Nevěra
Ahoj, tento dotaz se netyka toho, ze bych potrebovala poradit co dal po tom, co partner podvedl, ale toho, jestli je svet jeste normalni.. Vsude ctu, jak partner podvadi treba i tehotnou zenu, ze sexualni "ulet" nebo neco takoveho je "NORMALNI" ve vetsine vztahu. Jako jak normalni? Nejak ztracim chut se vubec kdy vdat nebo dokonce mit deti, kdyz vsude ciha ten strasak. Ze se rodice petiletych deti rozvadi, ze on si nasel jinou. Co si budem povidat, castejsi je to u chlaupu.. Me se to proste hnusi a uz jsem diky tomu i jaksi paranoidni, ze verni lidi snad vymreli....
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.7.2012 13:32
S nevěrou svoje zkušenosti bohužel mám, byla jsem ta podvedená. Zažila jsem toho, myslím, na svůj věk docela hodně, bohužel. Pár tragédií, pár úmrtí v rodině, zradu blízkých... Ale můžu říct, že ta nevěra mě strašně poznamenala. Stalo se mi to v pubertě a najednou se mi otočil celý život. Tenkrát jsem to brala příšerně tragicky.. Zvažovala jsem všechno vzdát... Na 2 roky jsem se sesypala příšerným způsobem. Díkybohu za kamarády, kteří si se mnou dali práci a z toho hnusnýho svrabu mě vysekali. Modlím se k Bohu, abych to už nikdy nezažila. Svého přítele neskonale miluji, vím, že se může leccos pokazit, ale když se mnou nebude šťastný, doufám, že mi to řekne a buď se to bude řešit, nebo ať se radši rozejdeme, než aby mě ponížil tímto způsobem. Díkybohu máme na nevěru stejný názor, tak doufám, že už mě to nepotká.
Věrnost je něco, co je ve mně. Něco, co mě utváří. Je to pro mě zákon, skoro boží zákon. Ano, ve vztahu jsou problémy, budou vždycky, ale Bůh nás stvořil s ústy, proto je potřeba mluvit a řešit je. Vždycky se to podle mě dá udělat jinak. Přítel je pracovně dost vytížený, často cestuje. Sex mám ráda, ale nikdy mě nenapadlo si jít užívat někam jinam. Já patřím jemu, tvoříme pár, je pro mě nemyslitelné, aby se se mnou miloval někdo jiný. Já osobně ani třeba neuznávám skupinový sex, nebo trojku, jako experimentování, když je člověk svobodný, ano, ale do vztahu to podle mě nepatří. Ten tvoří prostě jen dva.
Já vím, jsem hodně staromódní v této době. Ale ne všechno moderní, nové a pokrokové je podle mě správné.
Snad tímto příspěvkem nebudu vypadat moc divně.
-
22.7.2012 12:23
Nevím, myslím si, že to není normální a myslím, že to nikdo a normální nepovažuje. Vztah je vždycky o dvou a pokud ten vztah funguje, tak si myslím, že není důvod podvádět. Na druhou stranu nikdo nejsme bezchybní...
-
22.7.2012 14:18
Bohužel toto chápu i já jsem na tom podobně jen na pozici milenky... můj ,,přítel,, je ženatý jsme od sebe věkově 10 let .. i když jsem nevěru nepovažovala za normální nikdy, bohužel se to stalo.. potom jsem si říkala tak to byl jen úlet oba jsme si užili a život si půjdeme opět každý svým směrem.. ale přesně nikdy neříkej nikdy.. už to tajíme skoro 2 roky .. dlouho jsem nemohla pochopit proč to dělá a myslela si že mu jen jde o to si užít.. ale chápu že jediný co ho domů táhne je jeho malej syn.. a manželka? bohužel když jsou takový že ji vydře peníze a než se stačí vrátit domů zpátky vše utratí z učtu at plastika je toho mnohem víc.. potom se není čemu divit.. ano není to správné i mě často hryže svědomí ne vůči jeho manželce ,protože když vidím jak se snaží vydělávat všude možně peníze a pak mu stejně vše utratí a nadává že je to málo...ale vůči jeho synovi.. je hodnej občas jezdíme i s ním na nějaký ty výlety má mě rád moc.. ale je pravda že asi určitě toto nemá budouctnost ale já jsem si prožila před 3 lety s jedním ,,přítelem,, ošklivej vztah zmlátil mě tak že jsem skončila měsíc v nemocnici.. ale ted jsem prostě štastná pomohl mi psychicky a já jemu jak to jde pomáháme si navzájem..občas někam nějaký ten výlet, jsem štastná zatím už 2 roky a vzdávat to zatím nebudu .. věřím že mi zato budete nadávat ale nevěra tu byla a vždy bude..
-
22.7.2012 13:24
Asi mě teď odsoudíte nebo ukamenujete,ale nedá mi to neříct svůj názor. Ve své práci vidím nevěru dnes a denně, vždycky jsem si říkala, že se mi něco takového nemůže stát, že jsem si sebou i svým přítelem jistá a milujeme se. Pak jsme se začali snažit o mimi, rok to nešlo, byli a jsme z toho oba psychicky na dně. Chvíle kdy jsem nebyla v práci, jsem doma jen probrečela a stále přemýšlela proč zrovna nám to nejde.
A pak mě najednou firma poslala pracovně do zahraničí. A tam se to stalo. Potkala jsem se s kolegou, který tam je dlouhodobě a předtím jsme se jen párkrát setkali pracovně v ČR. Asi tak dvakrát. Náhoda tomu chtěla, že jsme spolu byli nuceni pracovat na mé služební cestě a najednou jsme zjistili, že spolu chceme trávit čas i mimo práci.
Najednou svět začal pro mě být hezčí, prešel mě každodení pláč a všechno jsem začala vidět jinýma očima. Dnes je to tři měsíce. Nedokážeme to ukončit,ale nedokážeme ani jeden odejít ze svého současného vztahu - on je ženatý. Víme, že svým partnerům ubližujeme, víme že neděláme správnou věc a dokonce víme, že spolu nikdy nebudeme tvořit oficiální pár. Přesto si vzájemně pomáháme a držíme se nad vodou. Pravděpodobně jsme jeden v druhém našli to co nám ve vztahu chybělo... Nikdo nemůže být dokonalý a proto ani žádný vztah nemůže být nikdy 100% a mě tohle všechno pomohlo uvědomit si, jak mi na mém partnerovi moc záleží a že ho nechci ztratit.
Vím, že jsem hnusná a odporuju si v mnoha věcech,ale život bohužel není logický a né vždy vše dává smysl.
Chtěla jsem tím říct, že bohužel platí nikdy neříkej nikdy a že život si s námi pěkně hraje a že celá moje nevěra mi pomohla si uvědomit hodně věcí, vč. toho jak moc mi na mém partnerovi záleží a že o něj nechci přijít. A že jsme teď měli hodně težké období, nejen proto, že se nám stále nedaří mimi,ale i pracovně ... a oba jsme se dostali do fáze, kdy jsme se chtěli na všechno vykašlat a rozejít se. Teď vím, že to je přesně to co nechci.
Na druhou stranu nevím co bych dělala, kdybych zjistila, že mi partner byl taky nevěrný
... Asi by mě to zničilo
