Jsem zamilovaná do spolužáka
Jsem zamilovaná do spolužáka, už asi půl roku... vlastně to ani není nějaká vroucí zamilovanost, ale není to ani kamarádství (tedy z mého pohledu). Někdy se doopravdy cítím, že jsem do něj zamilovaná, ale potom si druhý den říkám: "Fakt to k němu cítíš, Ellie?"
On je jeden z mých dobrých kamarádů. Fakt si skvěle rozumíme, máme stejnej smysl pro humor, názory atd... Někdy si říkám, že by náš vztah byl úžasnej, ale potom se to snažím hned vypustit z hlavy.
Vím, že on ke mně to samé necítí (má přítelkyni), ale i kdyby ji neměl, tak by o mně neprojevil sebemenší zájem, co se tohoto týče.
Jsem realistka, takže si nedělám naděje, že např.: 'až se rozejde se svou přítelkyní, tak objeví mou vnitřní krásu a také se do mě zamiluje, bum, růžová barva, poníci, fanfáry'. Takže bych se chtěla zeptat, jak se tohoto nechtěného pocitu můžu zbavit? Už dlouho mi znepříjemňuje život a já se chci posunout dál.
Děkuju předem za odpovědi.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.12.2017 0:21úplně ti rozumím

napadá mě jen, buď:
a) omezit na nějakou dobu kontakt- ale je to tvů spolužák, takže to asi moc nepůjde
b) prostě se s tím nějak smířit- vím, že to asi moc nejde, ale podle mě si ani teď nepřipouštíš nějakou jeho špatnou vlastnost,která by tě časem štvala - a určitě o nějaké víš
c) pokusit se vždycky myslet na to, že pokud on tě nechce a ty bys překročila určitou "hranici", mohla by si o nějpřijít úplně
snaž se k němu chovat normálně a doufej, že tě to přejde
mám vztah podobného typu (už asi 4 roky)a i když jsem chtěla odejít a na nějakou dobu jsme byli úplně bez kontaktu, "přitáhl" si mě k sobě zpět-od té doby je aspoň náš vztah-nevztah o hodně silnější a oba si jsme vědomi toho, jak rychle o někoho můžeš úplně přijít.