Hrozně žárlí...
Ahoj všem,
mám teď trochu zvláštní období, s přítelem se strašně hádáme, je hodně žárlivý a mě to už začíná docela vadit. Dalo by se říct, že mi i psychicky (možná nevědomky) ubližuje. Nemám mnoho přátel, a ikdyž už tak kluky. Prostě si s nimi rozumím víc než s holkami. Mezi nimi je i můj nejlepší a na něj přítel strašně žárlí, nedovolí mi s ním jít ven, psát si s ním, stačí se před ním o něm jen zmínit a už je z toho hádka. A hned na to mě bombarduje tím, že kdybych se s ním rozešla tak by to nepřežil, atd atd... Vím že je žárlivost normální ve vztahu, ale tohle je už moc. Kvůli němu přijdu o všechny své přátele kluky, když si s nimi nemůžu ani dopisovat... Je na to nějaké řešení? Má cenu takový vztah? Promluvila jsem si s ním o tom, ale je to jako mluvit do dubu, po usmíření to hned začne nanovo...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.8.2012 7:42Je to přesně jak píšeš. Zdravá žárlivost ve vztahu je namístě, ale všeho s mírou. Na jednu stranu je potřeba si kriticky uvědomit, zda člověk sám nezadává partnerovi důvody k žárlivosti víc, než by bylo nutné (pořád o někom opač. pohlaví mluví, zejména v superlativech, tráví s ním víc času než s partnerem, víc si ho všímá, svého partnera přitom bere jako samozřejmost atd.) - to může naštvat právem. Na stranu druhou, život s notorickým žárlivcem, který Ti pomalu zakazuje scházet se s přáteli, což člověka značně omezuje už jenom tím, že ho to opravdu pomalu ale jistě vrhá do izolace, je krušný a dle mě to nemá perspektivu. Toto chování se většinou stupňuje, až to nakonec vyvrcholí tím, že ve vztahu fakt nebude šťastný ani jeden z vás a to nemá cenu. Co až byste jednou měli děti... On musí pochopit, že jako partner je pro Tebe na prvním místě on, tudíž nějaké výstupy z jeho strany nemají cenu. Otevřeně mu říct, že Tě to ubíjí, deptá, především ta jeho nedůvěra. Určitě jsi mu to už řekla několikrát, tak to prostě udělat znovu a být již nekompromisní. Možná by pomohlo, kdybys mu ze setkání, kdy jsi s přáteli, napsala sms nebo krátce zavolala, ať ví, že na něj myslíš. Ale i tak opatrně, aby Tě nezačal kontrolovat na každém kroku. Nic se nemá přehánět. Zapracovat na sobě musí především on - musí si uvědomit, že svou nedůvěrou k Tobě váš vztah tak akorát ničí. Má snad taky přátele, s nimiž se schází, ne? Co na tom, že u Tebe jsou to chlapi? Taky mám nejednou pocit, že s chlapi si rozumím daleko líp a je mi příjemněji v mužském (nebo alespoň smíšeném), zejména pokud jde o ten pracovní, než v ryzí "slepičárně". Kdybys v mužském kolektivu pracovala, to by Tě nepouštěl ani do práce??? Musel by se s tím smířit...
-
23.8.2012 8:06Za mě si s přítelem řádně promluv a řekni mu narovinu, že tím, jak se k tobě chová je na nejlepší cestě, aby tě ztratil, takováto žárlivost normální není a já osobně bych od takového člověka utekla s nohama na ramena, bohužel jsem kdysi na podobného narazila a skončilo to tím, že mě dva roky psychicky vydíral, sledoval-dnes už bych to mohla hlásit jako trestný čin, tehdy to ještě nebyl a nebylo úniku, nakonec mi museli pomoci rodiče a přátelé se tohoto "blázna" zbavit. A to poodotýkám, že celou tu dobu už jsem měla nového přítele-mého současného manžela, který s tímto dokonce sám osobně několikrát mluvil, aby nás nechal žít....jinak jsem také měla vždy více přátel mezi kluky, změnilo se to až narozením dětí, ale dodnes se s nimi bavím, jen už s nimi nechodím ven
))-jako dřív. Manžel to bral normálně, většina mých přátel je i jeho a naopak. Samozřejmě na sebe žárlíme, ale je to taková ta zdravá žárlivost, spíše se špičkujeme a škádlíme, ale nikdy by mě nenapadlo mu číst maily, sms nebo mu něco zakazovat a ani on to nedělá mě. Ve vztahu musí být 100% důvěra, protože pak už je to nedůvěra a ta ve vztahu nemá co dělat. Takto by tě nakonec izoloval, zbavil přátel a nakonec zůstaneš úplně sama, rozmysli si to a pokud se nehodlá nad svým chováním zamyslet a něco se sebou dělatt, jdi od něj, něž si zkazíš život... -
23.8.2012 8:27
Já tohle znám. Měla jsem to 4 roky, pak jsem konečně potkala toho, kterého jsem celý život hledala
Nyní jsme svoji a máme 14-i měsíční holčičku Určitě bych to zkusila vyřešit - u nás to nemělo cenu, protože jakmile byl špalný on a chtěla jsem změnu, musela jsem změnu provést i já, což nebyly zrovna věci, které by byly dle mě špatné - s kým se stýkat, s kým si psát, co si oblékat, když jsme šli na disco. Takže i když jsem ho chtěla několikrát nechat, což udělal akorát scénu ala necháš mě a zabiju se, nechala jsme ho a je v pohodě Po čase dokonce uznal, že jsem měla pravdu a že nechápe, jak jsme spolu mohi být 
Takže to rozeberte a jakmile to nedospěje ke změně, hledej jinde. -
23.8.2012 20:27Tak na jednu stranu chápu tvého přítele. Já toho mého, kdyby chodil ven SÁM jenom s jinou holkou, bych asi zakousla.
Jsem žárlivec, ale on taky, takže by mi taky nedovolil chodit ven s klukem. Jasně, že mám kamarády - kluky, ale když se s nimi vidím, tak někde, kde se nás sejde víc, celá parta, třeba v hospodě nebo v parku... Stejně tak můj přítel má kamarádky, vídá se s nimi na oslavách našich společných i jen jeho přátel. Ale ven jako vyloženě jen s nimi, to nechodí.
Na druhou stranu chápu i tebe, smsky o tom, jak bez tebe nemůže být, by rozčilovaly každého. Chápu, že nechceš přijít o své kamarády, ale o tom, že si s nimi píšeš, přece přítel ani nemusí vědět.
Můj taky neví, s kým si píšu, ani já nevím, s kým si občas napíše on, je to každého soukromá věc. Věřím mu, že mě miluje, že by mě nepodvedl a nepotřebuju ho vyšetřovat, kdo mu píše. Stejně tak věří on mně. Zkus si s přítelem promluvit, řekni mu jasně, že ho miluješ, že jiného nechceš a že když už se s kamarádem uvidíš, nebudete spolu sami, ať je klidný.
