Nešťastně zamilovaná....
Máte nějaké rady, co zabírá na nešťastnou lásku? Já ho miluju, chodili jsme spolu, ale on se se mnou pak rozešel ani neřekl důvod a už chodí s jinou..... Pořád na něho myslim a nedokážu se soustředit. Přátelé ani koníčky mi nepomáhají, pořád myslim jen na něho 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.10.2011 22:07Z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší na nešťastnou lásku je láska šťastná. Také jsem byla zamilovaná do člověka, se kterým to skončilo, pak se objevil můj současný přítel, díky kterému jsem na bývalého zapomněla.
-
5.10.2011 22:11V tom případě mám pro tebe jen jednu radu - ČAS. Já vím, je to klišé... ale fakt nic jiného nepomůže. Mně nepomohl ani čas a těžko říct, jak bych na tom byla, kdyby se nestal ten zázrak - za dva roky (kdy já po něm strašně toužila, plakala jsem pro něj) přišel a poprosil mě, jestli bych mu nedala šanci, poslední, že mě má rád a chce být se mnou. Takže moje nešťastná láska skončila nakonec šťastně.
Ale opravdu čas zmírní všechnu bolest. Buď ráda, že máš kamarády a koníčky, někdo nemá ani to a pak je to fakt průšvih. Jednou zase budeš šťastná.
Drž se!!! -
5.10.2011 22:27
ahoj mam takovy pocit ze prozivam uplne stejnou vec jako nestastne zamilovana uzivatelka. Jen ma vyhodu v tom ze ma kolem sebe kamarady a lidi co ji podrzi to ja nemam. ziju trochu odriznuta od mesta na vesnici kde skoro nikdo nebydli. takze se v tom utapim sama. Nrkolikrat bych si prala abych to mohla vykricet do sveta aby se mi ulevilo z te uzkosti. ale nevim jestli by to zabralo. jsem asi stejne zoufala jako ty. a jen clovek co to prozil te muze pochopit. vim to a holky maji pravdu co to napsali ze to chce cas, ale ten cas utika strasne pomalu a kdyz ja treba vim, ze ten clovek by za mnou nikdy neprisel sam abysme se dali dohromady je to o to horsi.Holky laska fakt boli....... i kdyz nevim presne jestli je ten pravy nemuzes to ani vyzkouset kdyz nemas tu prilezitost s nim zit abys poznala zda v zivotnich situacich stoji fakt za to a je to ten pravy. jen ti chci rict ze ti absolutne rozumim protoze prozivam uplne to stejny.....................
-
9.10.2011 4:31Holky, měla jsem podobnou situaci...
Byla jsem s Romanem rok a 2 měsíce, pak se se mnou rozešel (přes smsku, zbabělec... a zrovna on vždycky tvrdil, jak všechno raději řeší osobně...), nikdy mi neřekl důvod (kecy 2 měsíce po rozchodu typu, že jsem na něm byla strašně závislá - a to jsme se vídali celkem málo, protože nás dělilo 50 Km - a že to on nechce, že chce holku, která se hned nesloží, kdyby se mu něco stalo... Ovšem já jsem ten rozchod ustála a on pak řekl, že to ví, že je strašný idiot, že udělat chybu. Kraviny, výmluvy... neposlouchat, on si akorát sypal popel na hlavu, ale už by se ke mě nevrátil). 2x jsme se spolu ještě vyspali...prostě vztah ukončený bezdůvodně, on sám ještě nevěděl, co vlastně chce nebo nechce... Milovala jsem ho. V podstatě první velká láska... Ale jak tak koukám na fb, hodně se změnil co se týče vkusu, hudby, vzhledu... Vždycky se tvářil jako drsný rocker a kdesi cosi a teď je z něj diskáč jako vyšitý. Ani už mi to teď není líto, i když při pohledu na nějaké staré fotky si zastesknu i dnes...
Pak jsem narazila úplnou náhodou na člověka, který mi pomohl bývalého posunout trochu do pozadí. Dan mi hned asi druhý den řekl, že mě strašně miluje a už pomalu plánoval budoucnost... Hrozně na mě tlačil ve všechn věcech. Proti mé vůli na mě naléhal, abych u něj přespala, i přesto, že jsem druhý den jela do školy na zkoušku - to mu bylo jaksi jedno. Nakonec mě zdržel a ujel mi poslední večerní autobus domů... A pardon, ale nebudu spát s člověkem, kterého znám 2 dny i se seznámením. Nevím proč bych měla... Hrozně mě omezoval, nutil mě, abych nešla třeba do školy atd... Už po dvou týdnech jsem to nevydržela a rozešla se s ním. Možná to bude znít, že jsem bezcitná, ale ANO, rozešla jsem se s ním v ten večer, kdy mi přišel naproti s růží. Jenže tím nikdo nic nevyřeší. Vím, že by se choval stejně. Tento člověk byl jen špatná zkušenost...
Teď jsem půl roku s Michalem, na kterého nedám nikdy dopustit. Známe se už pár let díky našemu dětství vě skautu (potkávali jsme se na chodbě skautské základny, on byl v jiném oddíle. Vždycky se mi líbil, ale v dětství je patrný i menší věkový rozdíl, takže na nějakou love-story mi nepřišly ani myšlenky, měla jsem ho odjakživa jako tabu...). Nikdy by mě nenapadlo, že se naše cesty můžou spojit. No
a jednou takhle na narozeninách od naší společné kamarádky, kde se pařilo, ploužilo... Mě vzal tančit a tak nějak to mezi námi začlo... Hrozně nečekaně, ale začlo. Měla jsem zrovna období hrozné krize, kdy jsem se na všechno už vybodla, o nic a o nikoho jsem se nesažila... A najednou mám vedle sebe někoho, kdo mě miluje a vidím na něm jedinou chybu - nemůžu si vzít svoje úžasné lodičky na 12cm podpatku, protože bych byla vyšší, než on! 
To bylo tak ve zkratce... Až o tom napíšu knížku, dám vám vědět, protože některé podrobnosti jsou šílené, ale to by bylo na několik stránek :-P
No... co jsem tím ale chtěla říct... Vybodni se na to, běž si někam zapařit, odjeď na víkend na hory třeba i s těmi spolužáky... Mě to docela pomohlo... V pátek odpoledne mi přišla smska, ve které se se mnou Roman rozešel a já jsem o pár hodin později odjela na seminář a na ples a vrátila jsem se až v neděli... Netvrdím, že jsem nebyla z toho hotová, že jsem nebrečela, nebo tak. Tím si musí projít snad každý. Jen tvrdím, že jsou věci, lidé a chvíle, které Ti pomohou zapomenout, že Ti je momentálně hrozně... Nehledej lásku za každou cenu. Můžeš najít člověka jako byl Dan, což bylo vyražení klínu klínem... Nebylo-li to ještě horší...
Drším palce, ať to dobře vyjde... Jak se zpívá "...jednou jsi dole, jednou nahoře..." a neznám nikoho, kdo by byl jen "dole" nebo jen "nahoře"
