Jak "dokopat" chlapa k zasnoubení :-))

Otázku položila: Anonymní uživatelka #58944 15.5.2012 22:47

Holky :-) Jak u vás probíhalo zasnoubení? Za jakých okolností a jak dlouho před svatbou?
U nás bych už uvítala, kdyby se partner rozkýval, protože je mi sice teprve 24, ale partner pořád že ještě rok než dodělám školu, pak chvilku pracovat, zajistit se, postavit dům a páááák až někdy dítě a možná svatba...
No přijde vám to normální? To mi bude už tak 32...nehledě na to, že normálně pracující člověk nebude nikdy tak zajištěný, aby si mohl říct, jo tak teď už mám na všechno a všechno zvládnu po finanční stránce.
Já docela chápu, že se snaží být zodpovědný, ale všeho moc škodí, aspoň zasnoubení bychom mohli být a za rok se třeba vzít. To mi bude 25 a tak nějak se začít hýbat, protože je pro mě dost ubíjející vidět mladší holky než já s miminama. Je jasné, že každý má jiné možnosti atakdále...ale stejně.
Když jsem parnerovi v žertu naznačila, že bych už prstýnek uvítala :-), tak se tomu smál, ale myslím, že vůbec nepochopil moji naléhavost a jestli, tak nad tím mávne rukou - ženská bláznivá, dnes mají všichni dítě ve třiceti..jenomže já nechci být jako všichni a navíc před svatbou dítě mít nechci, chci aby se narodilo do rodiny jako rodiny.

Tak poraďte, jak nenápadně udělat, vlastně nevím co, aby se rozkýval.
:-)

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Hlavně ho do ničeho "nekopej". To zavání jeho útěkem do dáli. Potřebuješ ten prstýnek k životu nebo jen ke srovnávání s jinýma? Dítě se nemusí narodit do manželství, dítě by se mělo narodit spokojeným partnerům. A jestli je v tom prstýnek nebo ne, je mu naprosto šumák.
    Zasnoubení u nás - s přítelem jsem se seznámila po rozchodu s manželkou. Skvěle jsme si rozuměli, ale pro mne to byl pořád ženatý chlap. Chodit jsme spolu začali až podepsal manželčinu dohodu o rozvodu a někdy v tu dobu mi řekl, že mě požádá o ruku v den rozvodu. Dodržel to............prstýnek sice nosím, ale do svatby se mi moc nechce i když se snažíme o dítě. Ve svých letech už máme trochu jiné priority než oddací list;-)

  • Vy dva máte už teď každý jiný názor a pohled na zásadní věci a to ti nevadí....?

  • Zasnoubení? to u nás neproběhlo :) nechtěl to ani jeden z nás :) a už vůbec nám přišlo zbytečné utrácet za zásnubní prstýnky... u nás to bylo tak - v květnu měla sestra svatbu, my jsme v červnu hned poté otěhotněli. když jsem porodila, sestra mi řekla, že je už měsíc těhotná :) my jsme měli svatbu, když měla moje dcerka půl roku :) přesně za 8 měsíců a 1 den po narození naší holky, se narodila dcerka sestře, dva dny na to zemřela naše maminka. teď má moje holka přes 14m a sestrina holka má pres 6m a já jsem už tři týdny těhotná. - docela rychlý spád událostí :) jinak mi je 22let a sestře 24 - ani jedna nejsme milionářky :D čekat na peníze je hovadina - ty nebudou nikdy :D stejne do miminka se neinvestuje naráz - ale postupne, pomaloucku, na to vzdycky peníze najdes :) hlavní je mít kde hlavu složit - i když my bydleli v jednom pokojíčku a kuchyn s obyvákem jsme dokončili myslím měsíc, dva po porodu. Ale všechno šlo :) Jinak z mých zkušeností - 30leté čerstvé maminy jsou podle mě velice divné - přecitlivělé, mají problém dítě někam pustit, dát na hlidání, odloučení je pro ně nepřekonatelným problémem... nevím, já bojuju za to, aby děti měly ženy od 20ti let :) Proto jsem se segrou a s našima dcerkama byla v Praze na pochodu pro život - proti interupcím, mluvily jsme i do televize a šly jsme tam právě jako příklad, že miminko se dá zvládnout vždy za všech podmínek :) Jinak co se těch zásnub týče - spíš to s ním prober, třeba mu to přijde taky zbytečné, tak jako nám. Asi netuší, že pro tebe to je něco úplně jiného - prosimte chlapům hlavně nenaznačuj! nepochopí!! musíš jednat přímo :) neříkám vyloženě -říct si o zásnuby, ale probrat jak to vidí, jestli se mu zásnuby líbí nebo ne, jestli jsou důlezité nebo ne atd :)

  • je pod mou úroveň hnát chlapa k zasnoubení, nebo-li ho "dokopávat" - buď chce, nebo ne.... asi jsem tě svou odpovědí nepotěšila... můj chlap chtěl, nikdy bych ho nenutila, takže žádost o ruku byla pro mne velkým krásným překvapením.

  • U nás je to tak, že jsme spolu přes 12 let, z toho něco přes tři roky ve vlastním...mě táhne na 29 a jemu na 33...a ted to vypadá konečně na svatbu, on proti ní vlastně nikdy nebyl, ale něchtěl takový ten blázinec okolo..tak to vypadá na malou tichou svatbu v srpnu, o které zatím nikdo neví..a zároveń i "práce" na miminku už začala, takže letos vidím všechno jen a jen pozitivně :-) Já myslím, že chlap se nesmí nutit, musí si na to přijít sám :-D

  • Tak já na tom byla kdysi dost podobně, tehdejší přítel neustále zdůrazňoval, že nejprve škola, pak práce, pak případně dítě a možná svatba. Já jsem ale od malička rodinný typ, takže tyhle slova mě dost zraňovala a ve finále u nás vlastně byla příčinou rozchodu. Taky jsem se tehdy pořád trápila, jak mu naznačit, že jsem pro něj opravdu ta jediná nej, se kterou by měl být a jak to nakonec dopadlo, že? No a asi měsíc na to jsem se dala dohromady s dlouholetým kamarádem, tenkrát jsem studovala v Brně a on pracoval ve Středních Čechách, takže pokaždé, když za mnou dorazil do Brna, snažila jsem se vymyslet nějakou akci a jednou hold nebylo nic jiného, tak jsem ho (přísahám, že naprosto nezištně :D ) vzala na svatební veletrh a tam se (opravdu naprosto spontánně :D ) rozplývala nad prstýnky Lukáše Rýdla. To bylo září. A holky – v prosinci jsem měla pod stromečkem zásnubní prstýnek od Rýdla, v lednu jsem zjistili, že čekáme mimi, v dubnu se vzali a od srpna máme krásnou holčičku :) Takže za mě – jak to má být, tak to bude ;)

  • Tak ja bych ti jen poradila uplne opacnou vec, toho chlapa do toho netlacit. Zaprve kdyz se neco chlapum naznacuje, tak oni to stejne nepochopi dokud do nich primo nekopnes :D zadruhe, kdyz uz by na to prisel, tak by se mohl citit nejak.. nevim "utlacovane", proste ze ho do toho moc zines.. To musi prijit od nej. Nech to na nem. A az to prijde - o to vic se z toho posadis na zadek, ptz to nebudes cekat, o to jde :))

  • Martasek8916.5.2012 6:19

    Chlapa k tomu nedokopeš, když nechce. U nás přímo zásnuby nebyly a že se vezmeme přišlo z ničehož nic. Partner ctil názor, že svatba je jen papír a i když jsem se chtěla vždy vdávat, neřešila jsem to, byli jsme v té době spolu 2 měsíce :D Jeli jsme na svatbu známým a z hecu jsme říkali, že se vezmeme taky. Naštěstí jsme neměli s sebou rodné listy a den předem by nám to těžko zařídili na úřadě :D Tak jsme se pro to nadchli, že jsme aspoň zašli koupit snubní prsteny - každý asi za 50Kč a doteď plno lidí tipuje, že to máme bílé zlato :D

    Tak jsme řekli, že za 14 dní je svatba u nás. Pak jsme to přesunuli o měsíc a na další měsíc jsem zamluvila termín v místě, kde jsem bydlela a po oznámení se to rodinám nelíbilo, že to máme posunout, tak to bylo o měsíc posunuto a už s tím nikdo nehl :D I přes nenadšení povíce lidí jsme se prostě vzali, bylo to maličké, což jsme chtěli, je fakt, že dle svých snů by to mělo vypadat jinak, ale i tak jsem spokojená :) Brali jsme se, když jsme spolu byli 5,5měsíce a letos to bude od svatby 2 roky a máme skoro roční dcerušku :) V den svatby jsem byla ve druhém měsíci těhu :)

  • Jednou jsem zde vznášela podobný dotaz. Je to už pár měsíců a s odstupem času ti řeknu, že je lepší to nechat být. Já svému partnerovi jasně řekla, že bych chtěla svatbu. On se tomu také smál a ze začátku to bral jako legraci. Poté jsem vždy při nějaké příležitosti opět předhodila svatbu. Nakonec jsem otěhotněla a můj milý měl splín a docela jsme bojovali, protože se zalekl rodičovství. Pak mi řekl, že si mě nikdy nevezme ve vzteku. To mě dosti dostalo a tak jsem mu do smsky vypsala co pro mě manželství znamená. A tím jsem skončila. Teď když se narazí na téma svatby (kvůli miminku), tak říkám, že už ho nechci. A myslím, že mu časem dojde samotnému, že jsme se měli vzít. Splín jsme spolu překonali a jsme spokojení, i když občas teda zlobí. Ale jak říkám, možná když otočíš a nakonec mu řekneš, že už ho nechceš, tak otočí taky a k něčemu se rozhoupe. Toto musí nastoupit až po urputném snažení o prstýnek :-D Také mě to sice trochu mrzí, ale říkám si, že je něco důležitějšího a to naše miminko ;-)

  • Já bych ho nikam nehnala a vůbec bych mu pořád svatbu nepředhazovala. Můžeš mu říct(jestli jsi to již neudělala) že by jsi se JEDNOU vdát chtěla, že je to pro tebe důležité, ale to je asi tak celý. Já jsem vždycky chtěla, aby mě chlap požádal o ruku protože to chce on a ne protože jsem si to já vykňučela, s tím bych žít fakt nechtěla.
    A mé zásnuby? Požádal mě o ruku po 11,5 let našeho vztahu na mé narozeniny, udělal by to dřív, ale u nás se to nestíhalo, tak s tím přišel až když jsme měli vše hotovo a zase žili v klidu. Brát jsme se měli v Dubnu, ale svatba byla v lednu, protože jsem otěhotněla. Ted jsem ta nejštastnější ženská na světe, svatba je pro mě důležitá a vzpomínám na ní strašně ráda právě protože vím, že on se oženit opravdu chtěl a nedělal to kvůli mě. Čekáme dvojčátka a máme dostavěný krásný dům, co víc si přát.

  • Řekni mu to tak, jak jsi to napsala tady. Jestli ho to nerozhoupe, tak bych se začala porozhlížet jinde. Já se vdávala v posledním ročníku VŠ a po půl roce jsem byla těhotná. Nepřijde mi nic divného na tom, že budu rodit ve 24 (manželovi bude 29). My ale od začátku věděli jak to chceme. Brali jsme se po necelých 3 letech chození. Tvůj názor na děti a svatbu plně podporuji, my to měli taky tak. Vdávat se těhotná by pro mě byla "potupa" vzhledem k mému přesvědčení, že čáp s vránou nosí děti minimálně 9 měsíců po svatbě :-D

  • A tobě by nevadilo, kdyby tě požádal o ruku proto, že sis o to řekla? Můj partner taky váhal dýl, než já bych očekávala. Na to, že si mě chtěl vzít už v průběhu vysoké školy a odstěhovat se od rodičů nakonec vydržel čekat až rok po vysoké...jak mi to pak okomentoval, to ti tady nebudu vypisovat, ale v podstatě jsem za to mohla já, že tak douho čekal :-D. Ale o to víc, jsem si pak užila to, že ON se rozhodl, ON to zorganizoval, ON se snažil a ON byl půl roku do svatby neskutečně pozorný, milý, těšil se, zařizoval poslední detaily bydlení....což mu teda všechno vydrželo i po svatbě :-). Kdybych ho donutila, tak bych celý život věděla, že to mohlo být jinak. Nehledě na to, že on by se donutit nedal, i když svatbu chtěl.

  • Tak já si myslím, že čím víc budeš chlapa nutit, aby si tě vzal a neustále mu téma svatby předhazovat, tím ho akorát ztratíš. Chlapi jsou v tomhle směru jiní. I když tobě na svatbě záležet může, on to vidí jinak. Já s přítelem zasnoubená nejsem a jsme spolu už přes 4 roky a čekáme mimčo!! Já o miminku mluvila už asi před 2mi lety, ale on nechtěl, v životě by mě nenapadlo mu při každé příležitosti omílat dítě pořád dokola, nebo ho k tomu nutit. A nakonec se sám rozhodl, že nastal ten správný čas. A co se u nás týče svatby: vloni se vdávala má sestra a tam se ho celá má rodina ptala, kdy bude svatba naše. Tak říkal, že někdy bude. Já jsem mu řekla, že bych taky jednou ráda nosila jeho jméno. Na to mi řekl, že už ví, jak a kde mě o ruku požádá a že to bude do roka (sestry svatba byla v 8/2011). Od té doby co mi to řekl, mě nenapadlo se jej zeptat: Tak kdy už mě požádáš o ruku? A ještě ani nepožádal a mě je to fuk. I kdyby teď požádal, svatba v nejbližší době nebude, kvůli prckovi. Takže za mě: na přítele netlač, buď pro něj tou nejlepší ženou i bez papíru a prstýnku, buduj s ním svou budoucnost a uvidíš, jednou si tě vezme. ALE čím víc mu budeš svatbu vnucovat, tím rychleji ho ztratíš.

  • Úplně se v tobě vidím. Také jsem měla takové pocity a naléhala. Pak mi někdo chytrý řekl. Chlapi se nežení, chlapi bývají oženěni. Víš, ono když to ten chlap udělá sám od sebe, je to mnohem hezčí, než když si to vynutíš. Já jsem měla blbé kecy a pak mě o ruku požádal. Ale já se necítila vůbec dobře, měla jsem pocit, že jsem ho k tomu dotlačila. Nakonec jsem zjistila, že manža měl prstýnek koupený už dva měsíce před tím, než jsem o tom začala mluvit. Víš, oni to mají chlapi trochu jinak, nemusí o všem mluvit a rozebírat to ze všech stran jako my. Prostě to pak udělají. A když to teď vezmu zpětně, svatba vážně není to nejdůležitější na téhle planete, věř mi. Teď nám nejde mimi a já si říkám, že to bláznění s tou svatbou jsem se měla vykašlat a raději si pořídit prcka. A to nemluvím o těch penězích, co to stálo.

  • Být tebou, tak to nechám úplně v poklidu a to téma moc neřeším... U nás to přišlo úplně v nejmíň očekávanou chvíli...prostě mu to pak došlo samo!

  • no, jde o to, jestli on opravdu má jako prioritu v životě rodinu, manželství a děti. podle toho co píšeš to spíš vypadá, že o takové věci moc zájem nemá.
    ale na druhou stranu - třeba to opravdu chystá jako překvapení až dokončíš školu. chlapy svatba moc nebere, spíš ji berou jako nutné zlo, když už je ta jeho k ní dotlačila. málokterý chlap to bere jako potěšení.
    přání, aby eventuelní mimčo i ty ste měli stejné příjmení mi připadá pochopotelné, protože sama vím, jaké to je přijít do školy a jmenovat se jinak než dítě. a také pro nesezdané jsou to zase další formality nutné k vyřízení před tím, než se mimčo narodí. pokud jsou lidé manželé tak je jasné jak se kdo bude jmenovat, že prostě všichni budou Novákovi a ne že maminka bude tak a dítě bude jinak. Pro mně i v dnešní době je manželství určitým závazkem, že to ti dva myslí spolu vážně. neříkám, že na lásku je potřeba papír a prstýnek, ale jsou věci, které se manželstvím usnadní.
    já tomu svému řekla už na začátku vztahu, že do budoucna chci dítě. a pokud toto není ochoten akceptovat, tak si nemáme jako partneři co říct a můžeme být pouze kamarádi. protože mi ještě přece jen není tolik let, abych po dalším dítěti netoužila. a pro něho zase je tak nějak prioritou, aby se dítě narodilo v manželství. takže když svolil k dítěti, tak svolil i ke svatbě. nakonec ho do svatby tlačila i jeho máti, takže sem na to nebyla sama ;-) nemáš třeba dobré vztahy s jeho rodinou? ti by ho mohli popoštouchnout :-) aby to nebylo jen na Tobě.
    se zásnubama to bylo u nás takové zamotané, kdy sme si řekli, že zásnubní prstýnek sem dostala (dostala jsem krásný prstýnek částečně jako k narozeninám), ale to krásné (od něho samého) přišlo až asi 2 měsíce před už naplánovanou svatbou. Takže ano, já ho k té svatbě přesvědčila, ale nakonec i on sám je rád, že svatba byla, byla krásná i když menší (jen s nejbližší rodinou).

  • Ahoj tak já jsem asi nedočkavá jako ty :D... já jsem mu jednou naznačila, že bych ho už docela ráda dostala... nepochopil!!! :D no tak jsem mu to řekla tónem, že si dělám srandu, ale rozebírala jsem to hlouběji a hlouběji, až vlastně nevěděl, jak to myslím... Nikdy na takové věci nebyl, nechtěl svatbu atd. bere to jako zbytečnou věc, já mu však vysvětlila, že téměř každá holka o krásné pohádkové svatbě sní atd., ale řekla jsem mu to jen jednou a nechala ho nad tím přemýšlet a dál ho s tím "neotravovala", abych ho neodradila úplně :D. Nedávno mi naznačil, že se něco chystá :D!!!

  • Ahoj, mě je 22 let a jsem vdaná 2 roky, studuju a chceme miminko... Celkově sme spolu 6let. Na to jak jsem mlaďounká, tak bych řekla že do chlapů už celkem vidim a to co tu píšou holky, že jsou natvrdlý, tak maji svatou pravdu :-D Já měla to štěstí že muj chlap je romantickej a o svatbě mluvil už on, ještě když jsem byla na střední a bylo mi 18. Ale vždy sme se bavili jen o tom jak bysme si svatbu představovali (kde a jak) ale o tom kdy sme měli rozdílný názory. Na střední mi dal prstýnek a já čuměla jak sůva a bála se toho co řekne. Ale řekl, že je to jen předzásnubní, že je to jen abych věděla že mě má rád. Mno a potom se nic nedělo, nepadlo na to od něj ani slovíčko a já už začala cítit, že bych se vdávala a on furt nic... tak jsem zase o svatbě začala mlít já a pak jsem pořád čekala kdy a jak mě požádá...:-) byla jsem jak jeziňka a magor zároveň... Potom když už jsem nějak nedoufala, tak mě krásně požádal o ruku, že jsem bulela jak želva. A řekl, že už by to udělal mnohem dřív, kdybych o tom furt jen nemlela a nečekala kdy to příde. ;-) Tím jsem ti chtěla říct: NETLAČIT, od chlapa nic moc NEOČEKÁVAT a neuškodí, když si o tom promluvíte. Jen se ho zeptáš co on si myslí o svatbě a jakou by popřípadě chtěl... to samí řekni i ty jemu. Ale NETLAČ!!!!:-)8-o

  • Ahoj:) me je 18,5 a pritelovi 19,5 a jsme spolu rok a pul ;-) Jsme spolu velmi spokojeni, o vsem se bavime, rozumime si, mame spolecne plany do budoucna atd atd.. zkratka vse je na svem miste:-) Planujeme i svatbu...;-) samozrejme jeste to bude nejaky patek.. jelikoz jsme mladi, tak to nechcem uspechat-ale spise nejde o to, ze bychom si nebyli jisti, ale o to, ze pritel ma zodpovedny pristup-bude me zadat o ruku ve chvili, az dodela VS a nastoupi do prace.
    Pred pul rokem jsem od nej dostala prstynek:-) z lasky.. a jako dukaz toho, ze smeruje ke spolecnemu zivotu.
    Kdyz si to vezmu-svatba je mozna nejdrive za 3 roky, to bude mit bakalare.. pak bude studovat dal.. ale mozna uz by mel nejakou praci a mohli bychom spolu uz i bydlet.. kdyz to bude 4,5 roku co jsme spolu. A nebo budem cekat jeste dyl az dodela VS kompletne a to mi nebude 21 ale treba 23-25.. coz je lepsi cas na vdavani asi.

  • Já jsem stejného názoru jako Tvůj partner ;) Takže bych na něj až tak netlačila.

  • petulinkaa1316.5.2012 16:55

    Tak já nevim,ale osobně bych do toho chlapa netlačila,ale pokud mate rozdílné názory na daný život a budoucnost tak to bude trosku vetsi problem :-/ my jsme si s manzelem hned na zacatku vztahu rekli co a jak by jsme chteli do budoucna,shodli jsme se,po roce me pozadal o ruku za pul roku se vzali,ted to je 4 roky :-) ale krasny je to,kdyz to prijde z neho samého :-) a vedela jsem,ze oba chceme svatbu,poridit si vlastni bydleni a mít deti a to je to hlavni,shodnou se :-)

  • Ahoj, osobně si myslím, že dnes už je spousta chlapů, kteří myslí, že zásnuby jsou pasé. V takovém případě je potřeba jim dát jasně najevo, že vy o toto gesto stojíte a přejete si být o ruku požádána. Může se stát, že vás partner nepochopí tak jednoduše kupte prsten vy a požádejte ho vy. Já jsem dostala nádherný zásnubní prsten od Bisaku a musím říci, že mám muže, který je opravdu vnímavý, takže jsem mu nemusela nic naznačovat a napadlo ho to samotného. Snubní prsteny jsme jeli zajet do Brna taktéž k Bisaku, protože já jsem byla uchvácena ze zásnubáku.

  • Přítel se taky nechtěl ženit, ale věděl, že já po svatbě hodně toužím a nechtěl o mě přijít, tak se svatbou souhlasil. Nebyl by to ale on, když by bylo vše normální. Například místo zásnubního prstýnku jsem dostala krásný náramek z https://www.midorini.cz/naramky/ . Musím říct, že mě s tím hodně překvapil.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 206 otázek, kterým se dostalo 271 535 odpovědí a 409 722 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist