Láska vs. nenávist

Je možné někoho milovat a zároveň nenávidět?
S "přítelem" jsme dva a půl roku spolu. Už po čtyřech měsících to neklapalo, protože mi lhal. Po půl roce jsem zjistila, že jsem těhotná a "vztah" pokračoval. Po dalších 6ti měsících jsem ho vyhodila, protože se sešel s jinou a chtěl mě vytrestat tím, že u ní chtěl zůstat přes noc (což se nestalo), ale já si uvědomila, že mi na něm pořád záleží a vzala ho zpět. Syn se narodil předčasně, takže nás to na chvíli dalo dohromady, ale po propuštění malého z nemocnice to šlo do háje a já mu řekla, že chci, aby se odstěhoval (to bylo loni v červenci), loni v říjnu to z mojí strany skončilo. Došla mi trpělivost, peníze nenosil, na malého nepřispíval, domácnost jsem vybavovala ze svého a nakupovala taky, navíc jsme spolu téměř nespali a mě nebavilo se doprošovat, takže jsem mu řekla, že končím.
Z jeho strany to pořád pokračovalo, ale já se neustále setkávala s jeho dalším lhaním, výmysly a dluhy. Chtěla jsem mu pomoct a radila ve financích, aby se jeho dluhy změnšovali, ale objevovali se další a další. Už jsem mu nevěřila ani pozdrav a zjistila jsem, že si stěžuje mému otci (bydlíme u mých rodičů) a ten mě, vlastní dceři nepomohl, když jsem chtěla, aby ho vystěhoval.
"Přítel" mě konečně vzal na vědomí a koncem srpna se stěhuje. Chci zažádat o svěření syna do péče a alimenty, zjišťuju, že s ním není domluva a prcek u něj není, co se týče placení, na prvním místě. Ale jsou chvíle, jako třeba když je na noční, kdy mi je to všechno líto, chci se vykašlat na soud a cítím se sama. Někde v hloubi duše k němu pořád něco cítím, není mi jedno, že se zadlužuje a chtěla jsem mu opravdu pomoct (on to bere jako, že musím mít vše pod kontrolou). Dokonce se občas přistihnu, jak si představuju, že se nakonec dáme zpátky dohromady a vše bude ok. Zároveň ale vím, že je to pitomost, protože on se nezmění. Pořád bude dělat dluhy a bude si vymýšlet, ale té trochy naivity se nemůžu zbavit.
Proto se ptám, je možné někoho mít rád (nejsem si jistá, jestli ho miluju-těžko) a zároveň na něm vidět tu špínu a nesnášet ho?
Když jsme oba doma, nemluvíme spolu nebo se hádáme, ale když jsem tady sama, někdy mi chybí a já vzpomínám (ale nikdy nedokážu přijít na to, proč jsem se do něj zamilovala). Sama jsem přesvědčená, že nebýt malého, už spolu dávno nejsme, možná proto mi to všechno přijde takové. A taky si říkám, že kdybych si našla někoho jiného (i kdyby jen na chvilku - odreagování), mohlo by mi to pomoct, abych se od "přítele" odpoutala....