Dívání se do očí
Ahoj, holky, chci se vás na něco zeptat, protože sama si neporadím. Čtu teď takovou knihu, mám docela nízké sebevědomí a v té knize radí, abych když jdu po ulici, nebo kdekoli jinde, šla zpříma, hlavu vztyčenou, ramena do zadu, ale hlavně se kolemdoucím dívala zpříma do očí... A to já asi nedokážu. Uhýbám pohledem nebo koukám do země. Já nevím, přijde mi to takové vlezlé na někoho civět. Není to zasahování do osobní svobody? Řekněte vadilo by vám to? Kdybyste potkali na ulici cizího člověka a on na vás koukal a koukal vám do očí? Třeba se na vás i usmál? Já mám vážně naprd sebevědomí a uvažuju asi dost zcestně a proto se ptám objektivních lidí na názor. Moc děkuju za případné odpovědi.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.10.2012 20:13hodně záleží na člověku. Já si pamatuju, že jsem se nedokázala podívat současnému příteli do očí, když jsme spolu občas začínali chodit ven. Jinak občas se taky na někoho usměju, ale spíš se dívám do země. Nějak to nedokážu...
Zkus to třeba postupně. Nedívat se celou dobu do země a občas se po lidech podívat, čím dál tím víc. A pokud na ty lidi nebudeš nějak moc divně civět, tak by jim to vadit nemuselo.
-
30.10.2012 21:04Tak tedy nevím, sebevědomí nízké snad nemám, ale že bych běžně u kolemjdoucích navazovala oční kontakt... to mi přijde trošku ujeté. Hlava tak normálně vzhůru, rychlý přímý krok, přímé držení těla, to ano, ale lidem se běžně v této situaci do očí nedívám, maximálně letmě pohlédnu celkově do obličeje. Na Tvém místě bych se soustředila na to, abych neuhýbala pohledem a dívala se do očí člověku, s nímž mluvím. To je daleko důležitější.
-
30.10.2012 19:46
nemyslím si, že se musíš nutně dívat každému upřeně do očí, to nedělá snad nikdo. Já se dívám cizímu člověku do očí když mě něčím zaujme a je pravda, že ne každý to vydrží a většina lidí pohledem raději uhýbá. I já to dělám a je to úplně normální. V práci je to něco jiného, tam si vyloženě u některých lidí upřený pohled do očí vychutnávám a hodně lidí to vykolejí a znejistí. Ale k nám chodí notoričtí stěžovatelé a člověk se kolikrát opravdu nestačí divit, s čím přijdou a co chtějí řešit
-
30.10.2012 20:35Zkoušej to pomalu, vyhlídni si někoho kdo jde naproti tebe ( důchodkyně - to by bylo asi nejjednodušší) podívej se do očí a usměj se......a pak pomalu přecházej do vyšších levelů - důchodce, předpubertální dítě,.....
-
30.10.2012 21:51Ahoj, řekla bych, že člověk musí tak nějak vycítit na koho se může podívat zpříma. Když jdeš po rušný ulici ve městě, tak nemáš šanci se na někoho takhle podívat, aniž by si pomyslel: co jí je?
Ale např. ve vesnici, v obchodu, důchodcům, dětem a lidem se kterými mluvíš, byses naopak dívat do očí měla. Je to upřímnější. Hlavně důchodce potěší, když se na ně podíváš, usměješ se a slušně pozdravíš. To by si o tobě neměli myslet nic špatného... pokud ano, měli by se léčit oni.
Taky jsem bojovala s nízkým sebevědomím. Bylo to ale ještě na základní škole. Měla jsem se za ošklivé káčátko, přitom to tak nebylo. Přečti si i trošku něco o asertivním chování - to by ti taky možná mohlo prospět
