Můj otec mi mluví do výchovy syna
Ahoj holky, prosím o radu, už opravdu nevím co mám dělat s mím otcem. Taťka je super dědeček mého syna miluje nade všechno na světě už od jeho narození. Byl to super táta a ještě víc je super děda a já ho mám za to moc ráda a vážím si ho, ale v posledních měsících mi začíná přerůstat přes hlavu, někdy jako by mi našeho malého jenom půjčil, myslí si že může mluvit do všeho a dokonce mi a mému příteli určovat pravidla naší výchovy. Zrovna jsem se vytočila u stolu během večeře se můj čtyř letá syn obrátil na mou mamku a říká jí ,,Udělej mi pití." u nás doma je a vždycky bylo slušností prosit a děkovat a já už jsem si toho všimla víckrát že když jsem na návštěvě tyhle slůvka slušnosti náš malý příliš nepoužívá, mamka vstala a šla mu chystat pití, tak jsem jí pověděla ať si jde zpátky sednout, otočila jsem se k synovy a říkám, babička ti pití neudělá a ty přemýšlej proč, na co jsi zapomněl, na češ vznikla dost uražená diskuze na téma že na něj mám přehnané nároky a že si tohle ještě ,,malinký" vůbec nemůže uvědomovat a bla bla bla a že jsem do 10 let neuměla prosit ani děkovat sama, to všechno před synem. Během té přednášky si syn dávno uvědomil že babičku nepoprosil a tak to napravil. Tátovi jsem se snažila vysvětlit že vedeme syna ke slušnosti a musíme ho vychovávat a učit ho. Taťka už byl zbytek večera značně uražen. Co s ním mám dělat. Posléze jsem syna poprosila aby mi došel pro něco do 1. patra syn rád pomáhá ale otec mě upozornil že syn nebude chodit po schodech, prosně ne a tečka, že se mu může něco stát a tak. Samozřejmě jsem měla v plánu vyrazit za ním a dohlédnout na jeho bezpečnou cestu ale tohle to vážně ne. Není to už po prvé, několikrát jsme řešili něco podobného. Může sníst mísu pečené kůže když má na ní chuť atd.... Několikrát nás uprostřed oslav upozornil na značnou ,,únavu našeho syna a poslal nás domu" přesto že jsme ho odpoledne nechali spát o 1,5 hodiny déle, nesní jít spát ani o deset minut,, režim chápete" přítel z toho roste. Stavíme syna nadevše ale taťka to přehání už se kvůli tomu s přítelem hádáme.... Co mám dělat aby se táta neurazil a nezničil náš vztah?
- 17.06.2015 5:24:25 - full.avl změnila kategorie otázky
- 17.06.2015 5:24:25 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.6.2015 21:57a tatínek bydlí s vámi nebo se jen navštěvujete? podle mě je potřeba si bez synka sednout s rodiči. upřímně poděkovat za to, jak vychovali vás. vyjádřit vděčnost za to, že chcou, aby i váš synek měl nejlepší možnou výchovu. poděkovat za jejich péči, protože si uvědomujete, že spoustu dědečků a babiček je lhostejných ke svým vnoučatům, a že si moc vážíte jejich pomoci. že velice rádi uvítáte jejich pomoc a rady. ALE že je potřeba se nyní domluvit na tom, jak ta pomoc a rady budou vypadat. že do budoucna tohle nechcete řešit před vnoučaty, pokud budou mít prarodiče nějaký problém, ať počkají až vnouček usne a pak si s vámi popovídají, řeknou svůj názor, svoji radu. i pro vás bude dobré slyšet někoho, kdo to vidí jakoby zvenku. dále, že je potřeba si uvědomit, že rodiči jste vy. ne oni. že zodpovědnost je na vás a že se budou dodržovat vaše pravidla, ovšem zdůrazněte, že budete moc vděčni za jejich postřehy a připomínky, protože rodiče si někdy neuvědomí, co třeba říkají dítěti špatně nebo tak. když to vidí někdo zvenku, má na to lepší náhled. že budete rádi, když vám řeknou svůj názor, ale že bude platit pravidlo, že rozhodovat budete vy, ale že vždy zvážíte i jejich názor
zkus najít co nejvíce pozitiv na jejich zájmu, vyjmenovat čeho si na dědečkovi vážíš, co pro vás již udělal. ať to není jen kritika....
co se požadavků na vaše dítka týče, mám 4letou dcerku, 2letého kluka, čekáme další dítko. prošení a děkování je samozřejmost! dokud neumí dané slovo říct, ukazuje gesto rukama. jinak nic nedostane. říct u čtyřletého, že po něm chcete moc, je teda na mě moc
u nás tohle funguje od narození - chceš něco, popros. zároveň my děti prosíme, snažíme se tato slůvka nevynechávat. co se týče chůze po schodech.... ehm nekontorlujeme ani toho dvouletého...... není to batole, umí chodit už rok. není důvod za ním chodit jako za ocáskem samozřejmě u nás je to dáno i tím, že není jedináček. nemůžeme stát za zadkem dítěti.... ta naše čtyřletá už byla několikrát sama v obchodě. ví, jak se má chovat na cestě, ukázkově přechází silnici a chodí těsně u kraje, vždy dostane velikou tatínkovu reflexní vestu a je nepřehlédnutelná...... dej dítěti volnost a ono si více uvědomí vlastní zodpovědnost, než když mu pořád někdo stojí za zadkem. pak dítě nemusí být opatrné, protože ví, že má u sebe pořád někoho, kdo ho zachytí v případném pádu. tohle u nás nefunguje. jsou samostatní cca od toho roku a půl, od dvou let. mají naši naprostou důvěru a na druhou stranu je to pro ně tíha zodpovědnosti 
a děti si to uvědomují a jsou více uvědomělé a opatrné..... přeji hodně štěstí ve vztahu s dědečkem. my bydlíme s manželovými rodiči a musím říct super. babi má často jiné názory, ale vždy nám to říká bokem. respektuje naši výchovu a to jsme ji vůbec nemuseli žádat. dělá to automaticky. prostě rodiče jsme my. ona se nám snaží pomáhat když má pocit, že něco neděláme dobře a tak, ale vždy to první prodiskutuje s námi -
16.6.2015 22:40Uprimne, chce si to bez synka s rodici promluvit... Ale nevycitat spis jen tak nejak vysvetlit ze v tomto pripade uz se o vychovu staratte vy jako rodice, ... Zda to dokazi respektovat apod...
-
16.6.2015 21:49Moji rodiče mají také občaa tendence říkat mi,jak máme syna vychovávat,nebo mě kritizují,že jsem moc přísná,ale já se nenechám,vždy jim odpovím,že nechci aby si dělal co chce a byl z něj fracek. Dám jim najevo,že je to mé dítě a musí se držet mé výchovy. Nejsem zlá,nebo arogantní,jen vždy upozorním,že teď je ten nejlepší čas aby to pochopil,že až bude velký už bude pozdě
zkus jim to normálně v klidu říct,že mají reapektovat vaší výchovu,že je to pro vás moc důležité -
16.6.2015 21:50
Můžu se jen zeptat, kolik let má syn? Nějak jsem to nevyčetla, nebo přehlédla
-
17.6.2015 7:44až teď mi došlo, že já syna nikdy neučila ani nenapomínala, že má poprosit nebo poděkovat. Dělá to automaticky tak, jak to děláme doma. Odkoukal to. Je pravda, že na návštěvách, kde je sám, to nedělá, ale když jsme někde jako rodina, dělá to automaticky. I můj syn má u prarodičů jiný režim a nemyslím si, že je to až tak na závadu. Základní věci děláme všichni stejně, syn už má 4 roky, je bystrý, hezky mluví, tak si i na návštěvě řekne, co a jak chce aby bylo a je schopný rozlišovat, jak se kde má a může chovat. Ale pokud to ty jako rodič vidíš jinak, nezbývá, než si s rodiči promluvit a nastavit si svá pravidla. Tohle musela udělat i švagrová, tchýně si dělala vše po svém, neakceptovala u neteře nějaká zdravotní omezení v jídle a malá byla maminkou tak zpracovaná, že babičku "sprdla" že jí dává něco co ona nesmí (čokoládu). Tchýni to tehdy strašně urazilo, ale zabralo to.
