Pocity s malým miminkem
Maminky, máte někdy taky pocit, že to nezvládáte? Kolikrát se mi stane, že maalá celý den prořve, už nevím co s ní tak ji položím do postýlky a vztekle ji řeknu ať si klidně křičí a onapak na mne smutně kouká a pofňukává, až je mi ji líto a beru ji na ruky. Pak se ke mě přitiskne a pofňukává ještě malinko a já s ní... 
Omlouvám se, ale potřebuji se vypovídat 
Související články v encyklopedii
-
Připravujeme se na miminko
Výbavička
Do rodiny přibyde nový človíček. Co ale takové miminko všechno potřebuje? Nečekejte a včas se připravte, aby vašemu broučkovi nic nechybělo.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
20.1.2012 13:53Normální stav a dodneška jsemkolikrát na oba kluky úplně sama, páč manžel hodně pracuje a je často pryč a když mi třeba náhodou přijede pomoct mamina a nebo jsme u rodičů na víkend a pak mám být na ně zase sama, tak mě přepadají až svíravé pocity úzkosti a to už má vše zaběhnuté, kluky z nejhoršího vypiplané a měla jsem to tak i když byli mimča a i když jsem vše zvládala a zvládám, přesto ty pocity má, je to normální. Vždycky se koukej do budoucnosti, já to tak děláma říkám si za měsíc už to bude lepší, budem umět to a ten další měsíc znovu
DDD, docela mi to pomáhá a hlavně se snažím hodně myslet pozitivně a říkám si, že už nikdy mě to moje malé nebude potřebovat tak jako teď a musím si to strašně užít, jsem nevyspalá, unavená, mimi pláče, ale jsme spolu a je nám dobře, pocity většinou odezní...a za čas se zase objeví a jinak pořád se bát budeš už do smrti, o dítě, jak to zvládneš, aby se mělo dobře....prostě náš úděl
-
20.1.2012 13:56Ahoj.
TO jsou normální pocity. Když se narodil můj druhý syn brečela jsem i u reklam.
Kolikrát brečel tolik, že jsem ho vzala a položila ho do koupelny do vany, aby se vyřval a já se nezbláznila. Do vany jsem mu dala deku, aby nenastydl a do vany proto, aby nikam nespadl.
Jsou to dorbečci a slaďoušci, ale občas i mamince můžou ujet nervy. -
20.1.2012 14:01Ahojky, my máme měsíčního chlapečka, poslední tři dny nás strašně trápily prdíky, takže jsme celý den masírovali, nahřívali a pořád dokola. Maličký stále plakal a rozčiloval se. Taky se mi to už asi dvakrát nebo třikrát stalo, že jsem na chudáčka vystartovala a pak mi to bylo strašně líto a nadávala jsem si. A pod námi mají dvojčátka a taky jsem slyšela, jak se paní vzteká, tak mě to maličko uklidnilo. A pak mě přepadnou ty pocity, co si asi myslí a jestli jsem vůbec dobrá máma. Ale já vím, že ho miluju nejvíc na světě a udělám pro něj všechno
-
20.1.2012 14:03Ahojky, já plně souhlasím s odpovědí mysice, napsala to zcela trefně!!!!!
Také jsem s prckem hodně sama - přítel má práce nad hlavu a musela jsem od příchodu z porodnice vše zvládat - včetně našeho penzionu, který máme. Díkybohu Jeníček byl a je a doufám, že i bude
, hrozně hodné dítě, takže vše dělá se mnou, nemusím se stydět vzít ho na úřad atd. Někdy jsem si také říkala, že toho mám ten den tolik, že to v životě nemůžu zvládnout a Jeníček je protivný, ale jakmile mi onemocní, říkám si, ať klidně zlobí, vzteká se, ať nemám doma nic hotového, jen ať je zdravý...
Tohle patří k mateřství a i přes ty stavy bezmoci si to užívej a buď ráda, že malou máš. Vyroste mrknutím oka a pak teprve příjdou starosti) - jak se říká, malé dítě - malé starosti ) -
20.1.2012 14:50
Tyto pocity jsem také mívala často. Malý hodně brečel a zvracel. Kojila jsem co dvě hodiny, pořádně spal jen v kočárku, který musel jet. Šestinedělí bylo neskutečné, neustále jsem brečela. Malý se samozřejmě časem srovnal a já taky. Teď mu jsou dva roky a já pro změnu brečím, když se dívám na fotky z jeho miminkovského období. Nebo se dívám, jak spí a brečím taky. A brečím, když mě silně obejme. A brečím, když..... No prostě se ze mě stala legiitmní plačka. Takže suma sumárum, nejdříve jsem brečela, když jsem měla pocit, že to nezvládám. Teď pro změnu brečím, protože při pohledu na malého vidím, jak ten čas letí. Mám radost z jeho pokroků, ale na druhou stranu jsem smutná, protože vím, že nebude dlouho tím malým roztomilým chlapečkem. Jasně, chci, aby z něj vyrostl jednou prima člověk a na druhou stranu se děsím těch blížících se chvil, kdy začne sám chodit do školy a já se budu bát, aby se vrátil domů. Až bude starší, aby nebral drogy, nekradl, nesedal s někým opilým do auta.... Takže si myslím, že mě osobně čeká ještě hodně pláče. Ale je to asi opravdu úděl matek. Ve mně se mateřstvím něco strašně zlomilo. Před tím jsem nebyla tak přecitlivělá, ale teď opláču i článek v novinách
-
20.1.2012 16:45
Ahoj, taky si myslím, že je to normální a určitě to z tebe nedělá špatnou mámu, já jsem byla ráda, že manžel přišel z práce domů a hned malej putoval k němu, nic moc jsem nestíhala, malej byl závislák a já hodně unavená, do dvou měsíců mi vařila mamina, pak jsme se srovnali. Ale ze začátku jsem jenom kojila a kojila, moc nám to v porodnici nešlo, tak jsem ho nechtěla na um, tak jsem kojila a kojila. Teď u něj uvařím a trochu poklidím, ale to je všechno, skoro přes den nespí, dá si půl hodiny dopoledne a pak už usne jenom v kočárku. Tak s ním chodím za každého počasí ven, když něco doma nestihnu, tak si z toho hlavu nelámu. Taky toho mám někdy nad hlavu, měli jsme období, kdy mi v noci hodně často vstává, tak to jsem v noci taky vyřízená a občas jsem taky vyletěla, jsem mu třeba řekla, ale tohle už přeháníš, prostě to k tomu patří, v noci se třeba produdil 6x,no ráno se zatetelil, když jsem si pro něj šla, usmál se a rázem byla hrozná noc zapomenutá. ale jinak mám zlaté dítě, jen vyžaduje hodně pozornosti, ale kamkoli přijdem, tak tam je veselej a povídá. Je to prostě chovací miminko, ale taky se umí pěkně vztekat. Prostě taky mi občas nervy ujely, ne často a ne moc, protože když se to nevinné stvoření podívá, tak se to nedá. Ale je fakt, že byl strašně chovací a to bylo k zbláznění. Ale určitě se to časem zlepší.
-
20.1.2012 15:24
tak já se cítím úplně stejně,taky mám takové pocity....ale to bude v poho
-
20.1.2012 19:20
Me to tedka dela maly ze rve a kdyz zvysim hlas ze at to na me nehraje,........tak se zacne kukat jestli se divam a pofnukava a kdyz prijdu driv a mluvim na nej tak se usmeje a ja si rikam, ze jsem zla, ze jsem zvysila hlas. Jednou jsem s nim dokonce zatrasla-s korbickou na kocarek at porad neplace, ze je vykakany, prdikuje, napapany a porad plakal a on prestal a zacal fnukat a ja se mu hned zacala omlouvat at mi to promine,.....no je to nekdy zahul,ale holka to zvladnem. Neni nic hezciho nez kdyz se na nas to miminko usmeje anebo kdyz se na nej muzem divat jak spinkaji a jsou jako andilci bezmocni plne zavisli na nas,....je to krásne. Pokud je ouvej, za dalsi dny uz bude lepe,uvidis, to tak je. Mozna pak prijde zase nejake blbe obdobi miminka,ale my to ustojime. Drzim pesti at je brzy lepe.
-
20.1.2012 21:57
tyhle pocity jsem mela casto... kolikkrat jsem uz byla fakt zoufala, kdyz male bolelo brisko, tak jsem brecela s ni, nemohla jsem se ani najist, mela jsem hlad, chtelo se mi na wc, ale nemohla jsem od ni odejit, strasne rvala i dve hodiny v kuse a ji vozila v kocarku po byte.. bylo to strasne.. a jednou mi ujely nervy a zvysila jsem na ni hlas, pak jsem se citila fakt zle, jako nejhorsi matka na svete, ze mi chybi trpelivost, nezvladam to.. male je uz vetsi a uz je to ok...stale jsem si opakovala vetu "vystresovana matka, vystresovane dite.." nekdy to proste nejde zvladnout s gracii a klidem.
