Jsem strašně nedůvěřivá
Vím, že si plno lidí bude myslet, že za tenhle problém si můžu sama, ale nevím si rady... Mám přítele, jsme spolu půl roku a všechno je v pořádku. Mám ho nadevšechno ráda a doufám, že i on mě (aspoň to říká a i se tak chová - pomáhá mi, stará se o mě když jsem nemocná, věnuje mi dost času...). Jsem si jistá, že je nejlepší a že bych s ním chtěla vydržet co nejdéle, možná do konce života, ale pořád mi to kazí jedna moje vlastnost - žárlivost. Jakmile jde na nějakou akci beze mě, jsem doma vyklepaná a i když někam vyrazím taky, nemůžu přestat myslet na to, co tam dělá. Je mi jasné že všude se najde dost slečen, co by ho hned braly a ani jim nevadí, že je zadaný. Naštěstí nejsem tak hysterická abych dělala žárlivé scény a kontrolovala ho mobilem, přes kamarády apod., nakonec mu prostě věřím, ale i tak na to musím pořád myslet a vím, že nevěru bych neodpustila. Neměla jste některá podobný problém?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.5.2011 10:20Ahojky,
taky jsem byla taková. Nikdy bych ho odnikud netahala, nešla za ním do hospody a tak, ale vždycky jsem se hrozně užírala. Navíc manžel má práci, při které jezdí často na týden pryč a tak jsem se tím prostě musela přestat zabývat, jinak bych se zbláznila nebo bysme se už dávno rozešli. Nyní jsme spolu 10 let a jsem celkem v pohodě, ale trvalo mi to hodně dlouho, možná tak 2 roky, než jsem se přes tu svou žárlivost přenesla, uvědomila si, že je to naprosto zbytečné, že si mám užívat každou chvilku co jsme spolu. Nic není večné a pokud si bude chtít někoho najít, tak tomu stejně nezabráníš. Hoď to za hlavu a užívej si, když půjde někam on, proč bys taky nemohla někam vyrazit? Uvidí, že nejsi na něm závislá a to se chlapům líbí, sebevědomá ženská, která si sama sebe váží a je se sebou vyrovnaná. Přeji hodně štěstí
) -
1.5.2011 10:20je to těžké,ale zkus to brát tak,že je s tebou protože chce být s tebou a pokud bude chtít být s jinou,tak tomu nezabráníš,rozhodně ne nějakou žárlivostí,to by bylo jedině horší. Zkus mu víc věřit a hlavně sama sobě.
-
1.5.2011 9:46
pokud nezměníš svoje chování, jsi na nejlepší cestě jak o něho přijít. Kdybys šla na nějakou akci s ním, sama bys viděla, že se tam nic neděje. Jeden známý slavil narozeniny, pozval své známé, včetně jejich patnerek. Nakonec tam párů moc nebylo, spíš jen chlapi sami, zábava byla super a skvěle jsme se pobavili, když chlapům kolem půlnoci začaly chodit smsky od jejich drahých poloviček, ať už jdou domů a kdeže to jsou tak dlouho a ti to tam nahlas četli. Ono se tam vážně nic nedělo, kecalo se a bavili jsem se, zatímco ony se užíraly doma kdovíjakými představami
-
1.5.2011 10:26
je to těžké,ale zkus to brát tak,že je s tebou protože chce být s tebou a pokud bude chtít být s jinou,tak tomu nezabráníš,rozhodně ne nějakou žárlivostí,to by bylo jedině horší. Zkus mu víc věřit a hlavně sama sobě.
-
1.5.2011 16:03
Přesně tohle ted zažívám taky. Doopravdy úplně to samé
Nevím,co si s tím počít Nejhorší je to,že jsem jak na houpací síti a nevím,jestli mu mám nebo nemám věřit a štve mě,když jde někam beze mě,nechá mě doma samotnou a vyrazí s kámošema.. A já si říkám "Bůhví,jestl s kámošema..." Někdy si přijdu přehnaná,ale je to tím,že se o něj strašně bojím a nechci si na něj nechat ani minimálně sáhnout
