Přítel ztrácí zájem
Ahoj holky 
Naposled jsem sem psala otázku tak před sedmi lety a nemyslela jsem, si že bych někdy ještě hledala pomoc takhle na internetu, že už jsem přece velká 
Studuju teď poslední ročník na VŠ a loni v létě jsem přes školu poznala svého současného přítele. Padli jsme si okamžitě do noty, a protože náplní kurzu byla i turistika měli jsme spoustu času si povídat. Zaujal mě hned tím jak vypadal, ale i tím jaké měl názory, jak byl sečtělý a v čem všem jsme si rozuměli. Veškeré mé zkušenosti a opatrnost byly ty tam a já jsem se bezhlavě zamilovala. Odjížděli jsme nakonec společně a začal opravdu krásný vztah. Snažila jsem se to brát víc s rezervou, ale všechno se mi na něm tak líbilo - jak je samostatný, i když chodí do školy, má zdravý vztah se svojí matkou, nemá nepříjemné zlozvyky, prostě všechno hrálo v jeho prospěch. On je o rok starší a za pár dní má státnice. Od dubna se to ale všechno začalo kazit. Začal být nepříjemný, snadno se vytočil a hádali jsme se o hloupostech. Protože je hodně inteligentní pamatuje si snad každé slovo, které jsem kdy řekla, a když se hádáme dokáže proti mě použít cokoliv, co už ani nevím, kdy jsem vyslovila. Začalo mi připadat, že mu to dělá dobře vyhrotit hádky do absurdních konců. Několikrát jsem mu musela navrhnout, jestli nechce přehodnotit náš vztah. Že mám pocit, že máme každý jiné priority. Začal přede mnou utíkat za svými kamarády, mezi kterými bohužel převažují ženy, a to mému nízkému sebevědomí nepomáhá. Mám problém se mezi jeho přátele začlenit, možná proto, že jsem naučená ze školy smýšlet víc technicky a prakticky a s lidmi z uměleckých kruhů si nemám co říct. Minulý týden jsem mu řekla, že by bylo nejlepší se rozejít. Jako důvod jsem uvedla, že ho nepoznávám. Už není tak milý, usměvavý ani galantní. Všechno mu vadí, ruším ho a často říká, že jeho největší prioritou je škola, přátelé a že vztah je pro něj až jako třetí. Všichni moji přátelé mi říkají, že bychom se měli rozejít. Já to ale nedokážu. Měla jsem už mnoho vztahů, a žádný z mužů neměl tolik vlastností, které obdivuji. Otázkou ale je, jestli to nebyla jen přetvářka, nebo že u přítele teď převládl stres ze zkoušek (když se ptám, tvrdí, že vůbec ve stresu není). Nevím co mám dělat. Snažím se být trpělivá, mít svůj program, ale vždycky mě štve, když se dozvím, že už šel třetí večer za sebou do hospody, i když pořád opakuje, že se teď musí učit a vidět se nemůžeme. Jsem bezradná. Nevím, jestli ten vztah má smysl, jestli by dokázal odolat potom i stresu z práce, dětí a jiných nástrah. Co myslíte vy? Jsem jenom nesebevědomá a úzkostlivá a měla bych velkoryse čekat, až odstátnicuje a třeba se to spraví? Nebo ho to neomlouvá a měl by se ovládat, i když je ve stresu?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.6.2018 9:39Já to tedy do budoucna nevidím. Nejvíc by mi asi vadily ty výčitky a vytahování starých věcí, to není pro vztah dobré. Měla jsem to v prvním vztahu taky tak a umanula si, že už to nikdy nechci dělat sama a od partnera to taky nikdy nechci slyšet. Bolavé věci se mají řešit hned a ne je vytahovat jako trumfy v hádkách.
Státnice to mohou trochu ovlivnit, ale nemyslím si, že tolik. Já jsem se tedy s výše zmíněným přítelem rozešla půl roku před státnicemi, ale vím, že kdybychom byli spolu, ocenila bych jeho přítomnost a podporu a ráda bych ho viděla. Určitě bych se radši od učení odreagovala s ním než s kamarády v hospodě.
A pokud takto reaguje ve stresu - toho stresu ještě v životě přijde. Už nebude takový jednorázový a velký jako před státnicemi (takový jsem zažila už jen jeden při koupi bytu), ale vleklého dlouhodobého stresu se může objevit dost a drobný každodenní stres je norma. A člověk, který by se ve stresu choval takto, bych za partnera nechtěla. Ale spíš si myslím, že to stresem není.
Pokud se s ním vyloženě rozcházet nechceš, navrhla bych pauzu do státnic. Po nich se sejít a promluvit si, co dál.
A jinak rady, které pomohly mě - nesetrvávej s ním ze zvyku. A druhá - pokud máte nějaký rozpor ve věci, která je pro vás oba stejně důležitá, nelze v ní udělat kompromis, nemůžete prostě slevit ani jeden, protože byste měli pocit, že zrazujete sami sebe. (Je možné, že nic takového nemáte, my jsme měli). -
22.6.2018 20:20Podľa mňa to nemá zmysel. Nemôžeš byť pre neho až na treťom mieste... Áno, pre chlapa je veľmi dôležitá škola/kariéra, ale prvoradá by pre neho mala byť partnerka a najbližšia rodina (rodičia, súrodenci - samozrejme za predpokladu, že s nimi má dobrý vzťah). Vtedy možno povedať, že partnerku úprimne miluje a vidí sa s ňou v budúcnosti. Tvoj partner sa však vyjadril jasne.
Aj ja som mala ex, ktorého som obdivovala. Sčítaný, sympatický, spoločenský, poriadkumilovný... A poviem ti, že no a čo Nie sú to tie najdôležitejšie vlastnosti, nedrž sa ho len kvôli tomu. Hlavne maj rada samú seba, lebo kým si neuvedomíš vlastnú hodnotu, tak si ťa nebude žiadny partner vážiť. -
22.6.2018 9:31Po státnicích se to nespraví,toto chování nesouvisí se zkouškami.On si dělá svůj program a nemá potřebu,abys do něj spadala i Ty. Taky jsem měla přítele, který před dokončením školy začal takhle "šílet,",jakoby měl pocit, že si ještě neužil všechny radosti studentského života, mě tvrdil, že vše musí učit a nemá čas a chodil po akcích s kamarády...netrap se kvůli němu,je sobecký.
-
22.6.2018 9:52
Napíšu svou čerstvou zkušenost. Měli jsme to úplně stejně, s tím, že jsem statnicovala já. Přítel nastoupil do práce, která ho nijak zvlášť nebavila a taky se snažil dokončit školu. Bylo toho na nás dost - stres, práce, škola, hádky a pořád dokola. Dokonce jsem se na měsíc od něj odstěhovala. Vše nasvědčovalo tomu, že se rozejdeme. Ale ani jeden jsme ten krok nedokázali udělat. Ted mám měsíc po státnicích, příteli se rýsuje nová zajímavá práce, takže řešíme stěhování a začátek nového života. Takže radím vydržet! Tahle krize u nás trvala asi 4 měsíce, ale teď cítím, že jsme silnější než předtím. Držím palce
-
22.6.2018 14:35
nemůže to být tím, jak vyprchala ta počáteční zamilovanost, už si nejste tak "vzácní", vše je takové všednodenní a on se vlastně spíš jen vrátil k tomu, co ho bavilo předtím, než jste se poznali a čeho zanechal díky vztahu s Tebou? že má pocit, že díky vztahu s Tebou nemůže dělat nic jiného (je určitým způsobem omezován) a to ho "přestalo bavit"?
problémy ve vztahu bývají, ale jde o to, zda je ti dva chtějí řešit společně, nebo každý zvlášť a půjdou svojí cestou. spousta lidí takové věci řešit neumí a neumí komunikovat s tím druhým. proto uzavření se do sebe a stranění druhého je snadnější cesta než s ním komunikovat a vyjasnit si, co koho ve vztahu štve a na čem by se mohlo zapracovat.
stres je mrcha, ale má to své hranice. nedás e vylévat vztek na druhém - blízkém člověku. to že si pamatuje každé slovo, fajn, ale vytahovat to v hádce není ideální. a obdobně útočení na druhého. stejně tak to, že řekne, že se chce učit a jde do hospody s kamarády. mně by vadilo toto - že nedokáže věci říct na rovinu a hraje si na schovávanou, chodí kolem horké kaše. místo aby řekl (jak už bylo zmíněno) chci se chvilku učit a večer asi skočím na pivko, tak i kdyby řekl, že tam chce třeba s partou nějaké věci ohledně školy probrat a mně tam tak moc nechce, snesla bych to více, než že on bude se doma učit a skutečnost je jiná (hlavně pokud je to tak často jak píšeš).
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.