Chtěla bych HO zpět - jak jste to zvládly?
Ahoj, asi se potřebuju spíš vypovídat a někomu svěři..před měsícem jsme se rozešli s přítelem po skoro čtyřech letech. Poslední půlrok před tím rozchodem byl ten vztah už narušený, často jsme se rafli kvůli blbostem, konflikty jsem vyvolávala i já, prostě myslím, že jsme to hnojili svým způsobem oba dva. A i když jsme tu budoucnost probírali několikrát, jak to vidí jeden i druhý, no prostě jsme se domluvili, že to ukončíme a budeme "kamarádi".
Já si teď zpětně uvědomuju hodně moc věcí, hlavně to, že ačkoliv ty věci, které mi na něm a jeho chování vadily a já to viděla jako nepřekonatelný problém do budoucna, tak asi nebyly tak hrozné, protože mi ten chlap vážně chybí.
Ten měsíc od rozchodu jsme se neviděli, ale včera jsme se potkali na jedné akci, kde bylo malinko popito.
Objali jsme se a ptali, jak se máme atd. Bylo to pro mě dost radostně bolestné setkání, nakonec jsem mu řekla, že mi hrozně chybí a on zamumlal něco ve smyslu, že já jemu asi taky a je to těžké, ale už tu největší krizi asi překonal a smířil se s tím. Při loučení jsme se políbili (trochu vášnivěji, já teda začala, ale on se vůbec nebránil...)
Nejhorší je, že já když ho znovu uviděla, tak se mi to všechno zase oživilo. Myslela jsem, že jsem s tím už vypořádaná a tahle kapitola je pro mě uzavřená a že nebudu ani chtít do stejné řeky vstupovat dvakrát, ale včera jsem se přesvědčila, že to pro mě tak uzavřené ještě není 
Ten vztah jsem pak ke konci už likvidovala i já, byla jsem z toho věčného vysvětlování si věcí už hrozně unavená a otrávená a nechtělo se mi v tom už pitvat pořád dokola (
Jenže teď jsem si lavně uvědomila, že mi na tom člověku hodně záleží a mám ho pořád ráda...na něm mě ubíjel ten jeho vnitřní klid..já měla slzy na krajíčku (ne, brečela jsem a já když brečím, tak je co říct) a on vypadal vcelku v pohodě.
Ne že bych nebyla ráda, že se mu asi daří, to naopak přeju mu to.
Jen teď nevím, jestli to mám nechat plavat a zkusit zase zapomenout a doufat, že se neuvidíme tak dlouhou dobu, abych zase aspoň trochu pozapomněla..anebo ho nějak zkontaktovat a zkusit se sklonit a přijít za ním..anebo čekat, jestli ho ten včerejšek taky nějak nevzal a neozve se on...jenomže to si myslím že asi ne, protože má svoji "hrdost"..tak nevím, mně by to problém neudělalo, abych došla pokorně já, ale nevím, jestli o to ještě stojí..a nechtěla bych "prudit".
Nemáte někdo opdobnou zkušenost a jak vám to skončilo?..šli jste do toho nebo jste to "předem" vzdali a nechali to znovu vyšumět?..
..mě udivuje hlavně to, že se to tolik oživilo, celý večer jsem pak brečela a přemýšlela. A teď je druhý den a já pořád přemýšlím...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.6.2013 14:59Ahoj, mám podobnou zkušenost....po 4 letech vztahu a společného bydlení jsme se asi měli plný zuby. Pořád jsme se hádali, zbytečně jsme vyvolávali hádky a problémy hledali tam, kde nebyli. Rozešli jsme se, on se odstěhoval a já byla úplně v prdeli. Pořád jsem chodila do večírků, začla jsem spát se svým učitelem na vejšce (podotýkám byl jen o 7 let starší než já) užívala jsem si života. To bylo cca v říjnu. V listopadu mě to přestalo bavit a začla jsem zjišťovat, že svým chováním pouze zastírám skutečnost, že mi přítel hrozně chybí, zastírám tím to, že jsem totálně v háji a neumím být ani chvíli sama se sebou. Když jsem byla sama, kořila jsem v posteli (v životě by mě nenapadlo dát si cigáro v posteli) atd. prostě troska, jak z nějakýho filmu. Pak jsem ho potkala....měla jsem pocit, že umřu pokud ho nepolíbím, pokud mě neobejme atd. Pozdravili jsme se, řekli si jak se máme a šli jsme dál. Bulela jsem jak malá holka. Potom jsem se od jeho kámošů (někteří byli společní) dozvěděla, že je taky v prdeli. Jenže on narozdíl odemě to léčil sportem. Ne chlastem a cigárama jako já. Blížily se svátky a já byla čím dál víc zoufalá, ubrečená a nešťastná....tak jsem si řekla, že pokořím svoji hrdost a prostě mu napíšu. Tehdá jsem si říkala - nic za to nedáš, maximálně se ztrapníš a prozřeš....Začla jsem mu tehdá ještě po ICQ psát. Jak se má, co dělá, zda už potkal nějakou princeznu atd. On že ne a co já, zda jsem někoho potkala, tak jsem řekla že ne, že na prince na bílém koni stále čekám a bla bla bla....prostě takový neutrální kecy. Nicméně i za ty jsem byla ráda. No a pak jsme se bavili o silvestru a já si řekla, že prostě budu sama doma (na privátě). No a tak jsem mu to řekla a on že jde do večírku s kámošema a tak. No a nakonec to dopadlo tak, že o silvestru někdo zazvonil a já otevřela a byl tam on s plyšovým koněm (hnědým) a omlouval se, že bílého fakt nechtěl
no prostě sranda. Celý večer jsme si povídali a o půlnoci při koukání na ohňostroje z balkonu jsme se políbili a od tý doby jsme spolu. Dnes je to 10 let a z toho 2 roky jsme manželé. Ano, krize jsou, byly a budou, to snad v každém vztahu, ale už víme, jak je řešit a hlavně co nedělat, co nám vadilo atd......Nepíšu ti to proto, abych tě rozbulela, že něčí příběh měl šťastný konec a ty nevíš, jestli ten tvůj bude šťastný, ale píšu ti to proto, abych ti dodala energii a abys měla trochu víc síly udělat pro to něco, co bys třeba normálně neudělala. Já svoji hrdost tehdá překonala a jsem za to moc moc ráda....a jak se říká do stejné řeky dvakrát nevstoupíš...na to se vy...to není pravda a naopak podruhé lidé ví, co čekat a čemu se vyvarovat. Pokud se při líbání nebránil, i když pod vlivem alkoholu, tak mu asi taky lhostejná nejspíš nebudeš....Držím ti moc moc pěstičky, aby tvůj příběh měl šťastný konec jako ten můj a pokud ho opravdu miluješ, tak pro to něco udělej...nic zato nedáš...a pokud by to nevyšlo, tak aspoň můžeš žít s čistým svědomím, že jsi pro to udělala vše, co jsi mohla... -
30.6.2013 18:55
ja jsem s jednim chodila 3,5 roku a z toho jsme spolu rok bydleli. Vztah byl naruseny uz pri stehovani a tak to nemohlo dopadnout jinak. Vic nez pul roku jsme se spolu nebavili, ja mela uz nekoho jinyho. Pak jsme se museli sejit kvuli podpisu papiru a zacali jsme si povidat. Pak jsme se i zacali obcasne schazet a kdyz jsem zacala premyslet o tom, ze by se nase cesty jeste mohly sejit, nasel si novou pritelkyni. Tak jsem si rekla, ze spolu asi nemame byt.. Ona se s nim ale po par mesicich rozesla a ja byla taky v rozchodovy fazi.. A ted? Je z nej muj manzel, mame spolu miminko a klape to lip, nez kdy predtim
zkus to, uvidis, jak to dopadne -
5.7.2013 9:12Řeším teď něco podobného. Poslední dva tři měsíce to u nás není nejlepší. S Přítelem jsme spolu čtyři roky, a tři společně bydlíme. Teď se to všechno nějak podělalo a on se rozhodl, že se na čas odstěhuje, abychom si ujasnili, co od toho oba očekáváme. On, kamenná tvář, já ubulená želva. Vůbec nevím, co mám dělat. Představa, že mi zmizí najednou ze života.. to je strašný. Říká, že se nechce rozejít definitivně, ale že potřebuje zjistit, co vlastně chce... ať mu prý dám chvíli času.. jenže mám pocit, že do tý doby asi zhynu..
ale k tvému příspěvku, pokud by si o něj stála, tak bych mu to zkusila dát najevo, nějak naznačit... buď je na tom stejně, a bude rád za tvůj krok, nebo to prostě definitivně skončí.. všechno se má zkusit, tak to zkus.
