Nic mě nebaví

Otázku položila: Anonymní uživatelka #436761 19.1.2021 23:13

Pěkný večer,

jdu se tady trochu vypsat, snad mi někdo poradí.

Když se na jaře zavřely školy, byla jsem v maturitním ročníku. Tehdy jsem začala každé ráno poctivě běhat, cvičila jsem, jedla jsem zdravě, učila jsem se. Hlavně když nastal celkový lockdown, vůbec jsem nepila alkohol, nebyly žádné večírky, nic. Upnula jsem se na sebe, na můj seberozvoj a sebelásku, musím říct, že jsem se nikdy necítila lépe. Tehdy jsem také potkala svého prvního a současného přítele, zkrátka skvělé načasování...

Nastoupila jsem na VŠ a zpočátku to bylo fajn, teď už ale opravdu nemůžu. Už je to strašně dlouhá doba od normálního života. Nic mě nebaví, nebaví mě cvičit, venku si nezaběhám příliš, vlastně přes den nic nedělám, jen zbytečnosti, třeba jen sedím u PC. Neumím se donutit vůbec k ničemu, když se odhodláni si zacvičit, tak po cvičení nepřijde ten skvělý pocit jako vždy. Jak pokrčím rameny.

Upřímně už nevím, co dál, netuším, jak se zase chytit té správné vlny a jen se snažím najít tu energii, která by mě znovu nastartovala.

Kdybyste věděli o čemkoliv, třeba nějaké knížce, co by mi pomohla, byla bych vděčná

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • terryk20.1.2021 7:02

    Obávám se, ze jste na tom podobně jako spousta dalších lidí. Je to prostě už moc dlouhé. A i když se nám v podstatě nic neděje, člověk nemá moc možností, co dělat. A chybí mu lidi. To bych třeba do sebe byla bývala nikdy neřekla. Jsem vlk samotář, ale i já to cítím a jsem ráda, když potkám venku známou a kecame klidně půl hodiny. Největší vzruso je jít nakoupit nebo obehnout rybník. Řekněme si upřímně, pro dnešního člověka zvyklého na přehršel podnětů a sociálních kontaktů, je tenhle stav prostě neštěstí. Nevyhovuje to nikomu napříč generacemi. Řádu nemám, musíme to prostě nějak přežít. Nemá smysl radit něco ve smyslu zkuste nového koníčka, zkuste meditovat, pomáhat potřebným, z tý depky nás totiž zvedne jedině návrat do normálního života, který je ovšem v nedohlednu...

  • Myslím, že momentálně nezbývá než čekat a mít pořád nějakou naději. Naději v něco lepšího. Vím, že je to těžké, protože já sama se už delší dobu prodírám depresemi, úzkostmi a dalšími nehezkými věcmi, které zapříčinilo právě TO odloučení. Ale, neboj se. Někdy to přece musí přestat.. Doporučila bych ti pohledat mezi knížkami typu - seberozvoj, afirmace, pročištění mysli.. No hlavní je ale najít si nějakou psychickou pohodu. Užívat si chvíle, kdy máš možnost být nějakým způsobem produktivní :-)

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 189 otázek, kterým se dostalo 271 442 odpovědí a 409 663 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist