Jsme spolu malo sami
Asi se ani tak nepotrebuju poradit, jako spis vypovídat... a slyset vas názor. S pritelem jsme spolu rok a pul, vsechno je v pořádku, milujem se.. akorat posledni dobou jsme spolu hrozne malo. Oba bydlime u rodicu, já jeste porad studuju, on pracuje na smeny. Ze skoly se vracim jak kdy, vetsinou se krasne mijime. Byvame spolu pres cele vikendy, coz neni zas tak malo - 3 dny ze 7, takze si ani v tomto nestezuju. Problem ale je, ze kdyz uz jsme spolu, porad nám ten spolecny cas nekdo organizuje. Jednou je tamta rodinná oslava, pak je zase akce u kamarádů, pak je potreba to a to zařídit, neco doma udelat, nekam zajet, ti a tamti si chteji popovídat.. a na to, abych s nim byla sama, nám zbyvaji jenom chvilky pred usnutim... jemu to asi neprijde, ale já uz jsem z toho hrozné unavena, leze mi na nervy, jak nemam ani kdy si s nim nejak dyl v klidu popovidat.. nevim jestli jsem sobec nebo je to bezne.. co byste delali vy na mém míste?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
26.9.2013 20:44A proč si necháte organizovat čas někým jiným? Naučte se oba říkat NE, MÁME JINÉ PLÁNY. Samozřejmě nepraktikovat na pomoc doma. Se zbytkem bych problém neviděla
-
26.9.2013 20:55
Taky ot tak vidím, prostě si udělat sami plány, občas zajít do společnosti, nebo přivítat návštěvu, když je potřeba něco zařídit, udělat to třeba spolu, ale je potřeba být "hnusní" a prostě se zapřít.
-
27.9.2013 8:19
taky jsme to tak s jedním přítele měla, oni byli hodně rozvětvená rodina, měli potřebu se stále navštěvovat a pořád něco slavit. Když jsem na víkend dojeli k jeho rodičům, tak jsme museli obejít celou vesnici, všude chvíli posedět a poslouchat řeči o ničem a pak jsem jen od jeho rodičů slýchala, že si syna neužili. Dospělo to tak daleko, že jsme potom chodili už jen na oslavy kulatých narozenin a k svátkům a běžným narozeninám jsme jim dodatečně popřáli, když jsme se někde potkali. Ono to původní oslavování lezlo docela brutálně do peněz a taky se čekalo, že to budeme v tomto stylu taky oplácet, což jsme tehdy nebyli schopní.
