Platonická láska a představa vztahu
Dobrý den.
Byla jsem na 14 dní na dovolené u moře (sama, nemám partnera) a platonicky jsem se tam zamilovala do čišníka. Je to původem Rumun, přes sezónu (duben-říjen) pracuje jako čišník v přímořském letovisku v Itálii. Velký fešák, každé se musí líbit. Našla jsem ho na Facebooku, na fotce je s nějakou holkou, těžko říct, asi s ní bude mít vztah, i když nijak popsané nebo komentované to není. Už několik let přemýšlím o své představě budoucnosti, protože jsem vážně nemocná a klasický vztah nebo rodina u mě nejsou možné. Jsem jednou nohou ve špitále nebo jinak nemocná, potřebuji často pomoc, nežiju sama a jak jsem napsala, nemám ani partnera. Emočně se cítím hrozně sama, ale na druhou stranu při jakékoliv snaze se nějak seznámit se mi to vyloženě protivilo a uvědomila jsem si mnohokrát, že nechci přijít o svou nezávislost a někomu si ve svým věku přivykat (je mi 32). Moje ideální představa toho, co by mě naplňovalo, je vztah na dálku, nevídání se často a nežití spolu, ale mít k sobě úctu a jo, ten občasný sex. Možná proto se u mě objevila ta platonická láska, někoho takového chtít a mít, ale ne pořád za zadkem a pořád něco spolu podnikat. Vztah nebo manželství v takové formě by pro mě byl asi naprosto vyhovující.
Vůbec nevím, co se sebou. Není to asi normální (ani dneska), ale já to tak cítím. Už několik let, asi pět. Problémy se zdravím mám od narození, nikdy jsem neměla úplně normální život co se vztahů a různých omezení týče. Seznamky nedávám, protože mě muži buďto musí něčím oslovit sami nebo o ně prostě vůbec jaksi nemám zájem. Jsem z toho nešťastná. Vlastně ze sebe. Hodně. Pořád o tom přemýšlím a trápím se tím. A protože jsem beran a trochu cholerik, je to se mnou těžký, když to probírám třeba s kamarádkou. Jsem platonicky zamilovaná do někoho, kdo se se mnou dobře bavil, ale zájem by měl asi spíš jen o postel a navíc má pravděpodobně někde v Rumunsku holku, a já ani normální vztah nehledám. Vůbec nevím, co si se sebou počít. jsem úplně ztracená. Vlastně na vás asi ani nemám konkrétní otázku, spíš prosbu o komentář, nějakou radu nebo váš pohled.
Díky moc 
- 07.08.2016 10:52:05 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.8.2016 21:10
Takovyto vztah se tezko bude hledat... Budto by to byl vztah, kdy bys svym zpusobem mohla byt idealni "milenka", ktera nevyzaduje spolecne bydleni apod.,jen uctu, komunikaci a obcas sex...
Ja nevim, co ti je za nemoc... Ale... Neda se s ni navazat relativne normalne fungujici vztah? Protoze abys mela vztah na dalku. Vidali jste se napr. 2x do roka... To hodne chlapu neda a budou mit ve sve blizkosti jinou, se kterou budou moct podnikat veci, co se ve vztahu podnikaji...
Ja nevim, byt tebou zkusim normalne fungujici vztah, kdy narovinu partnerovi reknes, ze mas tento a tento problem a ze nejsi jeste zrala na vazny vztah typu spolecne bydleni... Proste... Tohle je tezky.. Hodne tezky... Nevim co vic ti k tomu rict... Rozhodne nejsi nijak vadna, ze chces jiny vztah nez byva obvykle... Ale najit takovy protejsek... To opravdu nebude ani v nejmensim snadne.. -
6.8.2016 21:30Je těžké radit, když člověk v takové situaci není. Nicméně Tvé pohnutky chápu. Ono manželství za těchto podmínek asi opravdu nepřichází do úvahy; nejde o to, že se nikomu nechceš přizpůsobovat, s tím má problém mnoho "singles" s narůstajícím věkem a to nemusí mít žádný zdravotní handicap. Nevídat se často, nežít spolu, občas sex - lidi jsou sice různí, vedou různé vztahy, ale přijde mi zbytečné za těchto okolností vázat se úředně. Nicméně mít takový vztah na občasné scházení se, proč ne. Problém bude asi spíš najít někoho, kdo by to měl posazené stejně. Řekla bych ale, že s přibývajícím věkem to zas takový problém být nemusí... V těchto věkových kategoriích již existuje docela velká skupina lidí, jež mají za sebou dlouholeté vztahy, třeba i děti z nich, ale jelikož to přestalo fungovat, či nevyšlo, jsou rozvedení, možná se ani nechtějí vázat (resp. nechtějí hned do nějakého vztahu jít po hlavě) a výše zmíněný (jak popisuješ) vztah by jim mohl vyhovovat. Takže beznadějné to nejspíš uplně není.
Trošku je matoucí, že na jednu stranu bys ráda někoho měla, trápíš se tím, na druhou stranu ale vztah nechceš. Asi bych to v tomto případě nelámala přes koleno. Dokážeš ocenit luxus nezávislosti, nemuset se na nikoho ohlížet, přizpůsobovat se, tak se z toho snaž vytěžit co nejvíc (resp. co Ti zdravotní stav dovoluje). A nikdy nevíš, koho Ti život přivede do cesty. Nikoho bych nehledala, ale zůstala bych světu otevřená, dívala se kolem.
Co kdyby...
Ještě mě napadlo - nevím sice, jakou máš nemoc (a ani to tu nemusíš ventilovat), ale vím, že pro řadu nemocných s nevyléčitelnou nemocí (třeba cystická fibróza, svalové dystrofie atd...) existují združení stejně nemocných a vedou docela aktivní život, schází se atd. Není něco podobného u stejně nemocných jako Ty? Třeba tam by se člověk měl možnost potkat/seznámit s někým, kdo je na tom stejně jako Ty, jenž by měl víc pochopení, dokázal se vcítit, věděl, co by mohl a nemohl očekávat, protože sám by nejlépe věděl, jakou perspektívu by on sám mohl případné partnerce nabídnout... A vůbec, věděl by z vlastních zkušeností, o čem to celé je.
Moc jsem Ti asi neporadila, ale chtěla jsem Ti napsat, že nenormální nejseš. Zkrátka vycházíš ze své situace, která Tě určitým způsobem celoživotně omezuje a uvědomuješ si, co je reálné a perspektivní či není. Žít s tím vědomím asi není jednoduché, ale obdivuji, že jsi schopná se s tím statečně prát a snažíš se žít, jak nejlíp to jde. Moc Ti přeji, abys byla v rámci svých možností hlavně spokojená, s partnerem či bez; nikdo tady není od toho, aby nás dělal šťastnými. Štěstí musíme najít sami v sobě. -
6.8.2016 21:48Ahojky, neber to zle, ale zkoušela jsi to probrat s psychologem? Jinak takový vztah na dálku je podle mě možný spíše třeba u ženatého muže. Neumím si představit muže, že by ti byl věrný a žili jste odděleně. Oni většinou potřebujou ten sex častěji.
Jinak co je dnes normální... Každý má prostě svoje potřeby a přání, takže se neboj, že jsi nějak nenormální. A pokud jde o tvou nemoc, možná že by to bylo fajn, kdybys u sebe měla někoho, kdo by se o tebe postaral a chodil za tebou do nemocnice, zvaž to
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.