Ohlížení se za bývalým i když jsem v novém vztahu spokojená
Dobrý večer, chtěla bych se trochu vypovídat a taky slyšet, jestli to tak měl/má někdo stejně.
Měla jsem přítele, prvního. Byli jsme spolu deset let a už jsme spolu i bydleli. Občas jsme se pohádali, dřív mě i podvedl a důvěra byla pošramocená, ale prakticky jsem si nedokázala představit, že bych měla zestárnout s někým jiným. Když se rozhodl vztah ukončit, znamenalo to pro mě rok a půl docházení k terapeutovi a opakované záchvaty zoufalství, že život nemá smysl. Byla jsem ochotna udělat cokoliv aby se ke mě vrátil... Když jsme se opětovně pohádali, naše cesty se na nějaký čas rozešly. Po pár měsících se však zase setkaly, jeli jsme spolu na několik výletů, povídali si o věcech, které známe jen my a řešili důležité věci. Nebyli jsme jen partneři, ale i přátelé, kteří spolu sdíleli vše a tento přítel nám po rozchodu chyběl. Na čas se naše cesty zase rozešly a nevídali jsme se tak často, nicméně znal datum mých státnic a ten den mě i podržel a následný úspěch se mnou oslavil. Poté jsem nastoupila do práce a začala se s někým stýkat. Kontakt s bývalým se tak omezil, ale o mém novém objevu věděl a náležitě ho schválil, prý týpek, co se zdá být v klidu a že by s ním i na pivko zašel. A měl pravdu, nový partner je prakticky prototyp muže, se kterým bych mohla mít krásný spokojený život a za rok vztahu jsme se snad ještě ani nepohádali, vše je klidné oproti bývalému vztahu. Faktem však je, že i přesto, že jsem v novém vztahu spokojená... neustále se ohlížím zpět. Stále si odmítám někde hluboko v sobě připustit, že jednou tu rodinou nebudu mít s bývalým, ale s tím současným. Že rodina mého bývalého se mnou už nemá nic společného a že mám ted novou tchýni a tchána (ikdyž ti noví jsou také hodní a fajn lidi). Jednou si i bývalý najde partneru a co potom, co když na mě zapomene?
Vím, že není šance, že bych se s bývalým dala zase dohromady a asi to jistým způsobem ani nechci, ale na druhou stranu ho nedokážu ze svého života odstřihnout a cítím, že mě to v mém novém vztahu docela brzdí. Mám třeba pocit (ano, vím, předbíhám, jsme spolu jen rok...), že kdyby mě můj současný přítel požádal o ruku, že bych snad měla potřebu se nejprve poradit s tím bývalým, jestli můžu, jestli je to mezi námi vážně ukončené a že ted jsem už definitivně s někým jiným... že rodinu budu mít s někým jiným, že zestárnu s někým jiným. Tohle všechno mám pořád spojené s ním, pořád mám v hlavě ta jména pro naše imaginární děti, složka "vysněná svatba" je stále v mém notebooku a mám to spojené s bývalým... a přitom vím, že to už nebude.
Pokud jste dočetly až sem, budu ráda za jakýkoliv názor, ať už osobní zkušenost nebo prostě jen názor někoho cizího. Jste v kontaktu s bývalými partnery?
Děkuju moc a hezký večer 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.2.2021 21:57Před svým současným vztahem, nyní teda už manželem a otcem mých dětí, jsem měla krátký ale pro mě velice intenzivní vztah. Dlouho jsem se z něj vzpamatovávala... Nejvíc mi pomohlo budovat společné vzpomínky, nejlepší bylo, když jsme na měsíc vypadli do Španělska na pochod po horách... Zážitků spoustu, stala se z nás sehrává dvojka, která se na sebe může spolehnout... O předchozím se mi do teď občas zdá, ale už jsem se dokázala oprostit 🙂 a jsem šťastná 🙂... Vím, že se to nedá srovnávat s desetiletým vztahem, ale aspoň nějaká zkušenost 🤷
-
23.2.2021 8:08
Ze skušenosti...pokud to stále nemáš srovnané a máš takovéto myšlenky, měla bys být raděj sama. Měla jsem vztah Xlet takže to znám.
A narovinu hnipat se v minulosti ti brání prožívat a užívat si realitu. Pokud máš takovéto myšlenky v současném vztahu, tak ten vztah není 100%ní a nemá smysl.
S bývalím ukonči veškerou komunuikaci cokoliv co vás může "spojit" kamarádi, fotky, dopisy, soc.sitě atd.
Vymaž ho ze života.
Nikdy se s tím jinak nevyrovnaš...když se s tím nevyrovnáš vznikají pak ty situace , kdy si ex vzpomene že "má někde jistotu" kde si může přijít lusknout prstem a užít si. Zničí ti tím vztah případně manželství a ve výsledku ti řekne, že je spokojený jinde ale že jsi pořád nej kamarádka.
Ať už to bude znít sebeblběji - chlapy to mají prostě jinak! Je to otřepaná fráze, ale je to vážně tak. -
23.2.2021 12:33Tohle bohuzel vubec nejsou zdrave mezilidske vztahy. Z vlastni zkusenosti (i z mnoha zkusenosti v okoli) muzu rict, ze nikdy nedela dobrotu jit do noveho vztahu, kdyz ten stary neni vnitrne uzavreny. Navic je to silene nefer vuci tomu novemu partnerovi.
Ja bych se po zkusenostech uz s nikym, kde by to takto nebylo uzavrene, uz vubec nestykala, dokud se to vnitrne nevyresi a nebude to ok. Je sice fajn, ze si rozumite, ale tohle je sebemrskacstvi. Ver, ze az budes s nekym, koho budes mit fakt rada a budes si s nim umet predstavit zivot, budes se s ex klidne moct dal zase vidat a ani to s tebou nehne. Je ale i mozne, ze v tu chvili uz budes jinde a vubec nebudes mit potrebu byt s nim v kontaktu. Ted bych ale kazdopadne to setkavani s ex utnula. -
23.2.2021 15:33
Ahoj. Podle odpovědí tady vidím, že jsme každá jiná. Takže zkušenost někoho druhého pro nás nemusí být to pravé. Přidám tedy zkušenost mou, třeba ti v něčem pomůže.
Zažila jsem něco podobného. Měla jsem vztah 7 let, začali jsem spolu chodit na vysoké, toho kluka jsem milovala o on mě. Trávili jsme spolu spoustu času, spoustu společných zážitků, hezkých společných chvil. Ale byli jsme natolik rozdílní, že jsme si spíš ubližovalia byli nešťastní, takže jsem se nakonec rozešli. Také mi trvalo déle, než jsem se z rozchodu vzpamatovala. Když jsem si našla dalšího partnera, rozhodně to ještě nebylo za mnou. Ale zjistila jsem (opakovaně), že mohu mít ráda více mužů najednou. Stále toho bývalého, ale přesto jsem cítila, že jsem doopravdy zamilovaná do toho současného. S bývalým se doteď občas vídáme, a doteď mám trochu probém, protože city a vzpomínky tam stále jsou (a myslím, že oboustranně). Oba ale víme, že spolu již nikdy nebudeme. Oba máme manžela, máme nebo čekáme děti. Je to pro mě stále citově náročné, ale nemůžu prostě vymazat těch 7 společných let. Dokonale si spolu pokecáme, také mi popřeje hezké vánoce a já jemu k narozeninám. Můj mažel o tom ví, že se jednou za čas vídáme. Není to tak, že bychom si navzájem představovali své partnery, ale třeba fotky ze svatby jsme si navzájem ukázali.
Jen podoktnu, že do podobné situace jsem se dostala i po skončení dvou předchozích vztahů, jenže ty nebyly tak dlouhé. S jedním z nich se také dosud vídám, srovnalo se to již natolik, že jsme prostě jen dobří kamarádi a je moc příjemné se vidět.
Myslím, že podle toho, co píšeš, jsi prostě citlivější človíček s velkým srdcem. A kvůli tomu to nemáš jednoduché. Asi pro tebe jsou těžké obě varinaty - vídat se s bývalým i se s ním nevídat. Důležité je, mít to vnitřně rozhodnuté. Pokud by měla setkání s bývalým oživovat nějaké naděje, že se k sobě vrátíte, pak by bylo lepší je ukončit. Pokud to máš srovnané a vidět se chcete oba, pak držím palce, ať se vám daří být kamarády. -
23.2.2021 19:03Nikdy bych nešla do vztahu s jiným, kdybych nebyla srovnaná s předchozím rozchodem, což ty si myslím nejsi. Taky se scházíme s mým prvním přítelem, fakt velká láska, zajdeme na večeři, pobavíme se, ale žádné city k němu už nechovám. Přijde mi to k tvému aktuálnímu příteli dost nefér, citově si stále zainteresovaná jinde a jak on k tomu přijde? Není náhodou jen převozník? Nesnažíš se s jeho 'pomocí' jen odpoutat od bývalého?
