Jsem OCD a neurotik? Ničí mi to vztah

Otázku položila: Anonymní uživatelka #413301 28.12.2020 19:15

Ahoj, snad to nějak dobře dokážu popsat, protože to mi jde dost blbě, něco vysvětlit. Ale, odjkaživa mám problém s tím, že se hrozně potřebuji pořád ujišťovat, 50krát slyšet to, že domluvený plán vyjde, nebo nevyjde, 50krát slyšet to, že se mi nic z něčeho nestane atd. Dokážu se jednou věci z které mám obavu zaobývat 24/7. To je prostě pravda no, jenže já si to v těch daných chvílích fakt neuvědomuji, a nevím co s tím, když se nezeptám, neujistím, tak mám v sobě nervozní pocit, jsem neklidná, nesoustředěná vůči jiným lidem a věcem, a pokud jdu spát s nějakou takovu nejistotou tak ani nemohu usnout. Nejhorší je, že tohle vše se mi prolíná i s tím, že jsem dost neempatická, a hodně soustředěná jen na dané věcí. Já si prostě neuvědomím, že se mě třeba kámoška zeptá na to, jak se mám, co jsem dělala, jak mi je co a jak v životě, něco probereme, a já se nezeptám pak naopak ji, jak se má apod. Takže samozřejmě pro cizí lidi jsem pak třeba sobecká, sebestředná, chladnokrevná atd. V poslední době kdy jsem to u sebe začla vnímat, pár lidí mi to řeklo, ale hlavně díky partnera, ke kterému se ještě právě vyjádřím, tak jsem se v některých chvílích už párkrát přistihla, že se teď musím zeptat toho druhého, jak se má, zajímat se, když začnu jevit ten zájem tak se cítím tak divně, jakoby to pro mě bylo něco cizího, nového, nepřirozeného. No a teď partner, trápí mě to hlavně proto, že mi to zrovna teď ničí partnerství. Neříkám vztah, protože spolu jsme spíš takoví "milenci" až na to že on nemá ženu nebo tak, ale není to vážný citový vztah. Každopádně ani obyč sex, ale hezké kamarádství s výhody, kde je i takové to že ho mám ráda, on mě, atd. ale o to nejde, princip je ten, že moje "porucha" to ničí.

Už jsme se kvůli toho párkrát chytli, hlavně v poslední době, najevo že jsem neempatická, obsesní. Dám příklad, dnešek, zítra máme být spolu, jen jednou jedinkrát za celou dobu setkávání se se stalo, že to zrušil, já se ale vždy ujišťuju třeba 3krát za ten den, jestli daný den platí na 100% atd., dneska mi volal táta, že zítra jedou na hory, a jestli chci s němi, já jsem hned zvedla telefon a partnerovi volala, jestli zítřek platí na 100% protože kdyby to zrušil, a já teď tátovi napsala, že nejedu protože už něco mám, tak bych pak zítra prošvihla zbytečně výlet na hory a seděla doma. On se na mě naštval a řekl mi v mobilu že tohle ho ničí, a že jsem už dávno měla mít na tohle léky, (je to vycvičený terapeut), ještě jsem se ho v mobilu chtěla zeptat, v kolik zítra, a on to položil. Pak jsme si jen psali a on mi napsal tohle (viz foto). Hrozně mě to trápí, protože tohle moje jednání si v těch chvílích neuvědomuju, nebo je tam tak silné nutkání, že takhle jednat musím, uvědomím si to třeba až když mě za to člověk okřikne, nebo se pohádáme, nebo mi někdo fakt toto řekne, pak vím, že to je moje chyba v chování, ale nevím co s tím, hodně mě to trápí v tom, že vím, že mě to v životě hrozně ovlivňuje, a hlavně, ničí mi to vztah s partnerem. Třeba jako teď. Teď už si dál nepíšeme, a já mám zase nervozitu v sobě, že po dnešku semnou skončí, že už mi nenapíše, neozve se, že zítřek padne, a že mi tímto dal najevo, že je mezi námi konec. Mám ho ráda, zvykla jsem si na něj, a hodně by mě to mrzelo. Jsem ted jak na trní. Co si myslíte o mém jednání a o tom co partner napsal ?

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ahoj, nepíšeš tu ani věk. Ale v každým případě, pokud sama cítíš, že je to špatně, vyhledej odbornou pomoc, pro začátek třeba psychoterapeuta a uvidíš, co ti řekne. Případně psychologa, nemusíš hned k psychiatrovi pro prášky. ;) Mám nějakou formu sociální fóbie, do toho se přidala panická úzkostná porucha a úzkosti, nejspíš mám i nějaký prvky OCD/autismu. Už od mala. Léky jsem nikdy nebrala, u psycholožky jsem byla v dětství asi 3x, jednou na psychiatrii, ale rodiče léky odmítli. Teď v létě jsem byla 2x u psychoterapeuta, ale nevyhovovalo mi to. Nejvíc mi pomohlo to, že jsem se snažila nepříjemný situace překonat. :) Nebyla jsem schopná jít ani nakoupit (bylo mi tehdy 14), nezdravila jsem, nedokázala jsem kohokoliv oslovit kromě nejbližší rodiny (to se úplně ještě nezlepšilo), abych se někoho zeptala, jestli s něčím nechce pomoct nebo jak se má, že mu to sluší, že má hezký boty, to nepřicházelo v úvahu a vypadala jsem, přesně jak říkáš, že jsem sobecká. Ideální je lidem v okolí říct, že máš problém a snažíš se, aby se to zlepšilo. Jo, ze začátku ti to bude připadat divný až nepříjemný. Nemusíš se teď najednou celá změnit, ale postupně po krůčkách, uvědomovat si to. Ale i přes to buď pořád sama sebou :) A partnerovi to vysvětli, já jsem to příteli taky vysvětlovala. Já prostě od mala nechápu mezilidský vztahy, nevím, jak se chovat k ostatním, prostě mi nedojde, že bych se měla zeptat taky, když se někdo zeptá, jak se mám. Kolikrát ani to, že bych měla poděkovat, když mi někdo něco pochválí. Říká se tomu "sociálně naivní". Třeba lidi s aspergerovým sysndromem to mají, oni vůbec nechápou emoce/pocity a ani je nijak neprojevujou, ani třeba smích, protože to prostě nechápou. Prostě najít někoho, kdo ti řekne, co máš za problém a jak to řešit, kdo tě tím provede :)

  • dzusinka2.1.2021 23:32

    Terapii. Je to kompenzační mechanismus. Ty jsou jako takové v pořádku, ale terapeut vám vhodně nastavenou léčbou může pomoci najít jiné, zdravější, kompenzační pomůcky. Zeptejte se toho svého "partnera", jestli by vám někoho doporučil. Když je z oboru.

  • To bych tě asi přizabila mít tě doma :-D. Je to rozhodně patologické a obsesivní jednání. Co třeba nosit u sebe notýsek a zeptat se osobně jen jednou a ostatní "zeptání" si zapisovat do toho notýsku? Jednak uvidíš četnost a jednak tě to bude nutit to ujišťování snižovat.

  • Zajít za odborníkem ti určité neublíží. Spis naopak. Tohle už je opravdu docela extrémní...

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 189 otázek, kterým se dostalo 271 440 odpovědí a 409 663 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist