Konec vztahu?

Otázku položila: Anonymní uživatelka #61739 9.6.2013 11:00

Ahoj, potřebuji se svěřit a trochu poradit. S přítelem jsme spolu přes tři a půl roku. Je to můj i jeho první vážný vztah (jsme sobě navzájem prvními sexuálními partnery). Oběma nám je kolem dvacítky, takže co si budeme namlouvat, sex za moc nestojí - tedy hlavně mě neuspokojuje. Vím, že s tím se dá dělat spousta věcí, ale problém je, že si nejsem jistá, jestli chci ve vztahu dál pokračovat, už ani nemám náladu na vzájemné něžnosti. Brzo spolu máme začít bydlet, ale já zkrátka nevím, co chci. Dříve bych si s ním dokázala představit manželství, rodinu a celý zbytek života, ale teď začínám mít pocit, že mi ujíždí vlak, stýská se mi po pocitu prvního rande a uvědomuju si, že jsem moc mladá na to, abych se uvázala hned k prvnímu člověku, kterého poznám a je mi s ním dobře. Přítel je hodný, snaží se, ale já ho čím dál tím víc odmítám, peskuju za blbosti, zkrátka ho od sebe asi odháním. Už jsme se o tom i bavili, ale on se tváří, že by mu byl rozchod jedno, prý ať se rozmyslím sama! To mi taky vadím, že všechno rozhoduju já, copak nemůže být trochu chlap? Na jednu stranu vidím, že si vlastně nemám na co stěžovat, ale na druhou stranu chci něco víc a vadí mi na příteli věci, které byly předtím roztomilé. A pak si zase říkám, že jsem zblbá ze všech těch Sexů ve městě atd.., kde holky potkávají stále někoho nového a nikdy se nenudí. Takový ale život doopravy není, takže když tenhle vztah opustím s vidinou "něčeho lepšího", najdu to vůbec? Když vidím své kamarádky, které vystřídaly už víc kluků, tak jim závidím ty zkušenosti, ale když se trápí, tak jsem zase ráda za svůj vztah. Zažila jste to některá z vás? Co by mi mohlo pomoct se rozhodnout? Vím, že můj problém, je možná proti některým vašim problémům malicherný, ale pohled z jiné strany mi snad pomůže. Díky.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Martasek899.6.2013 11:35

    Zkusila sis představit, jaké by to bylo, kdybyste opravdu spolu nebyli? Že bys ho třeba už ani neviděla? Zvládla bys to? Taky si pořád říkám, že není nad první rande, atd. Je mi 24 let, jsem téměř 3 roky vdaná, máme 2-letou dcerku a i když mi občas svoboda jakoby chybí, nelituju :) Měla jsem předtím vztah 4 roky a taky jsem si říkala, že jsme spolu už spíš z povinnosti. Chtěla jsem ho nechat, pač jsem viděla, jací jsou jiní chlapy u kamarádek a tak, ale zároveň mě u něj držela představa, co na to řeknou naše mamky, atd a tak jsem s ním pořád byla. Nakopl mě až klučina, se kterým jsem se seznámila na netu. 5 Měsíců jsme si psali a volali, až za mnou přijel a prostě jsem chlapa vyměnila. Ano, bylo to hnusný, ale potřebovala jsem to. Najednou jsem byla svobodná, neměla jsem žádný pomalu příkazy a zákazy, za 2 týdny jsem za ním jela a už jsem se k němu stěhovala :D Hned jsme pracovali na mimču, za 5,5 měsíce byla svatba a jsme spolu stále šťastní a spokojení :) Už neřeším ostatní, prostě žiju svobodně a klidně :)

  • Já nevím pokud už v týhle době máš pochybnosti a víš že to není jen takovou to náladou a denní všedností,tak bych asi v tom vztahu nezůstávala.Já měla vztah od 18 a skoro třináct let,v průběhu jsem řešila i takový věci jako ty,stereotyp,nekvalitní sex,málo předchozích zkušeností atd,vždycky jsme to nějak překonali,teda musím říct,že lidsky jsme si moc rozuměli a měli se rádi,ale tohle nás nakonec stejně dohnalo.Nakonec jsme se stejně rozešli a nelituju,pak jsem byla rok a půl sama,užívala si všeho i jiných kluků,teď mám skvělýho partnera a na cestě mimčo.:-)Pořád jsem přesvědčená,že život je moc krátký na to aby se v něčem plácal a říkal si jestli když teď se rozejdu,nezůstanu už náhodou sama a spokojit se s chlapem u kterýho si řeknu...no on je hodnej a má mě rád.(ale nefunguje sex,přitažlivost,je nerozhodný)Po tom co jsem poznala a zažila už mi to v životě nestačí.:-)A jsem přesvědčená že i ty zkušenosti a pár partnerů hodně udělá,člověk může srovnat a až potká toho prince jasně si říct:To je přesně ten na kterýho celou dobu čekám a vztahu si bude víc vážit.

  • Ahoj,
    je mi dvacet a minulé léto jsem se po necelých třech letech jsem se rozešla s přítelem, který byl také můj první sexuální partner a stejně tak já pro něj. Ze začátku bylo vše v pořádku, první láska, velká, vše se zdálo být dokonalé. Plánovali jsme velkou budoucnost, společné bydlení atp. Po cca dvou letech jsem začala přemýšlet přesně jako ty. Ani jsem se nebála toho, že já bych se cítila nějak ochuzená, že bych si v životě nic neužila, ale říkala jsem si co on. Jak on to cítí, jestli on si nepřijde, že si nic neužil a je takhle od jeho 18ti let zavázanej k jednomu vztahu. Zároveň s tím opadla i první zamilovanost, já si začala uvědomovat jeho chyby, přestala jsem jeho nespolehlivost, lenost apod. omlouvat. Bylo to těžké, přiznat si, že ten vztah asi dál nemá moc smysl, že i přesto, že se máme moc ráda, rozumíme si, užijeme si spolu zábavu, to neklape ve spoustě věcech, například i v sexu. Pak došlo k několika neshodám, které rozhodly o tom, že se rozejdeme. Bála jsem se toho, nechtěla jsem to skončit, protože jsem si přesně říkala, co když nenajdu nikoho lepší a co když dělám chybu. Jenže de facto ráz na ráz jsem se seznámila s někým jiným, s kým jsem si skvěle rozumněla a momentálně jsme spolu již něco přes půl roku. Sex, který mě s bývalým přítelem nebavil a leckdy jsem se do něj musela až nutit a dělat ho s nechutí, je pro mě teď zábavou, užívám si ho. Klape to po všech stránkách a rozhodně jsem nikdy ani na vteřinu nezalitovala, že jsem se s bývalým rozešla.
    Myslím si, že když začneš takto uvažovat a trvá to delší dobu a není to jen výsledek nějaké menší krize, je lepší to ukončit. Samozřejmě mluvím ze své vlastní zkušenosti, vím, že jsem se rozhodovala opravdu dlouho, dlouho jsem nevěděla kam dál, co se mnou po třech třech letech s ním bude, jestli nezůstanu sama, jestli se mi nebude stýskat.
    Zjistila jsem, že vztah, který se mi zdál v celku dokonalý, měl opravdu několik velkých chyb, které by do budoucna stejně znamenaly konec vztahu.
    Snad jsem ti alespoň trochu pomohla při rozhodování a přeji pevné nervy a hlavně správné rozhodnutí :-)

  • Já ti nevím, ale pokud mu je jedno, jestli se rozejdete nebo budete dál spolu, tak je asi něco špatně :-( Myslím, že není vůbec naškodu mít víc vztahových a sexuálních zkušeností, aspoň pak máš s čím srovnávat a budeš si víc vážit toho co máš.

  • dzusinka9.6.2013 22:48

    Jsi mladá, klidně se rozejdi, pokud to tak cítíš. Máš spoustu času najít toho pravého. Mně je 25, rozešla jsem se ve 24 po tříletém vztahu a mám pocit, že je život mnohem krásnější. Teď mám partnera, se kterým se cítím svobodná a vím, že jsem udělala dobře. Když budeš dělat, jak to cítíš, neuděláš chybu.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 231 otázek, kterým se dostalo 271 617 odpovědí a 409 753 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist