Chci dítě s jiným
Zdravím, chvíli jsem přemýšlela, jak nadpis pro otázku napsat, ale takhle je to asi uplně nejvýstižnější. A teď o co jde.. je mi 24, mám přítele a máme se dobře. Bydlíme spolu v provizorním bytě od jeh táty a čímdál častěji naráží na svatební témata. Život si s ním dokážu představit, přeci jen spolu už nějaký ten pátek žijeme..
Je tady ale jeden problém, čím více přemýšlím nad "rodinou" tím více si svého přítele nedokážu předtavit jako otce. Nevím jak přesně popsat to, co cítím, ale je tady jeden kamarád, známe se od střední, a právě on je už od mé puberty takovým tím znázorněním tatínka. Právě na tohle si mě tehdy získal (nikdy jsme spolu ale nechodili). Nešlo ani o to, jak vypadal, ale jak byl paf z každého mimina které jsme kdy potkali, pokaždé básnil o tom jak se těší až bude sám jednou tatínkem a že by chtěl děti minimálně 3. V té době jsem si vytvářela různé pohledy do budoucna a v ní byl právě on (docela úsměvné jak tak nad tím přemýšlím 
). A tahle vyfantazírovaná představa se mě drží do teď. Prostě ikdyž jsme oba zadaní a ani se moc nevídáme, pořád tak někde hluboko v té hlavě je zarytý jako ten táta mých dětí.
Nevím, jestli jste si z toho některá neco odnesla, ale pokud ano.. zažily jste to někdy? Možná až to řpijde, tak to přijde a nějakého kamaráda ze střední nepomyslím..
- 09.12.2015 22:24:04 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.12.2015 0:28
No nezažila jsem to co ty s kamarádem, ale můj přítel a nyní už otec mého dítěte,taky neměl před narozením dcery moc otcovské pudy. S dětmi se do styku vůbec nedostával a když jsem viděla jak si "hraje" se psem, tak se mi ježili vlasy na hlavě (to už jsem byla těhotná)
Všechno se změnilo až s narozením dcery. Nikdy se o žádné miminko nestaral, ale s ní to umí parádně. Koupal, přebaloval, nosil . . . prostě vše a má k ní krásný vztah.
Takže pokud svého partnera miluješ a chceš s ním strávit život nebo uvažujete o svatbě, tak bych se zase tak nebála. A pokud ano, konfrontuj ho s nějakým menším dítětem/zvířetem a uvidíš, jak se k němu chová. -
9.12.2015 6:49
Holky už to napsaly pěkně, jen bych dodala ještě jednu věc - kdo hezky mluví o dětech a básní o nich, tak neznamená, že až to přijde bude skvělý táta. Neříkám, že nemuže být, ale mít dítě je něco uplně ale uplně jiného než šišlat na cizí děti v kočárku nebo se rozplyvat nad dětmi, které nam někdo pujčí na pochování a pak je zase vrátíme. Vytvořila sis představu o tom, jaký bude tvuj spolužák otec, která se ve vysledku muze naprosto rozcházet s budoucností.... Tak, jako si my ženy umíme vytvářet představy a předpoklady o věcech, které ani nenastaly. Moje první láska byl taky takový. Mluvil o tom, jak budeme mít 4 děti, jak bude vypadat náš domeček, co všechno tam pro nás vytvoří, jak se bude jmenovat nejstarší syn, co s nimi všechno bude podnikat.... Mluvil hezky, ale ve finále když na mě utočil jeho nejlepší kamarád když byl sjety tak se mě nezastal. Fakt to není o tom, co říkají, ale jak se chovají a jednají a jak spolu zvládáte běžné situace. Nepíšeš nic o svém příteli, kromě toho, že tě evidentně miluje a chce s tebou strávit zbytek života v dobrém i zlém. Dobře si rozmysli, at nedělas neco, čeho pak budeš zbytek života litovat
-
9.12.2015 7:25
Souhlasím s ostatními. Není vůči příteli fér předem ho odsuzovat. To, že je kamarád paf z každého miminka, neznamená, že by ve finále veškerou péči nenechal na tobě.
Když se podívám do svého okolí, můj přítel to s dětmi umí (a podle mě to není tím, že už jedno má), prostě ví, jak na ně, co říct, jak pobavit a je dobrej táta. Na druhou stranu můj brácha je taky dobrej táta a o děti se stará perfektně (i z hlediska provozu domácnosti), i když k cizím dětem se moc chovat neumí a u dětí obecně asi moc v oblibě není, protože je těžko čitelnej. S tím mám ale problém i já. Dřív jsme v rodině malé děti neměli a člověk se v tom přístupu musí chvíli hledat. I tak s dětmi v rodině nemám problém a jsem docela oblíbená tetička, už šestinásobná.
Můj závěr tedy je, že neexistuje přímá úměra mezi tím, jak se dotyčný chová k cizím dětem a tím, jaký bude táta. -
9.12.2015 6:07
Manžel byl první dva měsíce co se týče miminka nejistej, nevěděl jak ho má vzít, nechtěl s ním jít sám ven...mrzelo mě to, ale ted je to super, sám se do toho dostal, nenutila jsem ho do ničeho a ted ho hlídá, bere na procházky a umí to s ním...vlastní dítě je jiné...a tvůj kamarád, ten treba chce tri deti, ale nikde neni dané, ze opravdu bude dobrej táta
-
9.12.2015 10:46
Chápu, jak ti je. Myslím, že to není neobvyklé a člověk má před tímhle krokem spoustu otázek a nejistot. Můžu tě ale uklidnit, že obvykle zcela zbytečné. Když jsme nyní už s manželem začali mluvit o dětech, byl tak nejistý a nervózní a bál se,že jsem já taky začala myslet na svou bývalou lásku a málem jsem utekla. Na chvíli jsme šli dokonce od sebe... Naštěstí mi pak došlo, že má zcela obyčejný strach, ale že i když on o tom neví, bude skvělej táta. Dneska se sama na sebe zlobim,že jsem to tehdy nepochopila a málem ho ztratila.
Nepřemýšlej o někom jiném. Z toho,co píše š,máš doma chlapa,který tě má rad,ty jeho taky...a že se nenarodil jako chlap,co celej život ví, že vude skvělej táta? Takových je většina a z většiny se vyklubou prima tatinkove!
