Dělá s vámi něco, když potkáte bývalé partnery?
tak mě napadlo položit zde otázku,kt. jsem tady ještě nikdy neviděla.. je to pro ženy, které si prošly nějakým dlouholetým vztahem a nevyšel... takže- dnes jsem potkala svou extchýni, jsem vdaná a mám malé dítě, byla z něj hotová 
a hned ho ukazovala i extchánovi... docela se mi oživily vzpomínky a aby toho nebylo málo, tak jsem hned potkala i expřítele a docela hezky jsme si na chvíli popovídali.... chodili jsme spolu od mých 16ti let do mých 22 let a oba jsme se z rozchodu dlouho vzpamatovávali, dokonce jsem odmítla žádost o ruku.. tak se chci zeptat vás, které jste si také prošli něčím takovým, co to s vámi dělá, když svého ex potkáte a jestli pak máte nějaké "vzpomínky", když sedítě samy doma jako teď já...děkuji. ps: nechci aby to vyznělo, že něčeho lituji, jsem vdaná, mám dítě a bývalý expartner byl docela mamánek, ale když srovnám mou nynější tchýni, kt. je hrozná s tou ex, no......jsem s minulostí srovnaná, jen mí extchánovci měli tak nějak "lepší" úroveň než ti nynější....
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.6.2013 23:15
tak ja nevim,ale myslim si,ze na predesly vztahy človek nezapomina a nekdy na ne vzpomene,taky si vzpomenu na nektery parnery,nemela jsem tak dlouhodoby vztahy,ale proste se vzpominky oživý,spíš se tomu smeju jak jsem kolikrat byla blba nebo co jsme zažili
ale na nektery chlapy rada vzpominam,tak človek neco zazil a kdyz to bylo dobry proc si nevzpomenout,to je život co jsem poznala rodice jejich tak nastestí se nikdo nevyrovna moji tchyni,protoze mam dobrou tchyni,ale kdyz jsem se nekde mahodne s byvalym potkala,bylo to zajimavy,spis jsem to brala v pohode,nic to semnou nedelalo,protoze to co mam ted se tomu nic nevyrovna,ale zalzei co kdo ma zasebou a jaky to bylo -
21.6.2013 23:36já teda měla vztah s přítelem 4 roky. Taky to byl mamánek a byl hodně žárlivej. Což mi došlo až později po rozchodu. A navíc se po rozchodu chovat ošklivě a když se potkáme, děláme že se neznáme, což mě dost mrzí. Jeho rodiče byli taky moc fajn, tykačka a fakt jsem si s nima rozumněla, jezdili jsme s nimi i na dovču a super. Teď mám zas úžasného přítele, je opravdu bezvadnej. Čekáme miminko a opravdu si to nemůžu vynachválit, je to člověk s kterým chci prožít život a věřím, že bude bezvadnej. Co se týče jeho rodičů, ty jsou jak ty píšeš "hrozní" ale neudělám nic. Jsou to prostě rodiče...
-
22.6.2013 8:32
Můj ex je mamánek na druhou a ještě extrémně žárlivej, s jeho rodiči jsem si nikdy nerozuměla a nerozešli jsme se v dobrým. Teď jsou to už skoro 4 roky a zrovna tohle je člověk, po kterém se mi nestýská a když ho potkám, nic to se mnou nedělá. Před tím jsem ale chodila 3 roky s klukem, který byl hrozně fajn, moc jsme si rozuměli, dlouho jsem se z rozchodu nemohla vzpamatovat. S jeho sourozenci i mamkou se pořád stýkáme, i když je to už skoro 7 let. Bydlíme od sebe daleko ale občas si napíšeme nebo zavoláme a ždycky ho moc ráda vidim nebo slyšim. A ano, pak sedim a říkám si coby kdyby.... tím si ale nechci stěžovat, můj současný partner je skvělý, čekáme rodinu a jsme spolu šťastní. Neměnila bych bych to zase zpátky, ale ty city tu asi budou vždycky.
-
22.6.2013 9:59
Já měla vztah víc jak deset let,skončilo to tím že si našel jinou,bolelo to,ale jinak jsme měli hezký vztah,takže jsme spolu i potom tak nějak komunikovali,občas se potkali na koncertě,společně s partou a tak.S jeho rodiči se vídám i teď skoro tři roky po rozchodu,když čekám prcka s jiným chlapem.Kupují mi i pro malou věci.S ex to časem vyprchává a hlavně když se teď někde objeví se tou svojí,dělá před ní skoro jako když mě nezná,což po skoro šestnácti letech co se známe zamrzí,ale je to život.Jo a vzpomínky určitě jsou,člověk toho společně hodně prožil a tolik věcí bylo poprvé,to se nikdy zapomenout nedá,někdy se mi to taky vybaví,párkrát,když jsem byla sama a měla splín,mi i slza ukápla,ale není to steskem po něm,ani že bych litovala rozchodu,prostě ta nostalgie funguje,přesně jako když ty babičky vzpomínají na mládí...
-
22.6.2013 11:56
Dodnes, když svého ex někde jen vidím, je to velmi zvlášní pocit, mám z toho knedlík v krku a balvan v žaludku. A to jsme od sebe 4 roky. Většinou dělá, že mě nevidí a když už není zbytí, tak reaguje trapným způsobem typu: "No hele, co tu děláš?". Když si vzpomenu, jak náš vztah skončil a co udělal, mám chuť zavolat policii a nechat ho zavřít. Na druhou stranu byli jsme spolu spoustu let (byli jsme pro sebe navzájem první partneři ve všech ohledech) a až na ten konec to nebylo vůbec zlé, on za to prostě nemohl, uhnal si svou "alternativní životosprávou" psychickou poruchu... ale co řekla/udělala maminka je svaté, to že ho lékaři varovali bylo houby platné. Milovala jsem ho, měli jsme se brát, ale jsem nakonec ráda, že to skončilo takhle.. i když, občas takové to "co kdyby" prostě hlodá.
O to víc, že jsem sice od té doby prošla dalším vztahem (poměrně nedávno), ten bohužel ten zkrachoval dříve než pořádně začal a poslední dobou propadám depresi, že mě ten první vztah natolik poznamenal, že nikdy nebudu schopná navázat NORMÁLNÍ vztah, vdát se, mít rodinu... A tenhle strašák rok od roku roste, navíc studuji VŠ, kde jsou samé holky a tak jsem v celkem solidní "izolaci". Nebo když už někoho potkám, tak je tam jiný problém, víra, moje vzdělání (chlapy evidentně chytré holky děsí) nebo další závažné "pitominy"
Omlouvám se za můj dlouhatánský "výflus", ale asi jsem potřebovala se z toho dostat. Jak už tu někdo psal, souhlasím s názorem, že z každého vztahu v nás něco zůstane, to si pak neseme s sebo a je na nás, jak se s tím vypořádáme. Mě osobně to zřejmě moc nejde, a to jsem si před časem říkala, že už je to za mnou, ale pak nevyšel nový vztah a všechno to je zpět
(( -
22.6.2013 13:55Nevím, jak je to u vztahu jako takového, ale já mám skoro 2 letý poměr s jedním mužem, jen se vídáme. Poslední dobou jsme mezi sebou měli docela dlouho odluku, já jsem tento ,,vztah" i odpískala a věřila si, že pokud se ještě někdy náhodně setkáme, že to zvládnu. Pak se po delší době ozval, tak jsme se domluvili, že se sejdeme. Nějakou chvíli jsem tu svou roli, že to zvládnu a že s ním už nic mít nechci, udržela...Dopadlo to tak, že už se spolu zase vídáme častěji a já si to všechno užívám ještě víc. Nějak si neumím připustit to, že jednou ten skutečný konec přijde...
-
22.6.2013 17:03
já měla vztah 11 let. při rozchodu měla dcera 4 roky. pokud srovnám ex-tchýni s tou nynější, tak každá má svoje.nemohu říct že jedna nebo druhá jsou lepší.
když potkám někde exe s extchýní tak se jim snažím vyhnout,protože rozvod neproběhl zrovna klidně a já sem na ni poněkud alergická. s exem sme se (i kvůli dceři) museli naučit komunikvoat (od rozvodu je to téměř 9 let) a za ty roky se hrany otupily. když potkám jeho neteře nemám problém s nima mluvit (občas přece jen zamrzí, že s nimi nejsem víc v kontaktu), a jim se líbí i můj malý syn, kterého mám z nového vztahu. rozvodu nějak nelituju, i když občas si řeknu jak by to asi vypadalo,kdyby sme spolu zůstali. sem spokojená v novém vztahu a snažím se najít na tom minulém to pozitivní - zůstala mi z něho skvělá dcera
