Jak se chytře pohádat s mužem?
Ahoj, mám trochu problém, který bych dnes potřebovala s manželem probrat, bohužel se ale bojím, že to nedopadne dobře... Máme fajn vztah, kde prakticky nikdy nic neřešíme - oba většinou víme jak se chovat a jak se vyhnout hádkám, klape to. Jenže když ta hádka nebo výměna názorů nastane, tak nám to fakt nejde... V našem vztahu není možný probrat problém rozumně jako dospělý. Když se o to snažím, nakonec se pohádáme, on se urazí, úplně zbytečně. Možná je to moje chyba, vím o tom, že nejsem dobrá ve výběru slov - rychlejc mluvím než myslím, proto občas něco vyzní hůř, než jak je to doopravdy míněno, možná i útočně, i když se vždycky snažím o smířlivý tón a rozumné argumenty, prostě občas plácnu blbost a on si to otočí úplně jinak. Taky bohužel jakmile s něčím přijdu mírně a smířlivě (skoro až bojácně), tak on vycítí mou slabost a vidí to jako příležitost k útoku (což je dost na nic vlastnost, ale není to spojené se mnou, on tohle má prostě v krvi). A především mu nechci cokoliv vyčítat protože je to skvělý partner a otec naší měsíc staré holčičky. Nicméně toto mi přijde jako zásadní věc k diskuzi.
Problém je následující (popíšu to tak, jak bych mu to chtěla vysvětlit) - on hodně často přemýšlí dopředu o věcech, kde by mohl nastat problém, ten by vedl k dalšímu problému atd. Proto často především ve svém businessu řekne lež, která je podle mě naprosto zbytečná a hloupá, aby tím chránil sám sebe do budoucna. Například - klienti vidí, že má nové auto (ojeté), tak když to někdo zmíní, sám jde a řekne jim, že jsme auto dostali od mých rodičů k narození dcery. Nechápala jsem proč, proč by si jako někdo nemohl koupit auto, navíc když klienti taky nejsou žádný chudáci a rozhodně to ani zdaleka není auto za půl milionu. Prý by někdo z klientů mohl mít pocit, že si kupujeme auta za jejich peníze, že možná má až moc vysoké zisky atd, a mohli by chtít poškodit jeho jméno a přidělat mu problémy. Mě to přijde jako úplné sci-fi, ale tohle je prostě jeho styl, který nechápu, nechci chápat a vadí mi, protože jsem velmi upřímný člověk a sama nemám potřebu cokoliv skrývat, proto nemám potřebu lhát. No, takže pokud tohle dělá skrz svou práci, tak fajn, respektuju to a nemluvím mu do toho. Chtěla bych ale, aby tyhle strategie nepoužíval v našem vztahu. Samozřejmě ne všechno je nutné si ve vztahu říkat, dáváme si relativní svobodu (žádné zpovídání kde jsi byl a s kým, žádné kontroly) protože si věříme a můžeme si věřit co se týče věrnosti apod. Nejsem ten typ, co klade hloupé otázky, na které nechce znát odpověď (např. podvedl jsi mě někdy?). Bohužel jsem si ale párkrát všimla, že tyto protektivní lži použil i na mě, a já nechápu proč. Bohužel ta lež byla tak špatná, že mi okamžitě bylo jasné, že lže, navíc to pak šlo celkem snadno ověřit (a nechci tu psát příklad, ani jemu nechci říkat příklad, protože ty věci pro mě nejsou důležité). Nejhorší je, že to jsou takové věci, že kdyby mi řekl pravdu, tak sice nebudu zrovna šťastná, ale taky to nebudu nějak pitvat a bude mi to v zásadě jedno. No a když se jich nakumulovalo už několik (za náš tříletý vztah vím minimálně o 5 věcech, je to málo ale já ho fakt nekontroluju), a vím, jak lže v práci, tak bohužel když pak musíme řešit něco zásadního, tak jsem se přistihla, že občas začínám pochybovat, jestli mi zrovna řekl pravdu nebo lež. Tak jak jsme se poznali, byl to ten nejupřímnější člověk. Řekl mi od začátku spoustu věcí narovinu, i to co nebylo zrovna příjemné, a hrozně jsem si toho vážila, proto jsem teď takhle zmatená. Už nejsme jen pár, teď jsme rodina. Je to člověk, se kterým plánuju strávit zbytek života a byla bych ráda, abych si byla jistá tak jako předtím, že cokoliv řekne je automaticky pravda a nemusela přemýšlet nebo pochybovat. Každý pochopí, když se ve vážném vztahu něco podělá a člověk musí lhát, aby vztah zachránil. Ale tyhle malé lži mi fakt vadí...
No, tohle je tak nějak v kostce problém, který mám. A nevím jak s tím ven, z důvodů, které jsem napsala výše. Totiž já se s ním snažím věci řešit když je v klidu a má dobrou náladu, jenže pak je naštvaný proč vytahuju něco odnikud když jsme v pohodě. Jenže kdy jindy to máme řešit - když je naštvaný, není s ním řeč a něco diskutovat je opravdu problém. Jen si přeju, aby se to neotočilo v hádku, ale nevim jak toho docílit. On nenávidí, když mu říkám, že něco dělá špatně, a pravda je, že prakticky nikdy nemám důvod si myslet, že něco dělá špatně, to je opravdu tak jednou za rok kdy přijdu s nějakým problémem..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
31.1.2018 14:59
No.. uprimne... ja to vidim trochu bezvychodne. Tyhle male lzi znam a pouzivam je taky. I kdyz uz zdaleka ne tak casto jako pred lety. Snazila jsem se to resit, ale bohuzel uz to delam od malicka a automaticky, ze mi kolikrat z pusy vylitnou driv, nez se stacim vubec zastavit... tveho pritele trochu chapu ovsem bojim se, ze to ma trochu stejne jako ja a to se odnaucuje hodne spatne i kdyz ten clovek chce. Ale nejdriv ho to musi stvat..
Ja teda takove veci ve vztahu nepouzivam protoze to nepotrebuju.. nejvic se mi to stava v praci
..
Ja bych mu to asi nerikala ale napsala jako to tady pises nam
Precte si to v praci kde nebouchne a prinese si to domu rozlezele.. jako ono totiz ja se to naucila od naseho otce ktery takto jednal s nama i ve firme. A nesu si to cely zivot. To bych vam neprala.
Kdyz s nim nejde mluvit a urazi se, napis to. Ja to obcas delam (nikdo me neprerusi a navic nejsem v afektu a nezapomenu na dulezite veci) a je to fajn terapie i pro me. -
31.1.2018 16:29Nedočetla jsem to celé, ale tipuji, že základ bude ve stylu komunikace, tedy v tom, jak vše formulovat, aby to nevyznelo utocne a partner hned neutocil zpátky. Takové gro je neformulovat věty stylem :ty děláš... Vlastně to ty vůbec nepouzit, ale mluvit o svých pocitech. Cítím se zmateně/nesva/ nejistá / nerozumím tomu..., když zjistím, že jsi mi neříkal pravdu. Říct mu, že sebe ani tebe nemusí těmi lezmi chránit, že jste na jedné lodi.
Pokud tě fakt zajímá, jak se dobře pohadat, podivej se na nějakou knihu o komunikaci. Bohužel nic nedoporucim, já jsem prošla kurzy v rámci práce (jsem učitelka). Možná můžeš kouknout na nevychovu, ta mě hodně oslovuje. Je to sice o komunikaci s dětmi, ale u těch dospělých to funguje podobně. -
31.1.2018 13:57
Pojem "chytře se pohádat s mužem" mě pobavil. To teda, upřímně, vůbec nechápu, ale jako poutavý titulek k dotazu dobrý - hned mě to sem přitáhlo, protože jsem chtěla vědět, co tím máš na mysli. Já bych se teda nesnažila chodit na to nějak chytře, ale prostě bych to řekla upřímně tak, jak to cítím. Jak já se cítím. A že mě to trápí a ráda bych, abych se tak necítila. "Je nějaký způsob, jak mi s tím můžeš pomoct? Fakt si nevím rady."
-
31.1.2018 14:56
Ahoj, rozumim ti... Prijde mi to jako bys popisovala kombinaci meho bývalého a soucasneho muze. Muj muz taky vyrustal v rodine, kde se proste male lži rikaji, at maji dotycni klid. Poprvé, kdyz mi takhle zalhal jsem z toho byla uplne mimo, protože taky jednalo se o naprostou banalitu, on sám nebyl schopen vysvetlit, proc rekl co řekl, v danou chvili to proste bylo pro něj to nejjednodušší. Pak se stalo par dalších veci a ja mu rekla, ze mu nemuzu verit, ze moji duveru rozbil. Myslím ze od te doby mi nelze, ackoliv cim, ze cíleně mi nektere veci nerika... Ja mu obecne verim, verim, ze je mi verny, ze by me neokradl, ze je hodný člověk a ze je miluje. A co se tyce ostatního, bohuzel se taky občas pristihnu, jak si říkám. Jestli mi řekl nebo neřekl pravdu. Jedna se kraviny, ale vztah to nici, uprimne taky nic nevím, co s tim
-
31.1.2018 17:43
holky toho napsaly dost. já jen dodám, že může mít vliv i prostředí. jedna známá říkala, že je příliš prudké povahy a manžel ji bral na "hádky" do restaurace. tam se totiž ovládla (příliš lidí kolem) a nekřičela a díky tomu zvládli probrat co bylo zrovna nutné. je to jen návrh, ale můžeš to zkusit
zajít si na večeři do restaurace s tím, že s ním chceš něco probrat -
31.1.2018 18:52Ja si to přečetla i názory ostatních a můj pohled na věc je,řešit to hned,když na tu lež príjdeš,pak to totiž má nějaký smysl.
-
31.1.2018 14:05
proste mu to říct narovinu, že chápeš, že to dělá v práci, ale neprejes si, aby to delal i doma. Jste partneri, takze byste spolu meli mluvit otevrene a uprimne. A i kdyby se mu zdal scenar jakkoli katastroficky, at to proste zkusi, ze sama budes rada za jeho uprimnost a ne vykrucovani...
proste mu rict jak se citis, jak to vidis a hlavne nezapomen zduraznit, ze ho milujes, chces s nim byt, ale tohle ti proste na vasem vztahu vadi a do vztahu to proste nepatri. -
31.1.2018 15:07To, co popisuje anonymka279688, je ideální případ, ale takhle to vysvětlování bohužel vůbec nemusí probíhat. Zvlášť, když je ten druhý třeba trochu vztahovačný. Napadá mě (pokud jste otevření tomuto typu komunikace) např. si udělat "bilanční" (ten výraz zní strašně) večer sami pro sebe - s tím, že si oba připravíte jednu věc, kterou byste chtěli změnit/pracovat na ní, a zároveň třeba každý přinese jednu věc, které si na tom druhém cení.
Teď to mě samotné zní jako blábol, ale ber to jen jako ilustrativní příklad, jak to myslím. Další řešení by pak bylo dát mu přečíst text dotazu, který jsi napsala. Je to korektní, neútočný dotaz, a pokud se manžel rád vyjadřuje písemně, třeba by mu to sedlo líp (pokud bys tedy neměla pocit, že tím zavrhujete vlastní schopnosti řešit problémy - ale pravda je, že většina chlapů prostě nic řešit nechce). -
31.1.2018 13:35
Promiň, ale to se fakt nedá dočíst
