Anketa: Jak to máte s rodiči?
Milé womenzonky, také taková malá anketka 
Máte občas někdy pocit, že Vaši rodiče na Vás mají vysoké požadavky, že na Vás moc spoléhají a eventuelně Vám plánují, co budete dělat? A Vy přitom chcete vypadnout na víkend pryč?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.5.2012 22:02Tak v tomto urcite zalezi na veku, do jisty doby je to urcite potreba..
Mne je teda 21, trvaly bydliste mam doma s nasima, ale vetsinu casu travim v Brne (VS) a pres leto taky, takze kdyz prijedu treba na tyden dom, tak spis prevychovavam nase ja 
spis uz me berou jako sobe rovnou a jsem za to rada.. -
25.5.2012 23:03taky jsem byla starsi sourozenec a mam za ukol resit vsechno, ale az jsem se odstehovala definitivne do vlastniho bytu, tak se ke me zacali chovat jako k dospele - vetsinou. Stejne si neodpusti obcas kecy jako k malemu diteti ackoliv uz mam svoje mimino.
Kdyz ti chcou organizovat cas, tak jim vysvetli ze uz jsi dospela a jesli s tebou doma na neco pocitaji tak se te maji nejdriv zeptat, jestli nemas svoje plany, chce to diskuzi a porad vysvetlovat, je to horsi jak s tim malym ditetem -
26.5.2012 0:18No, teď když mám svou rodinu a domácnost se to asi nedá posoudit - ale jako mládež
Byla jsem vždy k našim upřímná a nikdy jim nelhala. neměli jsme super vztahy, byli jsme si strašně daleko, nebyli pro mě kamarády... jen někým, kdo mi byl prostě přidelen, tak se k nim musím chovat slušně.... - ted uz je to uplne jinak ale tehdy kdyz jsem rekla jdu tam a tam a vratim se tehdy - nebyl problem, pokud jsem mela splnene povinnosti. vzdy me vsude pousteli - verili mi a já jim nelhala. treba jsem nechala vzkaz na lednicce a ráno ve 4 odjela na tři dny pryč - ale věděli o mně a bylo to jinak co se nároků týče, s maminkou to bylo horší - nerada jsem s ní dělala nějaké práce a činnosti, protože to muselo být podle jejího a když jsem to chtěla udelat jinak - po svém, byl to problém. proto jsem se jí v pracovním ohledu vyhýbala - ráda jsem dělala s tatkou venku kolem baráku, naucil mne spoustu uzitecných vecí bylo to fajn. a co jsme nikdo nemeli rádi - když rekli udelej to hned. vzdyt takhle to nefunguje ani v dospelosti, proste treba jsi unavená a bolí te nohy, na 15 minut si sednes, vypijes kafco a jdes to udelat. ale ne, maminka rekla hned a muselo to být hned... my bychom to udelali treba za půl hodky sami a bez zádosti rodiců, ale to nemohli vedet, protoze oni to chteli hned a pres to nejel vlak - tak to byly u nás takové problémy. Ale jinak nebyl problém v tom, že by me drzeli doma nebo tak. aji jsem vcelku brzo začala dělat šerm a prostě jsme měli divadelní sezonu a byli jsme každý víkend pryč, vystoupení, víkendovky a tak. a s tím naši nic neudelali, bylo to herectví na plný uvazek.... v tomhle jsem mela vzdy volnost a jsem za to nasim moc vdecná -
26.5.2012 0:28
Na tohle tema nemuzu reagovat špatne
co se týče rodiču - VŠE SUPR! nemam s rodiči sebemenší problem,mam je jako rodiče a zároven kamarady,oba dva,takže bomba brali a berou me jaka jsem,proto ze me nekoho jinyho nedelaji a rozhodne mi nic neplanuji,kdyz se neco planuje,tak s nimi,takže paráda -
26.5.2012 9:04Mi je 18 a co si pamatuju, tak už od dětství byl na mě spoleh, měla jsem rozumnou hlavu, nikde jsem nelítala po diskotékáh, když ano, přišla jsem rozumě domů, ne opilá, nikdy jsme si nelhali a nelžeme. A docela bych řekla, že se spíše orientují oni podle mě, protože oni mají čas v podstatě ppořád, ale já se musím učit, pak hasič, přítel...takže mám toho víc a když oni někde chtějí jet, tak se mě ptají kdy mám já čas.A moje povinnosti? O víkendu vysát, toť vše. Není to, že bych nepomohla, ale prostě mám dost učení a oni to respektují.
-
26.5.2012 9:37
Mě je 23 let, jsem sice nejmladší, ale ségra s bráchou už mají svoje životy, takže jsem s rodiči už jen já. No a je to děs.
Dávají mě práci, úkolují mě, řídí mi život, pomalu si ani vodit nikoho domů nemůžu. Vůbec neberou ohledy na moje kamarády, nic prostě! Nejraději bych od nich odešla, ale nejde to. Jsem momentálně bez zaměstnání, takže příjmy nejsou.
Ale fakt kdybych mohla, hned bych od nich vypadla, přijde mě to jako teror od nich. -
26.5.2012 9:39Já jsem nikdy žádné extra vylomeniny nevyváděla, ale samozřejmě, že jsem si v noci vodila domů tajně kluky nebo jsme si tajně kupovali alkohol na různé akce.
Nikdy se na to nepřišlo, asi jsem byla opatrná. Teď už mám 18 a naši se mnou jednají jako s dospělou, když dělám něco, co se jim nelíbí, řeknou mi o to, ale rozhodnutí nechají na mně. Vždycky jsme měli dobrý vztah založený na důvěře a pravdomluvnosti a já vím, že i teď by mi s čímkoliv pomohli a poradili. -
26.5.2012 11:03
Tak u mě to nebýval problém, po 18 bylo mamce jasné, že jsem dospělá, takže jsem jen řekla kam jdu a kdy přijdu, někdy měla námitku, nebo tak a ve 21 letech jsem odjela za přítelem, přijela po 14 dnech domů a začala se za ním stěhovat
-
26.5.2012 11:27Já do svých 19 let žila s mámou a prarodičema a co se týče mamky, tak si nemůžu absolutně na nic stěžovat, tam to bylo v pohodě. Jasně, dělali jsme nádobí, uklízeli, přesně v danou dobu se pralo, atd. .. Ale tak to je normální, uklízet se prostě musí
Ale určitě mi neorganizovala život, kamarády chápala, jezdila jsem na výlety s kamarády, vodila si je dom, chodila na diskotéky, atd. a vše v pohodě jsme se vždy domluvili. Mám staršího bráchu a ačkoli by si někdo myslel, že starší sourozenec má být ten rozumnější, tak u nás to byl přesný opak. Já dělala všechno za bráchu, dokonce jsem mu psala i úkoly do školy, musela se s ní učit a to jsem o 3 roky mladší! Co se týče prarodičů, tak ti mají svůj svět a myslí si, že já ho budu žít s nima, což samozřejmě já nechci, takže tam občas ty rozbroje byly, ale bydlela jsem u nich, takže jsem je respektovala. Hodně často se mi u nich stávalo, že mi řekli, že tenhle a tenhle koníček dělat nemám, ať se na to vykašlu. Prostě si mysleli, že budu celý život žít s nima v domě, sedět na zadku jako oni a poslouchat je. To se mi nelíbilo, tak jsem se v 19 odstěhovala a od té doby je vídám tak 2-3x do roka, na mamku se vždy těším a prarodiče při návštěvě neřeším Musí jednou přece pochopit, že chci žít život podle sebe.
