinu péče věnuje miminku, které ani není jejich tatínka. Takže z jejich pohledu je nejdříve opustil tatínek (nevím, jestli odešel za Tebou nebo zda si Tebe našel až později, řekla bych, že v jejich očích je to uplně jedno a stejné). Pak je "opustila" i maminka, když si pořídila další dítě. Nezlob se, ale nepřijde mi, že bys pro ně měla špetku pochopení, tak proč by měly mít pochopení oni pro Tebe? Píšeš, že to jsou zvířata, že dostávají "měchačku". Vezmi si, těšíš se, že jednou za 14 dnu uvidíš svého tátu, kterého máš rada (a to je sakra málo, vidět tátu jednou za 14 dnu), přijedeš k němu domu, tak na Tebe nastoupí macecha se svými pravidly, příkazy a zákazy, vidíš, že táta stojí na její straně a že vlastně ani neví, co si s Tebou počít. Princessska má pravdu v tom, že vy je těžko mužete nějak vychovávat, dva víkendy v měsíci opravdu nestačí, to je na Tvém partnerovi, aby se se svou ex sešel, probral s ní situaci a domluvili se, jak ji budou řešit, pokud to tihle dva neudělají, tak těžko mužete očekávat nějakou změnu. Já vím, že to musí být strašně těžké a že Ti občas tečou nervy, mi kolikrát tečou nervy z vlastního dítěte, ale jinak, než láskou s tím nic nenaděláš. Musíš je mít ráda Ty, aby Tě mohli mít rádi oni, respekt si nasilim ani přikazy nevynutíš.
-
17.8.2014 21:39Moje odpověď nebo rady asi nebude jedna z nejlepších, ale jen mě to tak napadlo...
Jak píše nicolletta30, co když jsou ty děti (a pravděpodobně jsou) opravdu nešťastné a proto se všemožně snaží na sebe strhávat pozornost.
Tohle asi nebude možné, ale nebavili jste se s přítelem o možnosti vzít si kluky do vlastní péče, když je matka taková "zrůda"? Že byste si s klukama sedli a narovinu si s nimi o tom promluvit. Jestli by chtěli zůstat s Vámi, že je máte rádi a rádi s nimi trávíte čas - prostě aby cítili, že je máte skutečně rádi (že je má "konečně" někdo rád, někdo si jich všímá). Ale samozřejmě, že by museli i dodržovat Vaše pravidla.
Vím, nepomohla jsem. Jen mě prostě napadla ta otázka svěření do péče....
Ať se to brzy spraví, protože to co jste psala, to je fakt mazec... -
17.8.2014 20:09
Řekla bych, že vy je nepředěláte. Když je doma máte jednou za 14 dní na víkend, tak je to krátká doba. Přítel by si měl zkusit promluvit s jejich matkou, která s nimi tráví většinu času, protože ta možná může něco zmoct. Když vy je budete vychovávat a k něčemu vést, oni to během těch dvou týdnů, co budou doma, zapomenou, a bude to tam, kde to bylo.
Nechci nikomu radit, jak má děti vychovávat, zvlášť když sama žádné nemám a vím, že to musí být těžké, jestli je přítelova bývalá na děti sama a oni navíc zlobí. Ale kolikrát když vidím dnešní děti, jak jsou schopni chovat se na veřejnosti a jakou neúctu mají ke svým rodičům, tak bych to řezala na místě....
-
17.8.2014 22:38
pritel by si mel promluvit s matkou,protoze to je dusledek jeji vychovy,deti za to nemuzou,k cemu byly vedeny a povoleno jim,to delaji a maji,bohuzel..takze bud at si je pritel vezme do sve pece a zacnete s vychovou,protoze vy je nepredelate kdyz je mate jednou za 14 dni a pritel by to mel zacit resit,dneska je to vseobecne hruza,decka zadny respekt,si pamatuju kdyz jsem byla malá ja,tata se postavil do dveri nemusel ani nic rict a ja byla v pozoru,to uz dneska neni bohuzel a nebo malo...no verim ze to jsou nervy,my s manzelem meli neco podobneho kdyz jsme meli chvili u sebe jeho syna kdyz mu bylo 14-15let a to byl veliky uz a byl to desny pul rok,dneska ve 22ti uz vi co delal za kraviny atd. ale proste se to resilo,protoze to neslo,ale to je uz zase puberta,jina kolej
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.