Odpor k partnerovi při sexu
Pekný večer přeji. Je mi 18 a s přítelem jsme spolu tři roky.
Mým problémem byl sex vždycky. Z představ, scének z filmů, knih.. vzrušená jsem, ale jakmile má přijít na sex s partnerem, je to problém. Nevzruší me to, doteky na prsa a celkově všude jsou mi spíše nepříjemné a tak nějak celkově k tomu začínám cítím čím dál větší odpor.
Přítel mi nevadí, miluji ho a je úžasný. Přes den kdy mě drží za ruku nebo když jsme s přáteli a on má stejně oči jenom pro mě. Tulení, objímání - při tomhle mi nevadí, ale když má přijt na sex, jako by to byl jiný člověk (chová se pořád stejně, jen ho jinak vnímám, jako by to byl někdo cizí a já sním nechtěla nicmít). Obětuji se pro něj a do aktu jdu, ale všechno mi přijde nechutné. Myslím jen na to "aby už byl!" a já se mohla zase umýt a jít spát. Přítel ví, že mě nic moc nevrzušuje a že to dělám jen kvuli nemu, ale to že k tomu začínám cítit takový odpor jsem mu ještě neřekla a asi ani neřeknu. Naposledy jsem se při tom i rozbrečela, cítila jsem se jako znásilňována.
Nevím co dělat, přítel si se mnou už maluje budoucnost a já mám v hlavě tu představu, že tohle budu muset trpět asi napořád..
děkuju za názory a odpovědi
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.11.2015 0:05Ahoj, určitě se do ničeho nenuť - tím se bude Tvůj problém prohlubovat, odpor poroste a budeš si zadělávat na veeeliké problémy do budoucna. Je škoda ubližovat sama sobě - zvlášť v tak mladém věku - tímto způsobem.
Dost možná se pletu,ale mám pocit, že Vašemu vztahu chybí zásadní ingredience - tělesná přitažlivost a chemie. Už doktor Plzák, jakkoliv kladl důraz na racionální výběr partnera, zdůrazňoval, že nezbytnou podmínkou při úspěšném výběru partnera je: "Partner mi musí být dotykově příjemný". Pokud tam toto není, pak je sebelepší partnerská konstelace a porozumění k ničemu a fungovat to nebude...!
Důvod může být pochopitelně zakopán i jinde - předchozí trauma, narušený vztah s partnerem, který se projevil tímto způsobem (bylo ta takhle už od začátku?) atd.
Určitě bych se neváhala obrátit na sexuologa, eventuelně psychologa - nejlépe na oba dva, aby sis v sobě udělala jasno. Držím palce. -
2.11.2015 10:52Měla jsem to podobně s bývalým partnerem. Postupem času se mi sex s ním začal příčit. Nikdy jsem nebyla moc iniciativní, ale s ním jsrm se srxu vyloženě vyhýbala. Dlouho jsme žili jako bratr a sestra. Obviňoval mne, že jsem frigidní. Přidaly se k tomu další věci a já pochopila, že nechci, aby byl otcem mých dětí. Rozešli jsme se, jeho to zaskočilo, premlouval mě, ale on už mne nepřitahoval. Dokonce se mi hnusil. Bez sexu to nejde a ta chemie musí fungovat. Nějakou dobu jsem byla sama, protože k sexu potřebuji vztah a frigidní rozhodně nejsem. Nechci být falešný prorok, ale jste na začátku konce, pokud to není psychologický problém.
-
2.11.2015 8:21Ahoj, též si myslím, že děláš chybu, že se do sexu nutíš. Tím ho sobě čím dál tím víc zhnusuješ a co víc, zhnusuješ ho i svému příteli... Co takhle zkusit začít odznova a úúplně pomaličku? Domluv se s přítelem, že se budete napřed jen hladit, mazlit, pomaličku půjdete dál... Jestli na to přistoupí, mohlo by to fungovat.
-
2.11.2015 11:01Z tvého dotazu nevyplývá, jestli jsi to zkoušela s někým jiným. Někdy ta chemie prostě nefunguje. A bez toho to nejde, to jsem si sama vyzkoušela. Jakmile ve vztahu tahle fyzická přitažlivost chybí, je to problém.
Taky je otázka, jaký máš vztah k vlastní sexualitě a k vlastnímu tělu. Máš se ráda? Umíš vzrušit sama sebe? Víš co ti fyzicky dělá dobře? Co je ti příjemné? Mně třeba doteky na prsou taky vůbec nevzruší, takže ty jsou opravdu jenom pro partnerovo potěšení. Takže je dobré vědět, co na tebe funguje jiného a hezky pomalu se uvolnit a něco zkusit. Prostě se s přítelem domluvit třeba, že to na chvíli zkusíte bez sexu samotného, že to bude pro změnu hlavně pro Tebe. Klidně za pomoci nějaké hračky. Důležité je uvolnit se a nestydět se - a to ani sama před sebou
-
2.11.2015 0:57Ahoj.
Já to takhle mám se spoustou můžu a mám opravdu, ale opravdu velký problém najít si životního partnera. A to je mi 30! odjakživa jsem měla kluky normálně ráda, tu a tam jsem se zakoukala, ale když mělo dojít na intimnosti, nebo jen by bývalo stačilo, aby mě chtěl obejmout, necítila jsem nic, a občas i jakoby nechuť. A okamžitě jsem to ukončila, vlastně jsem s takovým klukem nikdy ani dál nezašla (bodejť, když jsem nesnesla ani obejmutí). Hodně chlapů mi intimně přijde takových, že bych si je nepustila k tělu. Jen tu a tam se někdo takový najde (nedávno jsme se rozešli z jiných důvodů, ale byl skvělý a nechala bych si od něj cokoliv). Dost dobře tě chápu, protože je strašný mít někoho rozumět si s ním, ale to fyzično je fakt hnus. Jenže ono to tak dál opravdu dlouho nepůjde a pokud to nezačneš řečit, promarníš čas a budeš si nadávat. Možná bych začala v klidu s tím psychologem, aby to s tebou probral a řekl vlastní názor, třeba to celé půjde napravit líp, než bys myslela. A pokud sám uzná za vhodné, tak ti řekne, aby ses poradila se sexuologem, ale psychologem na prvním místě nic nepokazíš, spíš naopak všemu pomůžeš. když z toho budeš nešťastná a budeš se snažit to přetrpět, tak to asi celé jenom zhoršíš, víš? Já to neřešila, prostě to brala tak, jak to je a tehdy jsem byla trochu jiná osobnost a jinak to v sobě (ne)řešila. Tenhle pocit při intimnosti s muži (a to objetí snad ani intimností nazvat nemůžu) mám pořád a tudíž jsem po čerstvém rozchodu zase na dlouho sama. Najdi si nějakého psychologa nebo psycholožku a zajdi tam. Abys nedopadla jako já, ve 30 se na mě okolí dívá jako na lesbu nebo úplně divnou, že ještě nemám manžela a x dětí kolem sebe. A je to někdy kvůli takovým předsudkům fakt složitý. Uvidíš, že se to vyřeší, že ti pomůžou. Ale musíš tu akci rozjet sama...držím pěsti!!! -
3.11.2015 7:43Já bych nejdřív místo psychologa / sexuologa / ..loga zkusila jinýho chlapa
Sice píšeš, že ho miluješ, ale já jsem si v 18 myslela, že miluju Davida Bowie a až postupem času jsem zjistila, co je to doopravdy milovat.. Nechci to zjednodušovat, ale myslím, že k tomuhle to stejně dospěje.. 