Necítím k příteli to,co dříve, ale přesto ho miluji
Ahoj,mám problém. Jsem s přítelem dva roky,posledních 6 měsíců to neklape.Z jeho strany je vše v pořádku, ale problém mám já. Nedokážu se ho normálně dotýkat, líbat se,užívat si sex,ale přesto mi chybí, když je pryč, miluji ho,ale nedokážu mu to ukázat, jako kdyby se mi odcizil. Trápí mě to a nevím, co s tím.Nevím, zda to může být i tímhle: Přítel je strašně hodný,řekla bych až moc a to já ho sbalila, on se mi sám přiznal, že to neumí.. Já jsem temperamentní ženská, takže se hodně lišíme,ale přesto nám to na začátku klapalo. Také je fakt,že jsme oba věčně unavený, ale i přesto si myslím, že se mnou je něco špatně, jako kdybych se ho štítila 
Budu ráda za každou zkušenost/radu. Díky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.9.2015 14:49
To je zvláštní... Když ho miluješ, tak by ses ho neměla "štítit"... Zase spolu nejste až tak dlouho, abyste mohli mít krizi, a jestliže tenhle problém trvá už 6 měsíců, to není tak úplně málo. Jediné co mě napadá, je buď ještě vydržet a počkat, až to odezní, jestli to odezní... Anebo není to tím, že jak sama píšeš, ty seš taková dominantnější a přítel trošku "bačkora"? Nerozčiluje tě to na něm, že z něho necítíš toho "chlapa"? Jinak mě nenapadá, čím by to mohlo být...
-
22.9.2015 14:48Není to tím, že jste si na sebe "zvykli"? Není to už taková ta první zapálená láska, která ve vztahu na začátku je? Nemusíš třeba přítele do všeho strkat, když je takový stydlín? Třeba chceš, aby to velení vzal také někdy do rukou on. Zkuste vyzkoušet něco nového, bežtě jen tak na večeři, udělejte si hezký veče, řekněte, co k sobě vlastně cítíte...
-
22.9.2015 16:04Jestli je přítel takový,jak píšeš, bude to bezvadnej chlap. Bohužel je realita taková, že holky hodný kluky často nechtěj a když už jo, vydrží to jen chvíli. Sama jsem si prošla období, kdy jsem po rozchodu na nějakou dobu hledala jen ty "zlobivý". Výsledek? po nějaké době jsem si našla úžasnýho, hodnýho, pozornýho chlapa, kterýho jsem si vzala. Taky jsem poslouchala,že jsem na něj moc temperamentní, že máme určitě i jiné hodnoty, vzhledově že k sobě nesedíme atd. no a taky jsem si díky tomuhle prošla krizí, kdy jsem od něj málem utekla. Ale překonali jsme to. Moje rada - pokud vyloženě necítíš potřebu se vybouřit, tak ho neopouštěj. Udělej to opačně, tím, že přichystáš návnadu na něj - sama sebe navnadíš. Udělej mu dobrou večeři, vem si něco hezkého na sebe a po večeři ho sveď. Když ti nevyhovuje, jak se snaží on, zkus to vést ty. On už příště bude vědět, co tě rozpálilo
Stále ho miluješ, tak stačí překonat tento blok. -
22.9.2015 16:29
Taky jsem měla takového přítele, taky jsem se dostala do takového stavu... Pak se to posunulo k naprosté averzi, kdy jsem ho nemohla ani slyšet promluvit, protože jsem dostávala osypky
Skončilo to rozchodem. Po čase jsem si uvědomila, že je sice hezké, že je hodný, ale já potřebuji opravdového chlapa. Takového, o kterého se můžu opravdu opřít, který nemá problém se o mne postarat, když náhodou nebudu moct. Prostě bylo načase posunout vztah dál (uvažovat třeba o dětech), ale nebyl dost silný, aby to šlo... Hlavou se to nedá ovlivnit, je to na úrovni pudů... Nedošlo na takové "lámání chleba" i ve vašem vztahu?
