Kamarád/přítel?

Ahoj, chtěla bych slyšet váš názor na mojí situaci. Je to možná trochu delší, možná i píšu zbytečnosti, nicméně radši trochu víc, ať máte lepší přehled.

Je tu kluk (nečekaně :-P ), na kterém mi velmi záleží, mám ho ráda (možná víc než ráda) a známe se už nějakých 6 let (takže bych vyloučila nějakou mojí momentální poblouzněnost). Taky toho mezi námi dost proběhlo, ale nikdy jsme spolu nechodili. Z toho, jak se on chová ke mně většina jeho přátel i rodiče si myslí, že spolu chodíme. (trávíme spolu spoustu času, spíme u sebe, chodíme do kina, vídáme se s přáteli, pomáhá mi vařit a uklízet (a to je teda co říct), je pozorný - všimne si nových šatů, zalichotí, sám od sebe napíše - jak se mám a že se mu stýská a myslí na mě.) Jeho rodiče říkají, že je takovej spokojenější a rozzářenější, když je se mnou. Prostě se ke mně chová líp než všichni mí ex. Máme k sobě blízko, pomáhá mi řešit problémy, s ním můžu přemýšlet nahlas, i zpívat (a to zpívám příšerně takže je jedinej člověk, před kterým zpívám). Je zodpovědný a spolehlivý a upřímný (někdy až moc), přesto umí být taktní. Dokáže mě rozveselit, je s ním sranda a krásně se s ním povídá a klape nám to v posteli.

ALE říká, že se mnou nechce chodit, protože není zamilovaný. Už jsme takhle spolu nespolu necelý rok. Nemáme nikoho jiného, ani aktivně nehledáme.

Problém je, že říká něco, a chová se jinak (ne že bych si na jeho chování stěžovala), jen vážně nevím, co si mám myslet. Já teď jen nevím, jestli si třeba svoje pocity jen neuvědomuje, neb jestli se bojí, že by se to vztahem mohlo všechno pokazit, nebo jestli se ještě nedostal přes svojí bejvalku (už je to cca rok), nebo jestli je to tak, jak říká. Mě je 22 a jemu 24.

V současné době to nazýváme "přátelství s výhodami" i když to skoro všem okolo připadá jako chození, nicméně já bych chtěla víc. On to ví, bavili jsme se o tom už několikrát. Bavila jsem se o tom i s jeho rodiči - oba doufají, že to dáme dohromady i oficiálně. Dokonce jsem zaslechla jeho taťku jak mu říká, že jestli mě nechá někdy odejít, tak to může být jeho největší chyba v životě a že snad bude čas a moje vůle, aby byla napravena. Ale ani jeden z nich mu nechce říkat, co má dělat, jen se mu vždy snaží poradit.

No a teď - jsem na rok v Anglii, už jsem tu od začátku července a on za mnou přijel na návštěvu. Byl to pro něj poměrně drahý výlet, ale přijel za mnou, ty peníze a čas obětovat a dokonce kvůli tomu zkrátil o týden brigádu. Než přijel, každý den mi napsal, kolik dní zbývá do jeho příjezdu. (Tohle by asi těžko udělal pro někoho, s kým by chtěl jenom spát.) A taky říkal, že nikoho za ty tři měsíce neměl (a já zase vím, že je několik holek, které by s ním rády něco měly, a taky vím, jak moc má rád sex). Nicméně mu věřím, protože mi nikdy nelhal a v podstatě nemá důvod mi lhát ani v tomhle.

Tak a teď - Babo, raď. Mám na něj čekat, snažit se a doufat, nebo to mám hodit celé za hlavu a snažit se najít někoho jiného (ne že by se mi tahle představa nějak líbila :-/ ) ? Prosím o Vaše názory, děkuji.