Mám ho stále v srdci a ostatní vztahy už nejsou ono
Zdravím,
je to už šest let, táhne mi na třicet a chce se mi brečet. Měla jsem svou první lásku, první a opravdovou. Trvala sedm let, sestěhovali jsme se spolu, mluvili o budoucnosti. Jiné než jeho příjmení jsem nosit nechtěla. Pak mu přeplo, že už tohle nechce, uteklo mu mládí a rozešli jsme se. Ve finále jsme se sice rozešli v dobrém a stále si napíšeme, když se stane něco velkého jako je pohřeb kamaráda, obrovské selhání a podobně. Ale oba víme, že už spolu být nemůžeme. Naše důvěra je na cucky. Za těch šest let od rozchodu jsem navázala několik vztahů. Pár povrchních trvající ani ne půlrok, ale i vážnější, který byl zakončen žádostí o ruku a následným odmítnutím. Většinou to skončilo tím, že jsem si uvědomila, že nemiluji tolik, jako jsem milovala toho prvního. Že mám v sobě pořád hranice, které jsem dovolila překročit jen jemu a nikomu jinému. Nepředstavujte si mě prosím jako zoufalku, co se šest let odmítá smířit s rozchodem. On sám již přítelkyni má a já mu to ze srdce přeji. Jen pláču nad tím, že mi krachují vztahy, které v podstatě fungují, jen se odmítám sžít s tím, že tahle osoba má být vedle mě napořád, protože jsem si kdysi tohle všechno představovala s ním. Všechno mě to trápí i skrz to, že mi za rok bude třicet a velmi bych si přála mít rodinu, vlastně vždycky si všichni mysleli, že já budu z party ta první, co bude vozit kočárek a nyní jsem jediná, kdo nemá ani dítě ani manžela. Nemyslím si, že bych byla vybíravá, jen jsem asi srdce dala tomu prvnímu a pro ostatní už tolik lásky není.
Je zde někdo, kdo to má stejně? Kdo je například v manželství jen proto, že kdyby stále čekal na tu lásku, která by se vyrovnala tomu, co jste kdysi cítily, tak by se vlastní rodiny nikdy nedočkal? Děkuji.
Související články v encyklopedii
-
Připravujeme se na miminko
Výbavička
Do rodiny přibyde nový človíček. Co ale takové miminko všechno potřebuje? Nečekejte a včas se připravte, aby vašemu broučkovi nic nechybělo.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
4.8.2020 13:58Mám trochu iný príbeh, ale viem, čo to je uvedomovať si, že už nikoho nikdy nebudem milovať tak, ako toho prvého. Tvoja chyba je ale hlavne v tom, že sa nechceš vzdať predstáv, ktoré si si vysnívala s ním. Odmietla si žiadosť o ruku od niekoho, kto to s tebou myslel vážne. Áno, nikdy to s ním nebude také ako s ex. Ale to neznamená, že nemôžeš prežiť krásny naplnený vzťah a šťastie. Nás ženy najviac ničia práve tieto hlúpe predstavy, ako by sme mali žiť. Potom nie sme s ničím spokojné, a načo to je potom dobré? S ex to v hlave uzavri ako peknú spomienku, niečo, čo ťa bude hriať pri srdci a choď proste ďalej. A neporovnávaj sa s inými, je to tvoj život, nie súťaž, kto bude mať skôr deti a manžela 🤦♀️
-
4.8.2020 13:49
Už 4.rokem v takovém kamarádském manželství jsem. Muž přede mnou uháněl slečnu, ke které cítil víc než kamarádství a ona to cítila jinak. Já si zas po posledním vztahu nedokázala ani po 2letech představit takovou lásku, jakou jsem zažívala se svým bývalým. Dnes tomu není jinak a manžela beru jako kamaráda. Pro mě je to lepší,protože se tak citově odevzdat muži jako tehdy nehodlám. Manžela jsem měla na začátku vztahu trochu víc ráda, ale po tom, co jsem ho viděla, jak doslova září štěstím vedle té slečny, kterou pozval na oslavu narození našeho prvního syna....Pochopila jsem, že jeho srdce nikdy nebude patřit nikomu jinému, než té dotyčné a já jsem v pozici náplasti. Abych uvedla na pravou míru. Jako partner mě nikdy nezklamal, nechoval se falešně a je stále fér a chová se ke mně slušně a s úctou. Jen jak píšeš, ta láska tam není už od začátku. Jsou dny, kdy mě to hodně mrzí, ale celkově jsem si už zvykla. Už máme spolu tři děti, vedeme takový rodinný byznys a nemůžu si stěžovat. Holt láska není pro všechny, tak to beru. Taky mi už dávno není dvacet a kdybych měla opravdu hrabat někde mezi chlapama opravdovou lásku, tak dnes bych byla sama jen s nějakýma ideálama.
-
4.8.2020 22:22
Nemám úplně stejnou zkušenost jako ty, ale něco podobneho právě prožívám. Taky jsem měla chlapce, kterého jsem velmi milovala, byli jsme spolu 4 roky (pro někoho, jen 4 roky), on byl moje první láska, dala jsem mu úplně vsechno, moje láska byla bezpodmínečná a už tenkrát při rozchodu jsem mu rekla, že už nikdy nebudu nikoho milovat tak, jako jeho. Možná tím, že jsem něco takoveho vůbec rekla, jsem se tím nechala hodně spoutat a nejsem schopná mít ani vztah s nikým jiným, bojím se, že už nikdy nebudu milovat, dokážu mít ráda, ale ne milovat. Nevím, co s tim.
-
4.8.2020 22:29
Taky mám něco podobného. Asi jsem extrémně monogamní nebo co, ale v životě mám jen jediného chlapa. Teď spolu kvůli složitostem života nejsme, ale nikdo jiný mě nezaujme ani na flirt. Zanedlouho mi bude čtyřicet a nemyslím, že se něco změní.
