Nervozita u uspávání miminka
Holčiny, chtěla bych se zeptat, jestli máte také takové problémy s uspáváním miminka? Ten náš se u toho vzteká a pláče, dnes jsem ho uspávala snad hodinu...nicméně proč píšu, chytla jsem se, že jsem byla nervní, prostě jsem chytla rapla, ne v tom smyslu, že bych ho zmlátila nebo tak, ale že jsem už s ním nervně natřásala a měla hnusný tón v hlase...a ještě pak jsem měla delší dobu nervní náladu...jsem totiž trochu i nevyspaná. Teď mě to mrzí, když vidím toho miláčka jak tam klidně spinká...je mi ze mě zle...máte některá podobnou zkušenost? Díky moc.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.3.2012 20:02
Ahoj, tak my to asi taky občas měli, snažila jsem se ho uspávat, nebyla jsem schopná ho nechat brečet, byla jsem už unavená, nervozní, ale ještě to šlo, ale někdy jsem hnusná v noci, když se nemůžu probrat, do čtyř měsíců spal docela dobře, třeba dneska snad každé dvě hodiny a v šest ráno nebyl k uklidnění, ale někdy jen co usnu a on mě vzbudí, tak jsem jak praštěná pytlem a jsem nepříjemná, občas zasáhne manžel, vezme si ho, já si dojdu na záchod a trochu se proberu a jsem zase ok. Prostě někdy jsem hodně unavená a taky mě to pak mrzí. Ale není to tak často, ale taky se mi to stalo. Ted usíná většinou sám. Ale v noci ho to občas chytí a pak je to na dlouho. Říkám si, že toto období nebude věčně, bohužel se nechce nechat ukonejšit ani manželem, tak musím jenom já.
-
25.3.2012 20:57Myslím si, že je to občas normální. Kort když si nevyspalá. Sice se mi to ještě nestalo, ale to proto, že jsem se zatím udržela. Ale neměla jsem k tomu daleko. Mám ale zatím hodně malý miminko. Určitě taky někdy v budoucnu vybuchnu. Být tebou, hlavu bych si s tím nelámala.
Jde vidět, že Te to mrzí, určitě ti ze sebe nemusí být zle. -
25.3.2012 22:42Souhlasím s holkama, taky se přidávám, taky jsem si tím prošla, přiznám se ne jednou a vím, jak Ti je.
Špatná matka rozhodně nejsi, to bys pak neměla výčitky. 
To víš, člověk se někdy již fakt neudrží, tím spíš, když to dítko visí pořád především na Tobě, trávíš s ním prakticky všechen čas a nemáš téměř chvilku pro sebe. Je to někdy náročné. Ani za normálních okolností člověku není pokaždé do zpěvu či smíchu, a když prostě přijde "den pod psa", tak se člověk těžko ubrání, zvlášť po celodenní péči o mimčo, které je na Tebe zcela odkázáno. Blbý na tom je, že jakmile začne člověk vyšilovat, miminko to pozná a je to ještě o to horší, no, ale zachovej si chladnou hlavu... Jak psala anonymka, i toto období jednou pomine; nezbývá, než to nějak vydržet. S některýma dětma je to holt náročnější, s jinýma v pohodě. Když je nejhůř, nech ho prostě chvilku řvát (samozřejmě se ujistit, zda mu nic nechybí), horší je to v noci. Když ho necháš 5-10 minut, jistě se nic nestane a je to lepší, než ho jedovatě natřásat nebo v tom afektu nedejbůh ještě něco horšího - mají ještě jemné cévy, třesení může mít hodně blbé následky. Hlavu vzhůru, prošlo si tím jistě spousta mamin, taky to zvládneš. -
26.3.2012 10:30
Ahoj jak psaly holky, asi vetsina z nas si timto obdobim projde. Ja nemam problem pres den,ale v noci. Proste se vzbudi a rve ani na rukach nechce byt, vetsinou nezabyra nic krome flasky s mlekem,coz ale nejde co dve hod,ale nekdy to tak delam,protoze nevim co mam delat a jsem sama. Minuly tyden me vzbudil asi o půl 5(to jsme vstavali snad v noci 5x) a ja po nem normalne hodila polstar, takove to srdicko jak je na nem napsano miluji te. Je lehky, me to tak vzteklo a on samo zacal jeste vice rvat a ja hned za nim a brecela jsem jak jsem to mohla udelat,..........Rozumim ti. Musime to vydrzet, ono bude lip, urcite. Taky se pak na nej divam a rikam si, jaky je andilek a asi si nikdy neprestanu vycitat jak jsem ho po nem mohla hodit. No ne ze bych mirila z dalky,sedela jsem na posteli a jen se otocila za sebe a hodila,ale on se lekl. Proste to nevyspani dela hodne. Ja se uklidnuji tim,ze jsou na tom lide hur a ze ja mam zdrave mimi a jsem za to stastna.
-
26.3.2012 10:32Chápu tě, taky sme si tím prošli. Jsem nepříčetná, když sem nevyspalá a dítě se pořád budí. Zvýším hlas, jsem nervózní atp. a pak je mi to taky líto. Ale časem se to zlepší, uvidíš. Když zas ebude takhle plakat, a přepadne tě "amok" tak se zkus jít někam dříve " uklidnit"
-
26.3.2012 22:21
Ahojky,já jsem s druhým dítkem celkem v pohodě,ale s prvorozenou dcerkou jsem měla problémy.Jednou jsem toho měla plné kecky,byli jsme na noc u rodičů,já ji nemohla uspat,manžel nešel na pomoc,tak jsem s ní švihla do postele a začala se oblíkat,že od ní uteču.Naštěstí manžel přišel.Taky si to vyčítám.Dost často jsem měla pocit,že bych jí dokázala ublížit.Naštěstí už je to pryč.
