Jak vše vrátit do normálu
Ahojky,
přes rok mám přítele... těžko říct, jestli se tomu tak dá říkat. Už si nevím rady, sama to asi nevyřeším, proto se obracím na Vás. Je mi 19, jemu 26 ale i přesto mi připadá jako by o těch sedm let byl mladší on. Moc bych si přála s ním bydlet, časem založit rodinu... on je ale uplně jinde (se svými kamarády). Někdy když si tak povídáme, tvrdí, že má stejný cíl jako já (ovšem než zazvoní telefon). Poslední dobou se dost hádáme, protože mě ignoruje, občas je zlej a mě už to unavuje, na druhou stranu jsme spolu docela dlouho a nechci všechno zahodit, mám ale pocit, že se od sebe oddalujeme a já už nechci být ta hodná holčička, která se vždy poslušně vrátila s prosíkem nebo omluvou. Jak ho dostat na kolena, jak docílit toho, aby všechno bylo jako před rokem? Je vůbec ještě taková možnost???
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.7.2011 11:26Musím souhlasit s lulatko. Něco obdobného jsme řešili před rokem my jen né v takové míře a s tím rozdílem, že spolu už pár let žijeme ve společné domácnosti. Našla jsem si své záliby. Začala jsem chodit na zumbu, na kafčo a vycházky s kamarádkami, jezdila na naši chatu relaxovat.. Přestala jsem čekat, než se přítel odněkud vrátí. Párkrát se vrátil z práce, od kamarádů atd. domů a co se stalo? Nenašel mě tam.. Měla jsem hodinu zumby, plavání... Nevím, co se mu odehrálo v hlavě ale po nějaké době otočil a nyní se mi věnuje maximálně. Jezdíme na výlety, kamarády navštěvujeme společně a hlavně se celý náš vztah zharmonizoval. Nejsem nervní kde je, kdy přijde protože toto se děje už jen minimálně. A nyní se už půl roku snažíme o mimčo a příští rok se chceme po 8-mi letech vzít. Tobě přeji hodně štěstí a trpělivosti. Je jen na tobě jak k tomu přistoupíš. Držím palečky.
-
19.7.2011 10:34Je vidět, že jsi již někde jinde než Tvůj přítel. Kamarády mu člověk úplně zakazovat samozřejmě nemůže, Tobě by se taky nelíbilo, kdyby Ti zakazoval scházet se s kamarádkami. Záleží ale, jak často jim dává přednost před Tebou. Chlapa nepředěláš, to je holý fakt, musí chtít on sám. I kdybys mu dala nůž na krk, možná se Ti bude snažit nějakou dobu vycházet víc vstříc a přizpůsobit se, ale těžko říct, jestli by tak byl sám spokojený; nejspíš by to časem bylo zas tam, kde je to teď. Tím spíš, že píšeš, že se často hádáte (nepíšeš kvůli čemu, ale předpokládám, že kvůli těm kamarádům - to se obávám, že kdybys mu na ně chtěla sáhnout, o nějakou nápravu vůči Tobě by se ani nesnažil). Máte za sebou rok - to je taková doba, kdy pomalu může začít opadat pocit první zamilovanosti a člověk začíná víc vnímat i to, co ho na partnerovi štve. Nutno podotknout, že až to je ten opravdový obraz, jaký člověk ve skutečnosti je - lepší to už bude stěží. Nechci, aby to ode mě vyznělo pesimisticky nebo negativně, ale předěláš ho těžko a takový jako na začátku vztahu již nikdy nebude. Je to zcela přirozené. Má pocit, že Tě má jistou, dáváš mu to nakonec sama najevo tím, že po něm chceš věci, které zmiňuješ (společné bydlení, dítě...). Chápu, že bys chtěla trávit víc času s ním, ale jak ho dostat na kolena, by možná vyřešil přesný opak. Přestaň se koncentrovat jenom na něj, vyraž někam s kamarádkama nebo si najdi nějaké koníčky, kterým se budeš věnovat sama, jestli nelze najít něco, coho by se účastnil s Tebou. Buď mu to časem dojde, i když dle toho, co píšeš, si spíš myslím, že bude rád, že si schopná zabavit se sama a konečně neotravuješ.
Zní to krutě, ale je na Tobě, co si od vztahu slibuješ. Děvče, máš svou cenu, jestli Ti takový vztah nevyhovuje (navíc spolu ještě ani nebydlíte a evidentně se k tomu moc nemá on, byl by ještě pod větší kontrolou), je lepší to zabalit. Ano, škoda toho času, ale je Ti teprv 19! Věř, že by Tě to daleko víc mrzelo třeba ve 30ti po 10letém vztahu, třeba již s malými dětmi a jedním "velkým děckem" na krku. Ideál nenajdeš, ale řekla bych, že čekáš od života přece jen něco víc. -
19.7.2011 11:12
Upřímně, jestli s ním zůstaneš, bude to nejspíš horší a horší.
-
19.7.2011 11:19
První chyba je chodit za ním s prosíkem a omluvou a být hodná holčička. Taky jsem to ze začátku dělala. Pak jsem se zasekla a Ty to udělej stejně. Pomohlo to. Zatvrď se, vydrž to a počkej až přijde on. To je jedna věc.
Druhá věc je, že Ty jsi jinde než on. On kamarády a zábava a Ty společné bydlení. Tam už to podle mě klapat nebude. Nemůžeš čekat, že se najednou změní. (Nevím, jak to máte s finanční situací, jestli oba pracujete nebo studujete. To je taky podstatné.) Někdo je zralý na společné bydlení a dítě ve dvaceti, někdo ve třiceti, někdo ve čtyřiceti. Pokud nemáte takovéhle zásadní cíle společné teď, tak by byl asi nasnadě spíš rozchod. leda bys chtěla čekat roky, až "to" na něj přijde. A to by asi byla škoda, protože bys mohla v 25 zjistit, že to byla chyba. Těžko říct, těžko radit. Já se třeba rozhoupala až po 12letech vztahu. Potkali jsme se, když mi bylo 14, jemu 16, po 3/4 roce jsme spolu začali chodit a až ve 27 mi došlo, že je to ON. Po 13letech jsme se vzali.
-
19.7.2011 11:24Ahoj, ja jsem četla tvůj článek, tak jsem místama měla dojem, že popisuješ přesně můj vztah s mým přítelem. Já taky pořád byla ta hodná holčička, co vždy ,poslouchala´ a nechala si vše líbit. Bydlela jsem u něj doma kvůli škole, teď jsem se odstěhovala a jasně jsem mu řekla, že se moc neuvidíme a že jistou mě nemá, tak ať se snaží. A hle - on se fakt snaží!
Zkus mu to taky takhle nějak podat, když bude mít zájem a bude s tebou chtít zůstat, tak se nad tím zamyslí... když ne, tak si řekni, že on nebyl ten, s kterým bys chtěla být celý život.... Vím, teď si řekneš, že se mi to povídá, ale já si toto říkala několikrát, když jsem zariskovala a tvrdě se pustila do hádky, nebo prostě do výměny názorů.... sama ještě nevím co bude dál, jestli spolu vydržíme, fakt je ten, že se máme rádi a snažíme se oba.... tak držím pěsti a přeju hodně štěstí
