Chce být jen kamarád?

Ahoj holky. Znám se s jedním klukem od vidění asi pět let. Bydlí o pár vesnic dál. Během té doby se mi cca co půl roku ozval sms, jestli nezajdem na kafe (v té době jsem byla zadaná a brala ho jako kamaráda. Tak jsme občas někam zašli a pokecali). S přítelem jsem se rozešla a těsně po rozchodu se mi ten kamarád zas ozval - měl pro mě jednu věc, kterou mi slíbil, že se mi ji pokusí sehnat. A po dvou letech ji sehnal . No tak jsme si tu věc předali a slíbil, že se ozve a ozval se po měsíci, jestli někam nezajedem. A za hodinu jsme už seděli v autě a jeli na výlet...a o měsíc později jsme jeli na další výlet (ten byl spíš z mé iniciativy). Ale on vše vymyslel, kam pojedem, najeli jsme ten den přes sto km, zavezl mě na místa, kde jsem ještě nikdy nebyla, co bylo potřeba zaplatit, zaplatil on (já si chtěla zaplatit sama nebo alespoň přispět, ale on nechtěl)...Celkově jsme se sešli asi 5x za těch pět let, ale z toho 3x za poslední dva měsíce . Byly to skvělé výlety. A já se přistihla, že je mi s ním moc dobře. A zde nastává ten problém. Když se přistihnu, že je mi s někým fajn, tak se snažím být co nejméně nápadná, bojím se mu něco naznačit-bojím se, že mě bere jen jako kamarádku a nechci se nějak vnucovat. Jsem poblázněná a v jeho přítomnosti bud mluvím hodně a směju se s ním nebo mlčím a to mě žere (nechci, aby se se mnou nudil). Navíc není to typ kluka, který rád vypisuje sms, sám řek, že je v tomhle hrozný. Nevím, co mám s tím vším dělat. Ani nevím, jestli má holku. A všimla jsem si, že je asi taky trochu stydlivý. Nevím no, ale já osobně bych kluka, kterého bych brala jen jako kamaráda, nebrala na tak daleké výlety do přírody a když už, tak v partě a ne jen ve dvou. Navíc, jak píšu výše, sešli jsme se a povídali si zatím asi 5x, takže o žádné dlouholeté kamarádění nejde. Teprv se poznáváme. Jemu je 28 a mě 25. Setkaly jste se s něčím podobným? Budu ráda za váš názor a pohled na věc.