Odmlouvave chování ditete ve 3letech
Ahoj maminy,uz jsem zoufala s chovanim me dcery,vychovavam ji tak,aby nebyla rozmazlena,kdyz neco udela,dostane na zadek a dela to znovu,porad odmlouva,vcera sem ji sla v o pul 10 uspat a delala hrozne sceny ze spat nebude,usla az o pul 1 rano,tak by me zajimalo jak to resite vy.Domluva sni,taky nepomaha,diky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.3.2015 9:43
mě se u syna osvědčila důslednost, vzteká se a vzteká, zkouší co mu projde, ale já si stále trvám na svém. V tu chvíli nereaguje na nic, když by dostal, šel by mi to vrátit. Brečí až je fialovej a když po čase zjistí, že to se mnou nepohne, tak to vzdá a najednou je klid. Ale pozor, dítě takto může ragovat i na nějaký stres, který se mu za ten den udál a neumělo se s tím jinak vypořádat. Včera jsem to řešila u syna, asi vím, co ho trápí, ale má problém to ze sebe dostat normálně a říct, co se děje, takže po čase zcela nečekaně a v tu chvíli bezdůvodně vybuchne a má hysterák. Jak se uklidní, tak spolu všechno rozebereme a v klidu jedeme dál. Jednou za čas musí vyventilovat, je hodně uzavřený.
Docela se mi osvědčilo synovi nediktovat, že teď hned má jít něco udělat, vždycky mu řeknu dopředu, že třeba za 5 minut bude oběd nebo poleze z vany. Samozřejmě to odmítne, ale do minuty se začne ptát, kolik mu ještě zbývá času a nakonec je do dvou minut venku nebo u stolu. Je to taková drobná finta, ale u nás zabírá dost dobře. Prcek má pocit, že si taky může něco určit sám
-
10.3.2015 10:40já bych doporučila přečíst knížku Děti a pět jazyků lásky. tam je celkem hezky popsáno proč se vlastně děti vztekají i jak se vztekáním pracovat a hlavně jak tomu předejít
-
10.3.2015 13:00Také doplním tip na knihu. Respektovat a být respektován. Facky, plácnutí ani křik nevedou k úpravě chování. Jak si se cítila ty, když tě vaši uhodili? Zpravidla ukřivděně, poníženě než poučeně. Nejsou z nás slušní lidé, protože nás občas plácli, ale navzdory tomu. Jak píšou holky celé je to o komunikaci. Nabízet alternativy, podílet se na rozhodování, popisovat pocity, ne obviňovat, že dítě zlobí. Informovat, co budr následovat a proč. Každý občas ujede a nezvládne emoce. V tu chvíli, ale sama vidím, jak je má reakce nepřiměřená a neefektivní.
-
10.3.2015 12:33
Já se přidám a doporučuju přečíst knížku "Zkoušeli jsme všechno!"
Je tam krásně popsáno, jak se dítě cítí v konkrétních situacích - třeba když na něj rodič křičí nebo ho plácne. Člověk tam pochopí, že tudy cesta nevede. Je to chvílemi těžké, ale stačí se soustředit a jinak formulovat věty a s dítětem to udělá divy
Třeba já jsem myslela, že už se ze svýho dvou a půl letého syna zblázním. Neposlechl ani za nic, venku mi pořád utíkal, jíst nechtěl, chodit spát nechtěl, jít se obléknout nebo vyčistit zuby nám trvalo půl hodiny a většinou to skončilo mým selháním a dostal na zadek
Pak poslechl, ale za jakou cenu.. Nikdy jsem nebyla zastáncem plácání a křičení na děti, ale občas mi to prostě jinak nešlo, ale když začal plakat a viděla jsem to zoufalství a jak se na mě sápe a chce se mazlit, bylo mi jasný, že tohle prostě nemůže fungovat (jak do mě hučeli rodiče, že to jinak nejde) a brečela jsem s ním a pak se mu pořád omlouvala, že jsem mu nechtěla ublížit.
Po přečtení téhle knížky jsem si zpětně uvědomila, jak se asi musel chudáček cítit, když dostal venku na holou, protože mi utíkal do silnice. Uvědomila jsem si, že se takhle malé děti musí motivovat, aby něco udělaly a ne jim dávat příkazy. A jak už bylo psáno, je důležité, aby dítě mělo pocit, že rozhoduje samo - např. jestli si nejdřív oblékne tričko a nebo kalhoty, místo příkazu Pojď se obléknout. Taky je lepší říkat Tady běhat můžeš (třeba na kamínkách na hřišti) než Tady se běhat nesmí (na trávě, kde už kamínky nejsou). Dítě pak má pocit, že něco MŮŽE než že zase něco NESMÍ Je to opravdu trochu psychologie a někdy pěkně těžké se vyjádřit "správě", ale tahle knížka dost pomůže si ty "správné" formulace uvědomit
U nás se taky osvědčil přesný denní rituál - nejdýl o půl 7 vstávat, pak si dát snídani, pustit pohádku, pak si jde hrát s hračkami, pak jdeme ven, pak je oběd, spinkání, malá svačinka, zase jít ven, pak si dát ovoce, zase si jde hrát, přesně o půl 7 jít do vany, v 7 večeře, po večeři chvilku hraní, pak zoubky a spinkat A přesně takhle to děláme každý den téměř na 10min přesně a kupodivu si na to synek zvyknul a už nedělá žádné problémy s oblékáním, s čištěním zoubků, usínáním.. Prostě přesně ví, co teď bude následovat, těší se na to a dělá to s trochou popohnání sám
Hodně se nám taky osvědčilo Kdo (bude) první ... (ve vaně, doma, spapá večeři, oblékne se, vyčistí si zoubky) a protože on chce být, asi jako většina dětí, ve všem první, letí to s úsměvem udělat a já tak zvítězím bez křiku a plácání A venku, když mi utíká, tak dost zabírá na něj křiknout, že má červenou, že musí zastavit jako autíčka na semaforu. Až bude mít zelenou, tak může zase jet Má to jako hru a já docílím svého v klidu a po dobrém.
Nechtěla jsem tomu věřit, ale opravdu mám za sebou asi 2 měsíce testování této metody a dostal na zadek asi 2x a párkrát jsem na něj zakřičela, ale to proto, že jsem fakt měla den blbec a neměla jsem trpělivost neustále motivovat a dávat si pozor na pusu
Tak snad jsem ti trošku pomohla a dala ti třeba nějaké rady pro inspiraci. Za zkoušku nic nedáš a opravdu to jde po dobrém Držím palce, aby to začalo fungovat stejně rychle jako u nás. -
10.3.2015 15:23mne se taky osvědčilo trvat na svém, s klidným hlasem, na zadek taky občas dostane, ale to je opravdu jen v určitých situacích a je to to nejhorší co se mu může státa myslím, že si je toho vědom, prckovi je 2,5. když se vzetká nebo začne řvát, že něčeho nedosáhl, pošlu ho ho do pokojíku, aby se uklidnil a dřív mi nechodil na oči. a zabírá to, odejde. za pár minut je zpátky většinou už klidnej a udělá co udělat měl apod.
no ak dyž má pocit, že nechce jít spát, tak ho nechám, že teda at si prohlíží třeba knížku nebo něco dělá ,ale z postele nesmí ven. většinou pak sám usne. během chvilky.
dřív mne to stresovalo, začal řvát, já z toho byla na nervy, potřebovala jsem někam s ním jít a on nechtěl... ale taky jsem přečetla nějkaou tu knihu co tu byly zminovaný , no a ted mám pocit, že ty situace mám kontrolu já , ne on. prostě už vím jak na něj. -
10.3.2015 15:28
s jednou psycholožkou jsem se o tom bavila, a ta říkala, když to jde a je to na bezpečném místě např.doma, tak prostě si dítěte přesta všímat, když ho to chytne, nereagovat na nic. venku je to horší , to je jasný. ono samo kolikrát nedokáže ty svoje emoce mít pod kontrolou a když za ním dojdeš a budeš mu domlouvat apod. tak jen začneš přilévat do ohně...
