Jak vystoupit ze stínu?

Dobrý den,
vše to začalo když jsem byla v 6.třídě a strašně se mi líbil jeden kluk, později jsem se ale dozvěděla, že chce chodit s mojí o 2 roky starší sestrou (moje sestra pro mě vždy byla jednou z mých nejlepších kamarádek ale ona mě jako svojí nejlepší kamarádku nikdy nebrala...).Ona je strašně cílevědomá a jde si za svými názory, i když ví,že nejsou pravdivé(myslím si že je to i tím, že když jsme byly malé a hádaly se o něco maminka nám říkávala "moudřejší ustoupí" a já jsem většinou nechtěla maminku zklamant a tak jsem ze svého názoru ustoupila). Toto vše vedlo k tomu, že jsem chtěla být jako moje sestra, která měla a má vždy co si umane(hezkou postavu,úspěchy ve sportu,zpěvu,v hudebních nástrojích...).Snažím se jí už tolik let napodobovat, že už ani nevím kdo jsem já sama a napodobuji ji už automaticky. Moje největší zklamání ale přišlo minulé léto když jsem se dozvěděla, že kluk do kterého jsem byla asi 4 roky zabouchlá, se zamiloval do mojí hodně dobré kamarádky, kterou už znám od dětství(nejhorší na tom je, že jsem je ještě spolu seznámila) a že se mu dlouhou dobu líbila moje sestra a ještě jedna moje hodně dobrá kamarádka, se kterou se na táboře ošahával...Bylo mi do breku, když jsem to viděla. Cítila jsem se tak méně cenná a snažila jsem se mu zalíbit, jenže on se tak moc změnil, že jsem ho nepoznávala a chovala se stejně blbě jako on. Proč se mu líbí zrovna moje kamarádky?Měla jsem pocit jako, kdyby se proti mně všichni spikli. A pak do mého života přišla další rána-moje nejlepší kamarádka se odstěhovala a já s ní ztratila veškerý kontakt. Ale zpět k mé sestře -připadám si jako její stín...Musím chodit na stejnou školu jako ona, kde mi říkají kluci schválně jejím jménem,když jsem s ní na táborech tak si mě nikdy nikdo nevšimne protože ona vyloženě ve všech sportech a hrách perlí,všichni jí se mnou porovnávají a říkají,že ona je více energetická,sportovní,kamarádská...A ještě se schválně baví a flirtuje s kluky, o kterých ví, že se mi líbí. Strašně mě to deptá když jí vidím chodit na procházku a smát se s klukem, kterého mám fakt ráda. Všechno už mě to začíná tak unavovat...Ty koncerty kde zpívá a hraje, na které vždy přijede celá rodina a chválí jí ,vozí kytice,bonboniéry...V ty dny si připadám jako neviditelná, jako by nikomu na mně nezáleželo. Dokonce jsem si dala takové pravidlo, že nikdy nechci kluka, který by se dříve zajímal o mojí sestru a až potom o mě. Mám jí ale moc ráda je to moje dobrá kamarádka, ale vždy mi sebere to nejlepší co mě v životě potká. Jak má konečně překročit ten dlouholetý stín a být konečně sama sebou a štastná?