Citové ochladnutí
Ahoj ženy a slečny, dnes přicházím s dotazem na něco, nad čím přemejšlím už hodně dlouho. S přítelem spolu jsme tři a půl roku, ale poslední dobou mi na něm vadí snad všechno. Jak se v noci potí, co dělá v posteli, když mi dá do pusy blbech brambůrek, tak se můžu vzteknout. Nevím, je mi s ním na jednu stranu opravdu dobře, na druhou stranu už jsem předtím do někoho zamilovaná byla a vím že dokážu cítit víc než to co cítím k němu. Dokonce jsem se s ním už jednou, asi před rokem, chtěla rozejít, ale nedokázala jsem to vypustit z pusy a tak jsem s ním zůstala. Vím že to asi zní hrozně, ale mě je s ním fakt docela fajn, jen mi chybí ta vášeň, to jak se vám rozklepou kolena, to jak nikdy nevíte jak vám váš protějšek odpoví a jak zareaguje. Vím že mě dokáže zabezpečit, vzít mě na dovolenou a pořídit byt, ale tohle je mi prostě málo. Čím dál častěji ubvažuju nad tím, jak a kde si zařít nějakej tajnej koutek, jen pro sebe o kterém nebude vědět a kam se budu moct zašít, psát a koukat se na hloupý seriály a jíst čokoládu s čipsama.
Poradíte mi? Byly jste už v takové situaci, že jste od toho dotyčného nedokázaly odejít, protože jste do něj přece jen zamilované, ale zároveň jste myslely na jiného, chtěly se zahrabat někam kde vás nenajde a přijít až VY budete chtít?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.3.2016 0:56
Tak...Vášeň, rozklepaná kolena, zamilovanost a nejistota ohledně reakcí partnera, to vše jsou záležitosti počínajícího vztahu a VŽDY - dřív nebo později - odezní (toto "odeznění" často doprovází partnerská krize a ta tříletá je poměrně vyhlášená). Užívat si je donekonečna nelze, leda bys partnera každé dva roky vyměnila.
Na druhou stranu "Vím že mě dokáže zabezpečit, vzít mě na dovolenou a pořídit byt" - to mi také připadá trochu málo. Myslím, že ani na jednom z toho (vášeň či hmotné zabezpečení) se nedá postavit dlouhodobý vztah.
Tak nějak mi tam chybí to stěžejní - prosté "mít rád", umět se vzájemně podpořit, umět se společně zasmát, řešit problémy a vědět , že se na druhého mohu spolehnout.
Z textu mi nějak není jasné, zda toto ve vztahu máte či nikoliv...podle toho bych se rozhodovala, jak dál.. -
7.3.2016 9:43Řekla bych, že uplně normální krize po spadnutí růžových brýlí... I ta doba - 2-3 roky - tomu nasvědčuje.
Jinak tajný koutek si můžeš zřídit vždycky; snad spolu proboha nejste 24 h denně a každý máte svoje koníčky, přátele. Žít ve vztahu neznamená společně se neustále dusit a že všechno budeme dělat spolu, všude půjdeme spolu, nehneme se od sebe. To je pak fakt na slušnou ponorku. Tohle zažívám každý rok v zimních měsících o víkendech, odkdy máme děti a nedá se s nima pořádně ven. Víkendy v tuto dobu přímo nenávidím!
A to jsme spolu již 15 let; téměř v každém vztahu po nějaké době nastane období, kdy máš pocit, že toho druhého nemůžeš vystát. Prostě není to neustále procházka růžovou zahradou. Umět se s těmito situacemi ale poprat je myslím základem fungujícího vztahu. -
9.3.2016 14:08
Tohle se prostě stává. Neporadím ti asi, co a jak udělat, ale u nás jsem tohle období měla 2x. Poprvé se mi z ničeho nic zprotivil, vadilo mi úplně všechno: co řiká, co mi píše, jak se obléká, jak se chová atd. Moc jsme se nevídali - nechtěla jsem. On dolejzal a i to mi vadilo. Nakonec asi po 3-4 měsících jsme se dali znovu dohromady a bylo to najednou úžasný, úplně jiný než kdykoliv předtím a prožili jsme spolu úžasný rok. Naposledy jsem měla problém loni na jaře, kdy mi přišlo, že je náš vztah hrozně stereotypní, neni v něm nic nového a přemýšlela jsem, že se s ním skutečně tentokrát už rozejdu. Nadruhou stranu jsem si to ale neuměla vůbec představit - že bych ho opustila. Tahle moje krize, o které jsem mu neřekla, trvala asi čtvrt roku. Sex byl sice ok, ale nebylo to ono. No a pak zase jak když otočíš stránku na čistý list a vše super, úžasné, opět jsem si uvědomila, že ho miluju a nechci o něj přijít a že nechci zahodit vztah jen kvůli náladám, které si možná stejně jen vsugerovávám....
