Divné období vztahu

Ahoj, asi se potřebuju spíš svěřit,je mi docela smutno.Cca 4dny je mi docela šoufl,přítel donesl něco mezi angínou a nevím čím a já to od něj chytla.On je z toho venku a já na umření,ačkoliv jsem poměrně odolný jedinec a žádná plačka;k doktorovi plánuju zítra.
Jde o to, že ty poslední tři dny jsem nebyla moc komunikativní,když došel večer po 12 z práce,včera mi bylo fakt šoufl,že jsme prohodili tak dvě věty a já šla do postele.Dnes to samé,došel z práce,prohodili jsme pár vět,čekala bych že bude třetí den po 12 mrtvý,došla mu sms,chvíli se ošíval a pak se zeptal,jestli může na pivo.Co mu na to mám říct?Tak šel.Ani mi neřekl,v kolik cca se vrátí,dřív to dělal.
Vím,že mi není dobře a i kdyby se zeptal,tak bych nešla,ale dřív se ptal,jestli nechcem dělat věci společně.Teď když jsme spolu tak sedíváme mlčky vedle sebe,on celkově mluví málo,takže když "nemám mluvnou" já,tak sedíme a zíráme.Po sms mi dokáže říct,že mě miluje,ale jinak moc ne.Je mi z toho smutno,není mi už 18 a něco jsem zažila.Vím,že nemůžu a nechci! zakazovat známé,ale co když začne chodit na pivo a kamarádi pro něj budou lepší a zajímavější než já?Co když ho už nezajímám. Co když tam někde venku potká přátelskou potrhlou ženskou,která mu zase tak na rok uhrane,jako já
Snažím se,aby měl uklizený byt,vyprané prádlo,občas i vařím tak,že se to dá sníst.A chápu,že se to stalo jakýmsi standardem a nejsem pro něj už zajímavá.
Nemáte radu,jak si zvýšit ego?Jak mu dokázat,že rozhodně se po mně jiní chlapi ještě otočí? Nemám moc známých, ale mám udělat pár "akcí" "kafí" s kamarádkama, i kdybych tam měla sedět sama? Jak ho přimět k tomu,aby si uvědomil,že ten standard který má, není samozřejmost..
Asi to zní spíš jako němý výkřik do tmy,ale jsem sama doma skoro třetí den v kuse a je mi z toho všeho smutno