Přítel - co s tím?
Zdravím všechny, potřebovala bych radu. Odjakživa mám docela mindrák ze svých prsou. Jsou malá, což by mi ani tolik nevadilo, ale nejsou vůbec symetrická (po punkci mi jedno začalo růst o dost rychleji) a hlavně se mi vůbec nelíbí tvarově. Vždycky jsem měla problém si před svými příteli sundat podprsenku. Nynějšího partnera mám moc ráda, jsme spolu skoro 3 roky, ale je enormně upřímný a jednou mu uklouzlo, že se mu moje prsa nelíbí... Hned mu došlo, že plácnul hroznou hloupost a začal se omlouvat, nicméně na to od té doby musím pořád myslet a mám totální blok se před ním úplně svléknout. Není to jediná podobná upřímná poznámka a nechová se takhle jen ke mně, ale i ke kamarádům, prostě dřív mluví než myslí. On je po všech ostatní stránkách super, ale tohle mě absolutně vyčerpává - ať se jedná o poznámky na moje tělo nebo poznámky k mému chování. Před týden je v práci na druhé straně republiky a ani není schopný se pomalu ozvat - večer volá polootráveně, ani výjimečně se neozve přes den - prostě jen se zeptat, jak se mám nebo tak. Člověk by skoro řekl, že jsem mu vážně volná. Pak přijede na víkend a může se ze mě zbláznit, furt se tulí, objímá a je vidět, že mě má rád. Bohužel mě tenhle extrémismus totálně vyčerpává. Když jsme se o tom všem bavili, tak řekl, že jen doufá, že si napravím sebevědomí, ale že je to můj boj.
Mimojiné mám i trochu problémy s koktáním, někdy je to horší, někdy zas nekoktám vůbec. Každopádně se mu párkrát stalo, že to po mě zopakoval i s tím zakoktáním. Hned si sice uvědomí, že asi plácl blbost, ale když vidí, že jsem doopravdy naštvaná, tak má ještě tendenci mě označit za hysterku. Ví, jak jsem z toho nešťastná, ale cokoliv, co je podle jeho názoru blbost u něj nestojí za řešení. Zastává názor, že nejlepší je každýho hodit do vody a nechat ho plavat.
Moje otázky zní - máte s tím někdo zkušenosti? Dá se na to "zvyknout"? Nebo je chyba na mojí straně a doopravdy si to tak beru? Potřebuju už jen slyšet nezávislé názory...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.2.2015 19:23Chlapec se musí trošku snažit... Jinak ti nestojí za to, abys z něj byla napořád nešťastná a ještě si kvůli němu utvořila komplexy. Já jsem svá prsa taky neměla ráda, ale přítel je úplně žere, takže mi sebevědomí hezky stouplo. A tak by to mělo být správně, ne být pořád z něčeho nešťastná
-
5.2.2015 21:43Tuším, že to není špatný člověk, stejně jako nejsi špatná ty, ale zjevně k sobě nepasujete
Ty jako žena potřebuješ chlapa, který tě bude podporovat, povzbuzovat, pomáhat ti najít vlastní sebedůvěru a sebeuvědomění. Tvůj partner potřebuje holku, která jeho prostořekost nebude to řešit, nebude si to brát osobně a ještě mu to pinkne zpátky i s úroky. Stejně jako on nemá šanci se odnaučit "být upřímný" (spíš bych řekla netaktní až hrubý, protože když něco druhého zraňuje, tak je to hrubé), tak ty nemáš šanci se obratem ruky stát sebevědomou lvicí salónů. Na tohle jednání si nezvykneš, čím déle s ním budeš, tím větší šrámy na tvé osobnosti to zanechá. A i když je to bolestné, je lepší se s ním rozejít dřív, než řekne něco, co ti ublíží natolik, že od něj stejně půjdeš, ale budeš ho za to ještě ke všemu nenávidět. -
5.2.2015 19:34
Je to asi o nátuře člověka...věřím, že určitý typ ženské by si z jeho poznámek nic nedělal, případně by ho ještě zpražil. Za sebe ale můžu říct, že Tě naprosto chápu a že bych to nedala a - že jsem to nedala. Můj , již bývalý, partner byl podobná nátura. Byl to podstatě hodnej kluk, ale z našeho vztahu jsem odcházela těžce zakomplexovaná z jeho upřímnosti s jakou kritizoval mou postavu, vlasy a další věci. - až jsem si občas říkala, proč se mnou vlastně je. Já si na to nezvykla. Svoje nedostatky mám pořád, ale současný partner mě chválí i s pytlem na hlavě a já se cítím tak nějak přijímaná a milovaná bez toho, že bych na sobě musela něco měnit. Jsem ráda, že jsem odešla (ale abych byla zcela upřímná, v tom vztahu byly i jiné problémy)...ale Ty sama si musíš rozhodnout , zda je to pro tebe zkousnutelné či nikoliv.
-
5.2.2015 19:48
Přijde mi, že tvůj přítel nezná takt... asi bych si s ním promluvila, o tom, že se ti nelíbí, jak se k tobě chová...
-
6.2.2015 21:42
ahoj, mrzí mě, co zažíváš, chápu Tě. Můj přítel je podobně "upřímný" (čti nevychovaný
). Taky jsme spolu tři roky. Sice si nedělá srandu z mých prsou, ale například z břicha, který považuju za ne úplně krásnou část svýho těla 
. Takže jsem samozřejmě citlivá, když "si dělá srandu, neee??", jak to jemně označuje. Zkoušela jsem podle mě všechno co mě napadlo, ignore, vracet mu to... Ale za prvý jsem se nechtěla "ponižovat" do té stejné role, a za druhý to bylo k ničemu, není to takovej cíťa jako jsme my . Moje strategie byla taková, že jsem začala mluvit o tom, kde který kolega nebo kamarád mě kam pozval, kdo mi napsal, něco mi pochválil (i když bych třeba přeháněla ) a jemu se asi v hlavičce rozezněl varovný zvoneček, asi mu došlo, že není jediný na světě a ne že by se začal úplně snažit, to zase nee , ale přinejmenším přemejšlí nad tím, než něco vyblije. Taky jsme o tom několikrát mluvili, říkala jsem po vzoru rad z Cosmáče, jak se cejtim, jak mi ubližuje a jaký důslekdy má jeho upřímnost, ale vždycky jsem byla přecitlivělá a přeháněla jsem, že jo. Poslední dobou zjištuje, že přemejšlet nad tím, co říkám, je nad zlato, nejen ve vztahu, ale primárně v zaměstnání (ve vztahu ti to přece projde...). Takže my jsme teď ve fázi "učím se, co jsem se měl naučit od maminky kdysi dávno" Já jsem si prostě zvykla. Sice mě to štve, ale když si porovnám klady a zápory, tak toto vyjde jako "ne tak esenciální problém", kvůli kterýmu bych měla řešit rozchod, říkám si, že jsou horší vlastnosti chlapa. To ale nic nemění na tom, že je to nevychovanost, která se skrývá za upřímností. Jednoduše i když jsem upřímná, tak to neznamená, že můžu říkat co mě napadne a ubližovat ostatním. Podle mého názoru si buď zvykneš, nebo ne. Je to určitá nevyzrálost partnera, která se může za pár let změnit anebo taky ne. Záleží, jestli jsi ochotná to přecházet, to je podle mě jediný řešení. Možná že když ho budeš ignorovat, tak toho nechá. Chce to ale dost sebevědomí, říkej si, v čem jsi dobrá a že tě nějaký takovýhle řeči nevykolejí.Musíš si vybudovat sebevědomí na věcech ve kterých jsi dobrá, který Ti jsou a které tě baví a pak to pro tebe nebude nic, co by Tě rozházelo Přeju Ti hodně síly!!!
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.