Co dělat se svým životem

Otázku položila: Anonymní uživatelka #438839 středa 21:25

Ahoj je mi 23, žiju u rodičů, což mi už pomalu začíná lézt na nervy, chodím do práce,jsem single a už mě to strašně moc štve , když mě můj brácha chce někam vzít tak si raději sednu ke knížce a čtu si,je to pro mě takový útěk z reality,je to hrozné na psychiku, když vidím jak i moje mladší sestřenice má šťastný vztah,a o mě si nikdo zatím neopřel kolo, už jsem s toho že jsou všichni okolo mě šťastně zadaný úplně v pr.... Už bych také chtěla mít šťastný vztah ale bohužel zatím nikdo na obzoru....Nechci zůstat single do smrti, osud mi holt nikoho nepřeje...😢😢😢😢

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Začala bych tím, že se přestanu litovat...on nikdo nechce ubrecenou chudinku. Každej to z tebe pak vidí. Být tebou začnu prvně pracovat na svém sebevědomí. Najdi si o tom něco na netu či knihu. Pak taky pokud tě někdo chce vytáhnout ven, není řešení zalézt ale právě naopak jít. Já si ve svých 33letech po několika vztazích co fakt stály za ho.. a to jeden trval 7let, už říkala že prostě na to se..ru budu sama, bezdětná ale co aspoň budu spokojená sama se sebou. Pak jsem úplně náhodou potkala super chlapa, teď spolu máme i prcka. Ale nijak jsem to nehrotila. První a jediné co musíš, být spokojena sama se sebou. A nemusís mít ani postavu modelky. Zaměr se jen a pouze .a sebe a ono to půjde.
    PS: ženská ze které vyzařuje sebevědomí je pro chlapy jako magnet !!
    Chudinky nikoho nezajímají...max nějaký chudáky či takový co si na takových holkách léčí svoje ego. O takovýho přece nestojis.

  • Já vím, že číst to, co vám teď napíšu, bude pro vás hrozně nesmyslné a hrozná blbost, protože taky jsem to tak vnímala. Mně bylo 19, když jsem si našla svého prvního a současného přítele. Zpětně si myslím, že to bylo vlastně i brzy, ale tehdy mi to přišlo jako pozdě. Pravda je taková, že jsem si ho našla opravdu ve chvíli, kdy jsem začala mít sama sebe opravdu ráda. Když jsem začala se věnovat sama sobě, začala dělat to, co mě baví… Do té doby jsem se hrozně utápěla v tom, že mě nic nebavi, nic mi nejde, nikdo mě nemá rád… A pak jsem si našla to, co mě bavilo, začala jsem žít, začala jsem milovat sama sebe a v ten moment se objevil můj současný přítel. Zpětně si říkám, jak by mě mohl někdo chtít předtím, když jsem byla hromádka neštěstí.

  • Jak už se tu psalo přestaň se litovat a pokud tě chce brácha vytáhnout ven jdi když budeš furt zalezlá doma s knihou a brečet do polštáře nikoho jsi nenajdeš a navíc všechno chce čas je lepší potkat po pár letech toho pravého než mí každýho půl roku jiného (omlouvám se) debila a navíc ne každý je tak moc šťastný se na první pohled zdá být tebou zapracovala bych na sebevědomí a začala víc chodit mezi lidi

  • Francyčtvrtek 8:48

    Přestaň řešit vztahy v okolí a dej si do pořádku svůj život, jsi dospělá. Až budeš spokojená sama se sebou, tak se určitě někdo najde. V první řadě bych se odstěhovala od rodičů, osamostatnila se. Jaké máš koníčky? Máš vůbec šanci se někde seznámit, když jen čteš knihy?

  • Nebudu opakovat to co tady už bylo řešeno. Jen doplním, že láska opravdu přijde když to nejmíň čekáš a přijde když ji přestaneš hledat. Nevím jestli si introvert, ale předpokládám že nějaké kamarády přeci jen mít budeš, tak někam vyražte :) Tím že budeš sedět doma, partnera nepotkáš;-)

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 78 918 otázek, kterým se dostalo 266 362 odpovědí a 405 469 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist