Jak se vyrovnat s rozchodem?
Ahojte, potřebuju poradit, přečíst si něco co mi pomůže a dostane mě na vlastní nohy, rady, cokoliv.
Včera se se mnou po 2,5 roce rozešel přítel, pro kterého jsem byla první a on pro mě taky. Je mi sice jen 16 a vím, že kluků je po světě dost, ale tohle prostě bolí. Sice jsem se v tom vztahu trápila, protože poslední 4 měsíce už o mě nestál a já si toho moc nevšimla, až když si začal psát s jednou holkou jak je úžasná a choval se ke všem lépe, jen ke mě ne. Teď poslední 2 měsíce se začal bavit s jeho bývalou nejlepší kamarádkou a od té doby to bylo snad nejhorší - začal s ní chodit ven, na koupáky, psal si pořád s ní, když jsme spolu byli na týden na baráku, nestál už ani o pusu a mluvili spolu o mě, vlastně jí říkal jaká jsem a jaká ne a ona na mě měla chytré názory a to mě ani nezná. 
Cítím úlevu, protože už jsem věděla, že ten konec stejně bude a já jsem se každým dnem trápila víc a víc, nepsali jsme si, nebyli jsme spolu třeba pak týden a víc a já se hrozně užírala a chtěla být s ním, zatímco on byl s tou jeho kámoškou - ale i přesto že cítím úlevu a vím, že se budu trápit jen teď a pak mě to přejde, tak se bojím za jak dlouho mě to přejde, protože i když mi udělal hrozné věci a já mu vše odpustila, vzpomínám pořád na ty začátky jaký ke mě byl, jak mě miloval a ono to hrozně bolí, když to porovnám jak se to změnilo. Pořád si to dávám za vinu, že když jsem viděla jak si psal s tou jinou holkou lichotky, posílali si fotky a on mi lhal, tak že jsem mu nedokázala už tak moc věřit jako předtím a od té doby už to možná šlo kvůli mě i do háje a pak se začal tak moc bavit s tou jeho nejlepší kámoškou a toho čeho jsem se obávala se stalo, měla přede mnou přednost.
Zvládám to lépe než jsem si myslela, chvilkama si vzpomenu a pobrečím si, ale pak mě to přejde a řeknu si, že mi za to nestál a vzpomenu si na to, že bylo více negativ než pozitiv v tom vztahu a když jsem v okolí kde jsou lidi a baví se se mnou je mi fakt dobře, ale večer to nezvládám, nemůžu spát a pořád přemýšlím. Poraďte mi co bych měla ještě udělat, abych se z toho co nejdříve dostala.. vymazala jsem všechny fotky, zprávy, vymazala jsem si ho z přátel, ale nevím co dělat dál. Jaký byl váš první rozchod, jak jste se z toho dostaly a co vám pomohlo? 
- 24.07.2015 20:43:58 - full.avl změnila kategorie otázky
- 24.07.2015 20:43:58 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.7.2015 13:19Ja si myslím, že na 16 rokov máš naozaj hodne rozumu a to je dobre, uvedomuješ si, že toto nie je koniec sveta, iba koniec jednej tvojej etapy v živote. Je samozrejmé, že to bolí, si sklamaná, pýtaš sa, kde sa stala chyba... Chyba ale nemusela byť ani na jednej strane, za dva a pol roka sa človek, predovšetkým ak je v tvojom veku, vo veľa veciach zmení a partneri si po čase už môžu byť cudzí.
Čo sa týka toho, ako to prekonať, súhlasím s užívateľkou predo mnou. Chce to čas a nejakú aktivitu, ktorá ťa posunie vpred, ale zároveň treba dať priestor aj tvojmu srdcu a nepotláčať v sebe emócie. Jednoducho prijať aj tú bolesť, prijať samú seba "slabú", zlomenú a sklamanú, lebo je to naozaj úplne prirodzené.
Čo však nikam nevedie je vracať sa k spomienkam. Keď ťa prepadnú myšlienky na to, akí ste boli spolu šťastní na začiatku, skús to radšej otočiť - veď ťa to niekde v budúcnosti opäť čaká s niekým novým
A verím, že určite niekto príde, o takú múdru holku musí byť veľký záujem -
24.7.2015 14:22
Jako bych četla svůj příběh. Před týdnem se mi to přihodilo taky. Taky jsme spolu byli dva a půl roku, taky to byl můj první opravdový vztah (i když mi je "už" 2O). S tím chováním jsem to měla podobně. Bylo mi hrozně líto, že se víc baví s ostatními, směje se a cítí se bezstarostně, zatímco když byl se mnou, nebylo to tak. A popravdě...teď si uvědomuji, že jsem se mu hodně vnucovala...snažila jsem se náš vztah udržet ať se děje co se děje. Byla jsem (a pořád jsem) naivně zamilovaná a byla jsem schopná udělat cokoli pro to, abychom zůstali spolu. Bylo to tak i když jsme spolu byli..udělala bych pro něj všechno. Což byla asi jedna z největších chyb. A víš co mi řekl? "Vždyť to je v pohodě, určitě budeme dobří kámoši" Hezká ironie. Vzpomínání na naše začátky bolí, stejně jak píšeš ty.
Ale já jsem pořád tak naivní a představuji si, jak jednoho dne přijede a řekne mi, že to byla chyba a chce, abychom byli znova spolu. A věř mi, že já jsem natolik pitomá, že bych to klidně znova udělala, i když vím, co by to zase znamenalo.
A co bysme si měly poradit? Někdo říká, že je potřeba se začít bavit, někdo, že je třeba se z toho dostat o samotě..asi je to každého názor. Sama ale teď vím, že když jsem sama a nemám co dělat, je to ještě horší. Proto se snažím pořád být s někým, pořád něco dělat..aby mi nezbyla ani chvilka na smutnění, i když to vždycky přijde večer.
Musíme prostě doufat, že to časem přebolí, i když je to těžké
-
24.7.2015 9:50
Já se poprvé rozešla s opravdovým přítelem před pár měsíci. Chodili jsme spolu od mých 16 let, on byl o 8 roků starší. Teď mi je 21, takže to bylo skoro po 5 letech. Tím, že to bylo z mé strany, jsem to brala o hodně líp než on. Nebylo to kvůli někomu třetímu, prostě jsem si uvědomila určité věci a došla k názoru, že nejsem šťastná. Zásadní chybu jsem udělala já už na začátku tím, že jsem si nechala spoustu věcí líbit a vše mu odpouštěla. Mladý holky vidí růžově a kolikrát přehlíží dost důležité věci - vlastnosti a chování. Další velká chyba je, když se holka klukovi vnucuje, doprošuje, což jsem párkrát udělala taky. Až teď jsem se naučila chovat jako ženská a mít nějakou svoji hrdost a nebrečet kvůli každýmu blbečkovi. To se musíš naučit taky. Jsi mladá, kluků bude ještě hodně a určitě daleko lepších.
Takže úsměv na rtech, někam k vodě s kamarádkama, bav se a úživej si léto naplno. Žádné trápení! Kluci za to nestojí! -
24.7.2015 10:23
Ahojky,tímhle si projde každý
Určitě nejsi ani první ani poslední,vím říká se to lehce ale čas vše zahojí.Mě hodn pomohlo pravidlo sejde s očí sejde s mysli -
24.7.2015 10:44
Uzivej si leta a pohody..ten pravy jeste prijde
a pak se tomu všemu už budes jen smat a vzpomínat -
24.7.2015 11:31
Je to otřepané klišé, ale bohužel - chce to především čas. Osobně nejsem velký příznivec řešení typu "Vykašli se na něj a začni se okamžitě bavit a užívat si", protože si myslím, že bolest, vztek a smutek k životu patří - je normální cítit se po rozchodu mizerně a není nic špatného na tom si to prožít, pobrečet (pochopitelně ne před ním), postěžovat si...naopak potlačování takových emocí může časem vést k depresím, útkostem, zdravotním problémům.
Kdo si to prožil alespoň jednou tak ví, že to nikdy netrvá věčně, že se to časem začne zlepšovat a že není vůbec nic výjimečného, když si za rok touto dobou řekneš "Ještě , že to tak dopadlo". Velmi podpůrná je jakákoliv dynamická fyzická aktivita a dobrá kamarádka, která Tě vyslechne.
