Blok s navazováním vztahů s opačným pohlavím
Ahoj, mám blok s navazováním vztahů. Abych to lépe vysvětlila.
Je mě 25 let. Dělá mě problém navázat vztah s opačným pohlavím, s vrstevníky. Ráda bych si našla partnera, chtěla bych rodinu, ale když si představím, že bych měla vyrazit na schůzku s někým, kdo je věkově mě blízko, tak dostanu strach.
Strach spočívá v tom, že si myslím, že jakmile mě ten dotyčný uvidí, tak mě začně kritizovat (jak vypadám, jaká jsem apod.). Už i pocit, že bych nějakého vrstevníka měla oslovit např. na nádraží a zeptat se ho, kolik je hodin, to bych si raději nechala ujet vlak, než abych se ho zeptala ... opět to ve mě vyvolává myšlenky, že hned by mě začal hodnotit, kritizovat.
Se staršími muži (cca věk 50 let a výš) mě nedělá problém navázat kontakt.
Jako životního partnera chci někoho mě věkově blízko (max. 10 let ode mě), ale je tu zase ten blok s tím navázáním vztahů.
Už jsem bezradná, nevím, co dělat, abych se toho bloku zbavila a hlavně by mě zajímalo, proč ho vůbec mám.
Mám nízké sebevědomí, v ničem si nevěřím, tak je možné, že ten blok mám z toho ... ale zase když dokážu oslovit o dost staršího muže, tak nevím, zda to tím je.
Je tady taky některá z Vás, která tento blok měla či má?? Či nějaká rada, jak se tohoto bloku zbavit ??
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.8.2014 17:24doporučuji vyrazit k někomu na terapii a "ošetrit" celou situaci. Neměj z toho obavy, stejně tak jako si sama neošetřuješ zuby, nebo nesádruješ nohu je dobré i v tomto případě využít služeb odborníka. Držím palce aby ses co nejdříve odhodlala a aby se věci začaly posouvat. Jen z mé zkušenosti - terapeut není čaroděj a některé věci chtějí svůj čas. Jedna má klientka toto také měla, našli jsme moment kdy to vzniklo a dneska si to fakt užívá a povídá si chlapama na ulici, v autobuse...jak sama říká- ověřuji si že už ten problém nemá
U tebe to také určitě dospěje ke zdárnému řešení, neboj. -
16.8.2014 18:46Měla jsem podobný problém a pomohla mi vysoká škola - studovala jsem mezi chlapy a každodenní kontakt s nimi pomohl obrousit hrany (ale trvalo to asi rok a půl). Proto si myslím, že to co popisuješ je určitá sociální dovednost, která se dá nacvičit. Důležité je postupovat po malých krocích. Tzn., že pro začátek si dáš třeba za úkol oslovit nějakého vrstevníka s dotazem "kolik je hodin". Zkusíš si to párkrát a až zjistíš, že se nic nestalo, pomůže Ti to posílit sebevědomí a pokračovat v dalších krocích...důležité je nevzdávat to, i když je člověk zpočátku nemotorný - ostatní Tě nebudou hodnotit tak kriticky jako ty sebe sama. Po čase můžeš třeba zkusit zapojit se do nějakého sdružení, kde potkáš víc lidí a budeš moct nadále trénovat.
-
18.8.2014 20:19
Navazuješ kontakty se staršími muži? Takže se ti i líbí? Nebo jen ve smyslu, že s nimi dokážeš konverzovat? I pro mě je snazší mluvit z někým mimo moji věkovou kategorii (je mi 24), jako kdybych měla výhodu že jsem bud starší nebo mladší, zatímco u té své nemám žádnou výhodu. Už bych taky brala nějakýho chlapa. Nevím (za sebe) jestli nutně vyhledávat terapii nebo se jen víc pouštět mezi lidi. Ale mám taky problém "babskýho" oboru, navíc všechny moje kámošky už se usazují, takže přemýšlím, jak se dostat k chlapům blíž
Zkoušela si něco ve stylu po hlavě do vody nebo spon pomaloučku polehoučku?
Já se snažím být přátelská obecně (i v obchodě apod), pak to může snáze člověk aplikovat i jinde, kde to není tak snadné. Mluvit s někým, kdo se ti nelíbí, je zadaný, menší než ty apod.. Jakmile je odprostíš od toho, že na něj chceš zapůsobit, je to vždycky snazší. Ale ne snadný! Závidím extrovertům
